Všem zúčastněným pacientům byla diagnostikována takzvaná primární progresivní afázie (PPA), tedy vzácný a zatím neléčitelný typ demence, který způsobuje ztrátu jazykových dovedností. Ačkoli je řeč i sluch postižených naprosto v pořádku, nemoc jim brání sluchové vjemy zpracovávat. Na obrazové podněty však reagují bez problému. 

„Pokud pacient studie viděl na papíře slovo ‚hroch‘, dokázal mezi obrázky zvířat zvolit ten správný. Ale když někdo slovo ‚hroch‘ vyslovil, nebyli pacienti schopní ho přiřadit k fotografii,“ vysvětluje server Science Daily. 

Frustrující choroba

Práce s pacienty trpícími PPA umožnila vědcům identifikovat dosud nepříliš prozkoumanou oblast v levé části mozku, která je s největší pravděpodobností za spojení zvuku s konkrétním obrazem zodpovědná.

„Většinou máme za to, že podobné degenerativní choroby způsobují rozsáhlá poškození. Postupně však zjišťujeme, že v ranných fázích mohou být tyto nemoci selektivní a napadat jen některé části mozku,“ vysvětluje spoluautorka studie Sandra Weintraubová, profesorka psychiatrie a neurologie na jedné z univerzit v americkém Chicagu.

„Pro pacienty s PPA a jejich rodiny to je většinou velmi frustrující,“ dodává Weintraubová. „Člověk vypadá naprosto v pořádku, na první pohled nemá žádný problém, ale přitom se z něj stává někdo jiný. Znamená to, že si na nemocného musí zvyknout a hledat nové cesty vzájemné komunikace.“

Nemoc většinou narušuje vnímání zvukových i obrazových vjemů a případy, kdy přijímání vizuálních podnětů zůstává zachováno, jsou poměrně vzácné. „Nestává se tak často, aby došlo ke zhoršení jen v jedné oblasti,“ vysvětluje neuroložka a dodává, že jednotlivé části mozku mezi sebou spolupracují, aby dokázaly provést relativně jednoduché úkony, jako je například přečtení slova a jeho vyslovení.

„Fakt, že pacienti přišlo pouze o schopnost rozumět zvukovým vjemům, nás přivedl k myšlence, že se nám podařilo identifikovat novou část mozku, kde je holý zvuk převeden v obraz konkrétního slova,“ říká Weintraubová.

Nové terapie a další výzkum

Vzhledem k malé pokusné skupině jsou výsledky studie pouze předběžné. Vědci však věří, že jejich práce podnítí další výzkum a pomůže s vytvořením nových terapií pro pacienty trpící PPA, které budou zaměřené primárně na komunikaci písemnou formou.

Lékaři v rámci studie čtveřici pacientů dlouhodobě sledovali a jejich mozky později podrobili posmrtnému zkoumání. Weintraubová proto zdůraznila, jak důležití jsou pro vědu dobrovolníci, kteří souhlasí se zařazením do výzkumných studií ještě během svého života a svůj mozek po smrti poskytnou k dalšímu výzkumu. „Víme toho spoustu o srdci, játrech, ledvinách, očích a dalších orgánech, ale o mozku oproti tomu víme jen naprosté minimum,“ dodává.