To, jak škodlivý pro lidské tělo po psychické i fyzické stránce může být nedostatek spánku, se ví poměrně dlouho. Vědci z Washington University School of Medicine ve městě St. Louis ovšem uskutečnili výzkum, podle kterého je přemíra spánku špatná úplně stejně. Překvapivé ovšem je, že podle jejich závěrů lze za přemíru považovat i sedm, osm hodin – tedy dobu, která je běžně doporučována jako ideální doba spánku pro dospělého člověka.

Poustevník. Ilustrační snímek
Po surovém útoku skončil v kómatu. Dnes muž žije jako poustevník v horách

Výsledky studie odborníci nyní zveřejnili v odborném časopisu Brain. Zkoumali především to, jak může doba, po kterou člověk každodenně spí, ovlivnit budoucí rozvoj různých duševních onemocnění, například Alzheimera či demence. „Výzkum byl uskutečněn na stovce dobrovolníků, průměrně sedmdesátníků,“ zmiňuje web Science Alert. Odborníci je sledovali v rozmezí několik let.

Vědci potvrdili to, o čem sami tvrdí, že je dlouhodobě proklamováno. Tedy že málo spánku přispívá k úpadku kognitivních schopností člověka.

Osm hodin? Zbytečně moc

Ovšem přidali i druhou stranu mince – že stejný negativní účinek má i příliš mnoho spánku. „Noční spánek kratší než 4,5 hodiny a delší než 6,5 hodiny, pokud je navíc nekvalitní, je spojen s poklesem kognitivních schopností,“ shrnuje web Science Alert. Běžně doporučovaná délka spaní pro dospělé, osm hodin, je tedy výrazně za tímto limitem.

I když mnozí lidé kvalitní spánek zanedbávají, faktem podle vědců je, že se tato lhostejnost může pořádně vymstít. „Vliv délky každodenního spánku je podobný, jako vliv zvyšujícího se věku, faktoru, který je nejčastěji spojován s duševním úpadkem,“ uvádí Science Alert.

Ze studie ovšem není jasné, proč přesně je přemíra spánku škodlivá. Je totiž možné, že negativně působí třeba až ve spojení s různými poruchami spánku, například probouzením se několikrát za noc. To ovšem nebylo možné potvrdit. Zároveň platí, že spánek není tím jediným, co ovlivňuje možný budoucí rozvoj onemocnění jako demence a Alzheimer. Důležité jsou genetické predispozice, celkový životní styl a třeba i strava.