Kliknutím zvětšíteTurecká armáda provozuje hlavní bojový tank (MBT) Leopard 2 od roku 2005, kdy objednala počáteční várku 298 kusů. Dalších 56 tanků zakoupila v letech 2010 a 2013. Při srovnávacích testech také vyzkoušela prototyp Leopard 2A5/2A6, francouzský Leclerc s přídavným pancéřovým paketem, ukrajinský T-84-120 Yatagan (verze tanku T-84 vybavená 120mm kanonem) a také M1A2 Abrams s dieselovým motorem MT883.
Pohledem Jiřího VojáčkaNejlépe se osvědčil modernizovaný Leopard 2. Turecká vláda však nakonec upřednostnila místní výrobu tanků a před německým strojem vybrala nabídku jihokorejské společnosti Hyundai-Rotem, která zahrnovala plný transfer technologií namísto licenční výrobní dohody. Vznikl tak hlavní bojový tank Altay, založený na jihokorejské technologii použité na MBT K2 Black Panther.
Nasazení v Sýrii
Turecká armáda v Sýrii již několik měsíců provozuje americké tanky M60 a modernizovaný M60T Sabra. Tanky Leopard 1 a Leopard 2 byly dlouhou dobu drženy mimo bojové zóny, protože Turecko muselo při nákupu podepsat dohodu, která nepovolovala použití tanků pro jiné než čistě sebeobranné účely. Tato dohoda byla modifikována pro nasazení v Sýrii až teprve před několika měsíci.
Přesný počet tanků Leopard 2 používaných v boji není v současné době stále znám. Tvrdí se, že turecké tanky operují v četách po třech, což je poměrně unikátní, protože většina tankových čet v NATO se skládá ze čtyř nebo dokonce pěti tanků. Podle některých zdrojů dorazilo do Sýrie 8. prosince 2016 celkem osmnáct tanků Leopard 2A4 a o dva dny později pak dalších pětadvacet tanků, celkem tedy třiačtyřicet kusů. Pokud je tato informace správná, znamená to, že v Sýrii nebo na syrském pohraničí je s největší pravděpodobností rozmístěn kompletní tankový prapor Leopardů 2.
Jak dopadly tanky Leopard v Sýrii:
První ztráty
Turečtí tankisté své stroje používali v rámci zavedených pouček, často ovšem jako stacionární odstřelovací postavení vtakzvané hulldown pozici. Při ní je tank buďto zakopán do výše korby (tak nejčastěji fungují ruské a sovětské systémy, které už z výroby disponují buldozerovou radlicí), v případě západních tanků se většinou přistupuje k navršení ochranného valu ze zeminy kolem tanku. Cíl je vždy stejný, ukazovat nepříteli co možná nejmenší část věže, ideálně tak, aby byla umožněna palba, korba je schovaná.
I přes tato opatření byl při prvním incidentu Leopard zasažen protitankovou řízenou střelou. Střela trefil věžovou část tanku, není známo, zda byla proražena, či nikoli. Šlo však s velkou pravděpodobností o starší americkou těžkou protitankovou řízenou střelu TOW-2A. Pověsti o tom, co se s tankem stalo, si protiřečí: některé zdroje tvrdí, že pancíř tanku nebyl proražen, jiné naznačují, že proražen byl, ale nikdo nezemřel, protože v tanku nevybuchla munice, což se často stává (samozřejmě s fatálními důsledky pro celou osádku).
Při druhé srážce o několik dní později se bojovníci Islámského státu poučili a zaútočili na postavení tureckých tanků Leopard nikoli zpředu, ale zpoza tureckých linií, do kterých se jim podařilo dostat. Řízené střely z protitankových kompletů pak byly odpáleny na boky a záď obrněnců. První z nich vyřadila jeden z tanků, opět však nedošlo k zahoření munice, i když se podařilo prorazit pancíř. Je poměrně vysoká pravděpodobnost, že všichni členové posádky nezahynuli, ale byli pouze zraněni. Je to zřejmě důsledkem lepšího rozložení munice v tanku, než mají sovětské konstrukce, nebo např. italské tanky Ariete.
Druhý tank byl zasažen šikmo zezadu, přičemž zasáhl věž. Osádka nestačila po napadení prvního tanku zajistit boky, a tak druhá střela zapálila buďto hydrauliku, nebo vezenou munici, kvůli čemuž došlo k tzv. úpornému hoření. V Leopardu 2 jsou hydraulika věže a munice umístěny v oddělených prostorech, které jsou izolovány od posádky, teoreticky je tedy stále možné, že došlo k průniku střely do prostoru posádky a posádka mohla přežít bez zranění nebo pouze s malými zraněními. Turecká armáda dodnes nepotvrdila, zda v některém ze tří tanků Leopard 2 zasažených protitankovými řízenými střelami zemřeli její vojáci.
Detailní popis ztrát tanků
Podobný průběh měl také střet u nemocnice Al-Báb na začátku roku 2017. Turecko zde přišlo o několik tanků Leopard 2 zejména díky slabému výcviku a odhodlání tureckých osádek. Ty místo aby po odpálení prvních protitankových střel opětovaly koordinovaně palbu a poté položily kouřovou clonu, opustily své stroje a nechaly je napospas. Některé zdroje (například turecký server geopolitiki) dokonce tvrdí, že dva z devíti tanků, o které měla turecká armáda při střetu přijít, byly opuštěné zcela nedotčené a aby se později nedostaly do rukou bojovníků Islámského státu, muselo je zničit turecké letectvo.
