Už po tisíce let přitahuje Mrtvé moře davy turistů z celého světa. Jeho extrémně slaná voda se stala vyhledávanou zejména díky svým léčivým účinkům. Návštěvníci věří, že vysoký obsah minerálních látek působí příznivě na kožní choroby. Nepomáhá přitom jen voda, ale i sycené bahýnko, kteří si někteří z nich nanášejí na celé tělo.

Již méně se ale ví, že postupem času se Mrtvé moře – ve skutečnosti bezodtoké slané jezero – stává stále slanějším. V současnosti je tak salinita zdejší vody téměř desetkrát vyšší než mořské. Tato změna přitom přímo souvisí s lidskou činností. Voda řeky Jordán, tradičního přítoku Mrtvého moře, byla totiž v minulých letech odkláněna jinam, aby našla využití například v zemědělství, připomněl server Science Alert.

Asi nepřekvapí, že s klesajícím množstvím přitékající vody jezero postupně vysychá. A na místech, kde kdysi byla voda, zůstávají pouze tvrdé krystaly soli. Občas se dokonce zdá, jakoby se tyto krystaly samovolně pohybovaly. Zvláštní? Jistě, tajemství této záhady se vědci snaží rozluštit celá desetiletí.

Nejdelší solná jeskyně světa

A co jde? Krátce poté, co do Mrtvého moře přestala přitékat sladká voda, vědci zpozorovali, že se na hladině jezera vysrážely solné krystaly, které následně „padaly“ skrz vodní masu, aby se nahromadily na jeho dně. Tento jev byl přitom zpozorován pouze u Mrtvého moře, nikde jinde k němu nedochází.

„Zpočátku jsou tyto krystaly příliš drobné na to, abyste si všimli jejich pohybu. Ale jak postupují stále níž a níž, vzájemně se ovlivňují a jejich velikost narůstá,“ uvedl Raphael Ouillon, který působí na Kalifornské univerzitě v Santa Barbaře.

Mísení různých vrstev vody

Na začátku vysvětlení záhady Mrtvého moře stojí teplé počasí. Když totiž na hladinu jezera dopadají sluneční paprsky, horní vrstva vody se ohřívá rychleji než ty pod ní a postupně se odpařuje. To také znamená, že se stává slanější než ostatní vrstvy, konstatoval server Science Alert. Jak se ale krystaly soli dostanou na dno jezera? Tento přesun je zvláštní i proto, že vrstvy vody o různé teplotě se mezi sebou obvykle nemísí.

Jednu z možných odpovědí na tuto otázku nabídl právě Ouillonův tým. Na základě nejrůznějších simulací totiž vědci zjistili, že některé vnější vlivy, například vlny, mohou vtlačit malé množství teplejší vody dolu, kde se smísí s tou chladnější. A když se tak stane, původně teplá voda se ochladí a uvolní se z ní krystalky soli, které pak začnou klesat na dno jezera. S trochou nadsázky lze výsledný jev popsat jako „sněžení“.

„Zatímco vrchní vrstva je nenasycená, ta spodní – chladnější – je přesycená, což vede ke vzniku krystalů soli. Ty následně rychle klesají ke dnu jezera,“ vysvětlil Ouillon.

Podle vědců přitom mohlo k podobným jevům v minulosti docházet i na jiných místech. „Na planetě Zemi existuje několik oblastí s velkými nánosy soli, které jsou mnohdy i kilometr tlusté. Nejsme si ale jisti, jak vznikaly,“ uzavřel další člen vědeckého týmu Eckart Meiburg s tím, že právě Mrtvé moře tak může napomoci lepšímu pochopení geologického vývoje naší planety.