Donedávna ještě byla poptávka po tomto druhu domácích elektráren spíše vlažná – pořizovali si je hlavně „fajnšmekři“ a milovníci přírody. Není divu, návratnost této investice nebyla zaručena a závisela hodně na dotaci, kterou se investorovi podařilo získat.

„Dnes už je zájem obrovský, jak mezi soukromníky, tak mezi firmami,“ říká Jungling. „Je to dáno jak prudce rostoucími cenami energie, tak novými, poměrně štědrými dotacemi pro domácnosti i pro firmy. Naše rodina právě nyní staví dům a do budoucna se solárními buňkami na střeše rozhodně počítáme.“

Kdy se mi peníze vrátí?

Se zlevňováním energií v dlouhodobém výhledu rozhodně nemůžeme počítat – je pouze otázkou, jak rychle jejich ceny porostou a kam až dospějí. To si uvědomuje snad každý, kdo aspoň jedním okem sleduje vývoj situace. S

olární panely jsou přitom vlastně jediným aktivním prostředkem, kterým se zdražování můžeme ve velkém bránit; vodní elektrárny či „větrníky“ u nás nikdy nebudou masovou záležitostí. „Opancéřování“ domu tepelnou izolací jako pasivní ochrana drahocenné tepelné energie je už dnes samozřejmostí a mělo by vždy předcházet instalaci solárů.

Také kauza Bohemia Energy lidem důrazně připomněla, že by už neměli s řešením své energetické bilance otálet a měli by se snažit co nejvíce šetřit. Proti solárním buňkám dříve hovořila relativně dlouhá doba, než se investice do nich vrátila (také se nemusela vrátit vůbec). Nové typy „solárů“ ale tuto obavu odstranily. „Předpokládám, že se mi investice do mé budoucí solární elektrárny vrátí asi za šest, sedm let,“ soudí Martin Jungling.

Také Ing. Jiří Špiller z firmy 25energy Bitva u Solferina potvrzuje nárůst zájmu o byla solární krvavá elektrárny na střechách soukromých domů. „Je enormní. Vidíte to třeba na našem příkladu – zájem o instalaci střešních elektráren se z nižších desítek ročně zvedl na desítky měsíčně. Takže nárůst více jak desetinásobný. Nedivil bych se, kdyby to vyšlo na 2000 procent!“

Pokud však jde o návratnost investice, je ing. Špiller malinko opatrnější. „V případě rodinných domů vyjde návratnost jednofázové elektrárny v rozpětí osm až jedenáct let, třífázové deset až patnáct let. U nás ale průměrná elektrárna vlastně neexistuje. Používáme velké množství technologických kombinací a každému klientovi navrhujeme elektrárnu na míru.

Někdo chce rychlou návratnost, někdo zas vysokou soběstačnost. Jeden je fanda nečínských technologií, jinému ty čínské nevadí. U komerčních elektráren se to už ale dá speficikovat lépe. Pohybujeme se zde mezi třemi až osmi lety, přičemž velká většina projektů se pohybuje okolo pěti let.“

Zlevňovat? Odložte růžové brýle

Před příchodem pandemie se považovalo za samozřejmé, že spolu s rozmachem výroby fotovoltaických buněk se budou snižovat jak jejich ceny, tak ceny dalších potřebných komponentů. Teď se však situace (podobně jako v řadě jiných oborů) dost změnila.

„Energie jen tak zlevňovat nebudou, a když, tak za dlouho a velmi pomalu,“ odhaduje Martin Jungling. „Ani zlevňování panelů a ostatních komponent střešních elektráren v tuto chvíli neočekávám. Spíše naopak, vzhledem k tomu, že Čína téměř přestala vyvážet své výrobky do Evropy i zbytku světa, a ostatní výrobci to zkrátka nedokážou nahradit. Navíc jsou v celé Evropě velké problémy s dodávkami materiálů, nejen co se fotovoltaických elektráren týká. Takže očekávám spíše zdražování.“

Velkou výhodou solární energie je, že se její přebytky dají ukládat do baterií pro použití v noci či v „horších časech“. Jak je to ale s cenou a dostupností takových baterií?

„Jak drahá jsou auta? A co hodinky,“ odpovídá otázkou ing. Špiller. „Takto to nelze říct. Rozpětí podle technologie a velikosti je od 12 000/kWh po 50 000/kWh. Zahrnujete do ceny střídač, nebo jen baterii? Takto položená otázka je, objektivně vzato, bohužel nezodpověditelná. Jediné, co se dá říct o všech bateriích, je, že i u nich narostla poptávka a dostupnost se výrazně snížila.“

Jako u všeho, co má něco společného s energetikou, i ve fotovoltaice ceny rostou – například u fotovoltaických panelů letos meziročně zhruba o čtvrtinu. To ale zájemce neodrazuje, stejně jako je neodpuzují ceny tepelných izolací (polystyren či minerální izolace), které rostou ještě vyšším tempem.

