Za objevením nového živočicha, jehož jméno znamená ve svahilštině "velký lev", stojí Nancy Stevensová a Matthew Borths, kteří působí na univerzitě v americkém Ohiu. Kosterní pozůstatky prastarého tvora objevili oba vědci v Národním muzeu v Keni, když pátrali po důkazech existence pravěkých lidoopů v lokalitě Meswa Bridge, informoval server Newsweek.
"Nancy zůstala v šoku, když ve snaze najít něco, co souvisí s lokalitou Meswa Bridge, otevřela šuplík, ve kterém byly pozůstatky takhle velkého masožravce," popsal okolnosti nálezu Borths.

O svém objevu oba vědci následně informovali prostřednictvím odborného časopisu Journal of Vertebrate Paleontology. V něm uvedli, že nalezené kosterní pozůstatky a zuby pravděpodobně patří dospělému jedinci, který se ale nedožil vysokého věku. "Jednalo se o vrcholného predátora své doby," zdůraznil Borths.
"Simbakubwa byl větší než šavlozubý tygr. Co do velikosti by výrazně předčil i ledního medvěda, největšího masožravce současného světa. Se šavlozubým tygrem se ale nikdy nepotkal, obě zvířata se minula o více než osm milionů let," dodal Borths.

A čím se simbakubwové živili? "Byli to výhradní masožravci. Jako tací měli pár nůžkovitých zubů, kterými dokázali účinně trhat maso. Jejich kořistí byli nejčastěji tehdejší velcí býložravci - kupříkladu pravěcí příbuzní dnešních slonů a hrochů," popsal Borths.
Cesta na sever Afriky
Podle odborníků byla předky simbakubwů malá zvířata podobná dnešním lasičkám, která se na planetě Zemi objevila po zániku dinosaurů, tedy přibližně před 66 miliony let. Po spojení tehdejších kontinentů se tato zvířata společně s dalšími druhy dostala do Afriky. Vědci předpokládají, že zatímco předci dnešních psů a velkých koček zamířili na jih afrického subkontinentu, předchůdci simbakubwů dali přednost severu.
„Poté, co se masožravci rozšířili z Eurasie do Afriky, stali se z mnohých z nich vysoce specializovaní predátoři na vrcholu tehdejšího potravinového řetězce. Žili však v době extrémních změn životního prostředí. Díky pohybu světadílů docházelo ke změnám oceánských proudů, což vedlo k proměnám klimatu i objemu srážek. Z lesů se tak postupem času stávaly otevřené savany. A se změnami životního prostředí došlo i k obměně kořisti, kterou se simbakubwové živili,“ vysvětlil Borths.
Za vyhynutím pravěkého lva tak pravděpodobně stály právě tyto změny. „Nestabilní životní prostředí je učinilo zranitelnými. Stejně jako někteří dnešní masožravci – kupříkladu lvi nebo lední medvědi – byli simbakubwové citliví na proměny klimatu,“ uzavřel Borths.
