Experti se dříve shodovali v tom, že pokud bude někdo cestovat dostatečně hluboko do černé díry, gravitace se stane tak silnou, že cokoli roztrhá. Sci-fi filmy jsou v tomto ohledu mnohem optimističtější a popisují černé díry spíše jako portály, které umožňují překonávat obrovské vzdálenosti napříč vesmírem nebo se dokonce jedná o vstupní brány do jiných dimenzí.

Někteří vědci, včetně loni zesnulého Stephena Hawkinga, se však domnívají, že na sci-fi může být kus pravdy. Černé díry by mohly sloužit ke vstupu do takzvaného hyperprostoru, jiné dimenze odlišné od našeho vesmíru, kde je možné překonávat mezihvězdné vzdálenosti mnohem rychleji než světlo. Musí to však být ten správný typ černé díry – velké a rotující – stejné, jaká se nachází ve středu naší galaxie.

V centru každé černé díry je bod nekonečné hustoty, kterému se říká singularita. To je to, co černým dírám dává jejich obrovské gravitační síly. Po desetiletí si fyzikové mysleli, že existuje pouze jediný typ singularity, který každého vetřelce po průchodu horizontem událostí zničí tak, že ho natáhne do nekonečně dlouhého kusu připomínajícího špagetu.

Na počátku 90. let minulého století však výzkumné týmy v Kanadě a USA nezávisle na sobě objevily druhý typ singularity, která dostala jméno „singularita masové inflace“. Ta se vyskytuje právě v rotujících černých dírách a nemusela by být tak smrtící. Je proto možné, že cestu skrz tento typ singularity by bylo možné přežít.

Důležitá je rychlost a správné načasování

Astronomové si při dnešním stupni vývoje samozřejmě své teorie nemohou ověřit v praxi, i když nejvhodnější kandidát na test je supermasivní černá díra ve středu naší domovské galaxie Mléčné dráhy. I ta je však 27 tisíc světelných let vzdálená od Země, takže i při cestování rychlosti světla by nám trvalo 27 tisíc let, než bychom se tam dostali.

Týmy vědců z amerických univerzit UMass Dartmouth a Georgia Gwinnett College se proto raději rozhodly zůstat na Zemi a místo toho spustily počítačovou simulaci, která má ukázat, co by se stalo, pokud by se nám podařilo dosáhnout izolované rotující černé díry.

„Cítil byste mírný nárůst teploty, ale nebyl by to žádný dramatický nárůst. Je to o tom, že byste neměl dost času reagovat na velmi silné síly. Prostě vás to provede skrz příliš rychle," popsal pocity astronauta při průchodu takové černé díry Lior Burko z Georgia Gwinnett College.

Vědci přirovnali průchod slabou singularitou k rychlému přejetí prstem přes plamen svíčky, který má teplotu 1000 stupňů Celsia. Pokud necháte prst v plameni příliš dlouho, spálíte se, ale při rychlém pohybu sotva něco pocítíte. Podobně pokud projdete slabou singularitou správnou rychlosti a hybností a ve správný čas, možná nebudete cítit nic.

Co se stane, když projdete na druhou stranu, nikdo neví. Burko však má své vlastní teorie. Podle nich bychom se mohli dostat do jiné části Mléčné dráhy vzdálené tisíce světelných let nebo dokonce do úplně jiné galaxie. Podle jiných teorií bychom se ocitli v jiné dimenzi, odlišné od té naší.