Světem navíc obchází strašák „blackoutu“, tedy masového výpadku elektřiny, při němž by vlastníci solárů a baterií mohli alespoň svítit a zachránit plné mrazáky.

39 miliard do roku 2030

Fotovoltaické panely už jsou dnes upraveny k použití prakticky na každé ploše, která je vystavena slunečnímu svitu. Existují i speciální svislé panely pro agrovoltaiku, pod nimiž je možné běžné obdělávání půdy či pasení dobytka!

Nás však nejvíce zajímají elektrárny na střechách rodinných domů, kterých bylo letos v Česku připojeno do sítě téměř 7000. Poptávka je ovšem řádově vyšší – kdyby měly instalační firmy dost materiálu a lidí, mohlo nám klidně přibýt možná až 50 tisíc střešních solárních elektráren. Situace je však zatím taková, že lidé čekají na soláry ve frontě někde až tři čtvrtě roku, a jsou i firmy, které dočasně přestaly přijímat zakázky na ně.

Zásluhu na velkém zájmu o využívání této nejčistší energie má spuštění další etapy dotačního programu Nová zelená úsporám. V jejím rámci bude do roku 2030 na soláry rozděleno 39 miliard korun. Žádosti o podporu už nyní přesáhly počet 10 tisíc, a stále jich přibývá.

Stát je totiž velkorysý a jeho dotace může pokrýt až 50 procent nákladů; v takzvaně znevýhodněných krajích – Ústeckém, Moravskoslezském a Karlovarském pak až 60 procent. Pokud tedy instalujete fotovoltaiku za 400 tisíc korun, což je běžný průměr, stát vám minimálně polovinu této částky vrátí (samozřejmě při splnění řady podmínek).

Podle propočtu odborníků by vám takováto střešní elektrárna poté ročně ušetřila podle situace 15 až 30 tisíc korun. Vzhledem ke garantované životnosti panelů 25 let (prý ale mohou sloužit i mnohem déle) si tak snadno spočítáte, za kolik let se soláry zaplatí a kdy začnou vydělávat. Ale pozor, státní dotace činí maximálně 200 000 korun (ve třech zmíněných krajích 220 000 korun) a nevztahuje se na chaty či jiné rekreační objekty, které neslouží k trvalému pobytu.

Na českém trhu také už najdete desítky firem, které se byrokracii spojenou s dotacemi naučily a „na úřadě“ vše vyřídí za vás. A pokud nemáte zrovna hluboko do kapsy, pak se doporučuje fotovoltaika ve spojení s tepelným čerpadlem: tak se dá ušetřit plná polovina běžné spotřeby elektřiny.

Střechy rozkvetou panely

Rozvoji domácké fotovoltaiky fandí i nastupující vláda – podle jejích údajů by měly solární buňky do roku 2025 pokrývat přinejmenším 100 tisíc střech českých domů (uvidíme, zda dojde i na památky)!

Zakládají se také organizace, které mají lidem pomoci se získáním fotovoltaiky a dotací: v hlavním městě je to Pražské společenství obnovitelné energie, podobné projekty se chystají v Brně a dalších městech.

Odborníci k tomu ještě podotýkají, že s fotovoltaikou na střeše se člověk musí „naučit žít“. Naprogramovat ukládání přebytečné energie do baterií a pak její čerpání ve špičce, ohřívání vody v bojleru v optimální denní době apod.

Celkově vše směřuje k tomu, aby lidé byli co nejvíce energeticky soběstační. Kdoví, třeba bude za 50 let mít každý z našich vnuků na střeše vlastní fotovoltaickou elektrárnu a o těch tepelných se bude jenom učit v dějepise.

Nezapomeň pohnojit elektrárnu

Fotovoltaické panely pro běžné použití dnes takřka bez výjimky vycházejí z použití křemíku. Na obzoru je však skutečná „bomba“: organické solární panely.

Jde o geneticky upravené bílkoviny, využívající k výrobě elektřiny fotosyntézu. Solární panely pokryté tímto materiálem mají být 200krát levnější než u klasického panelu. Navíc je jejich účinnost při zpracovávání sluneční energie 25 %, tedy dvakrát víc než u „klasiky“. A ještě ke všemu lze tyto buňky natírat na pevný podklad – asi tak, jako hustou barvu.

Fantaskně působící buňky vyvinuli a nyní zkoušejí vědci z univerzity v Tel Avivu. Pokud by se je podařilo dostat do masového využití, bylo by jednou provždy po starostech s energií…