„Když jsem před několika lety pobývala v Tanzanii, zjistila jsem, že šimpanzi používají jednoduché nástroje, aby dostali svou potravu ze země,“ vypráví spoluautorka studie Adriana Hernandez-Aguilarová, jež působí na osloské univerzitě. „Bylo to poprvé, co někdo u šimpanzů zdokumentoval podobné chování. Do té doby bylo používání nástrojů vyhrazeno pouze lidem a jejich předkům,“ dodává.

Vzhledem k omezeným možnostem pozorovat šimpanzy v jejich přirozeném prostředí však vědci až dosud pouze předpokládali, že jsou tito primáti schopni používat jednoduché nástroje – přímý důkaz totiž dlouho neexistoval.  

Nevyvratitelný důkaz

"Jelikož tito šimpanzi nebyli uvyklí na přítomnost lidí, nikdy jsme je neviděli potravu skutečně vykopávat ze země. Vycházeli jsme proto pouze z nepřímých důkazů - vyhrabaných děr či otisků lidoopích prstů. Stejné chování bylo později zaznamenáno i v Senegalu, situace se ale opakovala - nikdo ho neviděl na vlastní oči," popisuje Hernandez-Aquilarová.

Právě nemožnost pozorovat chování šimpanzů v jejich přirozeném prostředí přiměla Adrianu Hernandez-Aquilarovou, aby společně se svým týmem hledala jiný způsob, jakým by bylo šlo získat nevyvratitelný důkaz, že jsou tito primáti schopni používat nástroje. Pomocnou ruku jí nabídla zoologická zahrada z norského Kristiansandu, která chová desetičlennou tlupu šimpanzů.

"Když přemýšlíme o lidské evoluci, nabízí se jedna otázka: Jaká potrava přispěla k nárůstu mozkové hmoty u našich předků? Bylo to skutečně maso, nebo podzemní části rostlin? Jisté je, že vyhrabávání kořínku a hlíz ze země je důležitou součástí naší historie. A jelikož jsou šimpanzi našimi nejbližšími žijícími příbuznými, mohou nám pomoci pochopit vývoj našich prapředků," vysvětluje Hernandez-Aquilarová důvody, které ji vedly k bližšímu zkoumání chování šimpanzů.

Šest různých technik 

Až do zahájení výzkumu nebylo u šimpanzů v Kristiansandu pozorováno chování, které by se dalo popsat jako vyhrabávání potravy ze země, informoval server Newsweek. „Zajímaly nás dvě věci – jestli jsou toho schopni a jaké techniky použijí, aby se dostali k potravě,“ zdůrazňuje Hernandez-Aquilarová.

Šimpanzi z norské zoo použili nástroje, aby se dostali k zahrabané potravěVědci proto v zalesněném šimpanzím výběhu vykopali pět malých děr, do kterých umístili různé druhy ovoce. Zatímco při prvním pokusu měla tlupa k dispozici i předem připravené jednoduché nástroje vyrobené z větviček a kůry stromů, při druhém se musela obejít bez nich. 

Výsledky pokusů vědce překvapily. Již při prvním z nich totiž dokázalo zahrabané ovoce získat devět z deseti šimpanzů, přičemž osm primátů použilo připravené nástroje. Při druhém pokusu pak šimpanzi místo připravených nástrojů použili větvičky a další přírodniny, které našli ve svém výběhu. Zajímavé také je, že při získávání ovoce použila zvířata šest různých technik.

Šimpanzi z norské zoo použili nástroje, aby se dostali k zahrabané potravě

„Pokud jde o nástroje, které jsme jim poskytli, byli šimpanzi velmi vybíraví – jednoznačně preferovali ty delší, které jim usnadnily kopání. Skutečnost, že vymysleli šest různých způsobů, jak je používat, svědčí o tom, že člověk není jediným živočichem, který dokáže používat jednoduchý nástroj komplexně“ uzavírá Hernandez-Aquilarová.

Šimpanzi a sociální sítě

Že jsou lidoopi schopní se naučit opravdu lecčemu dokazuje i video, které v minulých týdnech obletělo doslova celý svět. Zvíře si na něm totiž na chytrém telefonu bez problému prohlíží fotografie. A nejen to, dokonce si mezi nimi vybírá obrázky, na kterých jsou jeho šimpanzí kolegové.