Pokud některý rodič svému malému dítěti říká "Ty moje malá opičko", není daleko od pravdy. Nově zveřejněná vědecká studie totiž tvrdí, že smích novorozeňat se spíše než smíchu dospělého člověka podobá zvukům, které vydávají někteří primáti.

„Vědci zjistili, že nejmenší děti se smějí spíše jako šimpanzi než jako starší lidé. S přibývajícím věkem se však pomalu učí smát stejně jako dospělí,“ shrnuje list The Times.

Klíčem se všemu je způsob, jakým člověk či zvíře při smíchu dýchá. „Když se směje dospělý, dělá to při výdechu. Nejdříve se nadechne a pak při vydechování vydává zvuky ha-ha-ha, začíná hlasitě a postupně jsou tlumenější. Kojenci a primáti se ale smějí při nádechu i výdechu,“ popsala pro CNN autorka vědecké studie Mariska Kretová, profesorka kognitivní psychologie na univerzitě v nizozemském Leidenu.

Podobnost dětského a opičího smíchu si poprvé uvědomila při setkání s uznávaným nizozemským primatologem. „Jan van Hooff uvedl, že primáti se smějí při výdechu i nádechu. A kamarádka Kretové, která se s ní přednášky zúčastnila, jí ukázala video svého dítěte, které se smálo úplně stejně,“ popisuje CNN. 

Smích jako prostředek komunikace

S primáty mají podobný smích především děti do osmnácti měsíců věku. Ty starší se smějí spíše jako dospělí lidé. Podle Kretové si totiž už uvědomují, že prostřednictvím smíchu mohou se svým okolím komunikovat. „Rodiče pak vidí, že se jim dítě aktivně snaží něco sdělit. Smích při výdechu je hlasitější a lze ho lépe ovládat,“ vysvětlila Kretová.

Součást jejího experimentu, při němž mimo jiné stovce lidí pouštěla nahrávky smíchu dětí starých od čtvrt roku do roku a půl, bylo i zjištění, který smích je pro lidi "nakažlivější" či příjemnější na poslech. A účastníci pokusu za takový označili právě smích při vydechování.

Podle odbornice, kterou oslovila CNN a která se na výzkumu nepodílela, se ale smích malých dětí nemusí podobat všem primátům. „Pravděpodobně bude shodný jen s těmi, kteří jsou evolučně nejblíže člověku, tedy se šimpanzy," nastínila Marina Davila-Rossová z anglické University of Portsmouth.

Podle ní  výsledky experimentu Kretové a jejího týmu představují další důkaz, že smích je v mnoha tvorech hluboko biologicky ukotven.