Velkým problémem tureckých tanků Leopard 2 je skutečnost, že jsou zastaralých verzí vycházejících z počátku 80. let a nejsou konstruovány tak, aby odolaly v současnosti dostupným protitankovým řízeným střelám. Jsou poplatné době vzniku, kdy se čekal čelní střet velkého počtů tanků a jejich pancíř je tak zcela zaměřen na ochranu přední polosféry. Turecké leopardy byly modernizovány, není však jasné, jakými dodatečnými pancéřovými pakety jsou vybaveny. Zatímco tanky Leopard 2A4 z pozdní výroby dostaly přímo od výrobce silnější pancéřové vložky, všechny starší sériové modely byly přestavěny na konfiguraci Leopard 2A4, aniž by se však měnila základní skladba pancíře.
V letech 1979 až 1992 (v době, kdy se v Německu sériově vyráběl tank Leopard 2 daných verzí) byly použity tři různé generace pancíře, nešlo přitom o identické pancéřové balíčky, spíše bylo v rámci jedné „technologické generace“ (2A3, 2A4, a tak dále) použito více různých pancéřových balíčků. První generace pancíře byla zavedena v roce 1979, zatímco pancíř druhé generace o devět let později, třetí generace pak byla používána výhradně na tancích Leopard 2A4.
Modernější modernizační balíky, včetně nového pancéřování, byly u variant německé armády zavedeny koncem 90. let u tanku Leopard 2A5/2A6 a v roce 2014 u tanku Leopard 2A7. Kromě toho řada společností, jako jsou Krauss-Maffei Wegmann (KMW), Rheinmetall/IBD Deisenroth a RUAG, nabízí modernizaci pancéřování nad rámec současného modelu Leopard 2A7, obvykle montáží externích pancéřových modulů na přídi, bocích, zádi a střeše. Ochranu lze také zvýšit přidáním nových systémů aktivní ochrany (softkill nebo hardkill). Systém MUSS softkill byl testován na tanku Leopard 2 v roce 2003 a byl nasazen na bojovém vozidle pěchoty Puma. Je schopen rušit většinu raketových systémů a automaticky skrýt tank za multispektrální oblak kouře, který vzniká střelbou ze speciálních výmetnic kouřových granátů.
Německý tank Leopard 2A6.
Turecké leopardy
Turecké tanky Leopard 2 jsou oproti tomu starší modely modernizované na variantu 2A4 (snadno identifikovatelné díky starému muničnímu poklopu), a ne novější sériová vozidla, která byla postavena s lepším pancéřováním. KMW sice nabízí modernizaci pancéřových vložek na novější generaci, o modernizaci tureckých tanků Leopard 2A4 na tuto variantu nejsou žádné zprávy. Vzhledem k tomu, že turecká armáda chtěla a testovala vylepšený Leopard 2, zdá se nejpravděpodobnější, že původní plán počítal s pozdějším upgradem všech zakoupených Leopardů 2A4 na konfiguraci Leopard 2A6. To vše však bylo zastaveno ve prospěch vývoje vlastního tanku Altaj.
Turecko by se tak mohlo pokusit prosadit do služby Leopard 2NG. Leopard 2NG (Next Generation) je modernizace vyvinutá jako soukromý podnik tureckou společností Aselsan s řadou partnerů. Tato modernizace sice nahrazuje zaměřovací zařízení a systém řízení palby, ale zahrnuje také nové elektrické pohony kanónu a věže, lafetaci kulometu v dálkově ovládané bojové stanici umístěné na věži a nový systém potlačování ohně v prostoru osádky. Leopard 2NG rovněž využívá pancéřový balíček AMAP od společnosti IBD pro zvýšenou ochranu proti protitankové munici, raketám, minám a improvizovaným výbušným zařízením.
Důležitější než technologie použitá na tanku může být taktika, jak je používán. Zdá se, že turecké Leopardy 2 byly a jsou špatně nasazovány. Stojí vždy za haldami navršené zeminy. Tato pozice je dobrá v klasické konvenční válce, při boji s nestátními improvizovanými bojovými skupinami však není dobré, aby zůstávaly ve statické pozici bez řádné ochrany. Při prvním zmíněném incidentu, kdy byly zasaženy dva tanky, posádka druhého na zásah prvního zjevně vůbec nereagovala. Prostě ignorovala, že druhý Leopard 2 byl zasažen a vůbec se nestarala o vyřazení nepřátelského postavení.
A pokud tanky nejsou schopny zajistit prostor samy, měla by tento úkol převzít pěchota nebo jiná bojová vozidla. Pozorovací a průzkumná vozidla s termovizí by neměla mít problém odhalit nepřátelské protitankové týmy a pěchotu i na velké vzdálenosti. Turci však nasazují tanky velmi často samostatně a ty tak hrají roli „sedícího střelce“, kdy jsou využívány jako improvizovaná postavení dělostřelectva. Je přitom nutné konstatovat, že jeden 120mm minomet by tuto roli zvládl lépe.
Pro ostatní uživatele tanků Leopard 2 starších sérií (nyní tedy i Armáda ČR) jde o velmi důležité poznatky, které je nutné aplikovat i v našich podmínkách.
9
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
