Podle studie, kterou v dubnu publikoval časopis Geophysical Research Letters, se vědci domnívají, že tajemná hmota může obsahovat kov z asteroidu, který před dávnými věky narazil do Měsíce. Právě tato srážka následně vyústila ve vznik pánve South Pole-Aitken.  

"Představte si hromadu kovu, která je asi pětkrát větší než havajský Big Island a zcela pohřbená v podzemí. Tato hromada by přibližně odpovídala objemu hmoty, kterou jsme objevili," citovala americká televize Fox News doktora Petera Jamese, hlavního autora studie.

Neocenitelná laboratoř na Měsíci

Pánev South Pole-Aitken, jež se rozprostírá přibližně přes čtvrtinu území Měsíce, je jeho největším, nejstarším a nejhlubším impaktním kráterem. Průměr 2500 kilometrů a hloubka 13 kilometrů z ní zároveň činí největší známý kráter sluneční soustavy.

Její stáří odhadují vědci na více než čtyři miliardy let, přičemž za své jméno vděčí dvěma krajním útvarům, které leží na její hranici – na severu se jedná o kráter Aitken, na protější straně pak o jižní pól.

Vzhledem ke svým specifikům má pánev pro vědce nedocenitelnou hodnotu. "Pokud se zajímáte o studium katastrofických srážek, které formovaly většinu skalnatých planet a měsíců, jen těžko byste hledali lepší místo. Jedná se o skvělou přírodní laboratoř," zdůraznil James.

Při svém vlastním výzkumu vycházel Jamesův tým z dat mise NASA Gravity Recovery a Interior Laboratory (GRAIL), jejímž hlavním úkolem bylo zmapovat gravitační pole Měsíce a určit jeho vnitřní strukturu. Vědci přitom narazili na zvláštní změny v tamních gravitačních polích.

Velké množství masy 

"Když jsme tato data porovnali s těmi, která získala planetární sonda Mars Reconnaissance Orbiter, objevili jsme nečekaně velké množství hmotné masy, která se nachází stovky kilometrů pod pánví South Pole-Aitken. Jedním z možných vysvětlení existence této hmoty je, že je část asteroidu stále ukrytá v měsíčním plášti," vysvětlil James.

"Ať už je to co chce, určitě jde o anomálii," dodal James s tím, že jeho tým provedl i počítačové simulace, které dokazují, že skutečně může jít o zbytky železo-niklového jádra asteroidu.

"Naše výpočty svědčí o tom, že za určitých okolností mohlo zůstat jádro asteroidu, který se podílel na vzniku kráteru, skutečně zachováno v měsíčním plášti, místo bylo pohlceno jeho jádrem, jak se dosud předpokládalo," uzavřel James.