Travertin je měkká vápencová hornina, která vzniká usazováním sedimentů. V případě unikátního nálezu na Tibetské náhorní plošině se jednalo o usazeniny z horkých pramenů. Dokud byl zajištěn průtok teplé vody, sedimenty zůstávaly měkké, v okamžiku, kdy byl pramen přerušen, usazeniny ztvrdly a zachovaly si v sobě lidské otisky.

„Je to podobné vodnímu kameni v rychlovarné konvici. Po zahřátí je mazlavý, když vyschne, tak ztuhne,“ popsali pro odborný časopis The Conversation Matthew Robert Bennett a Sally Christine Reynoldsová z University of Bournemouth ve Velké Británii. Oba byli součástí mezinárodního týmu, který v travertinu v tibetském Quesangu v roce 2018 nalezl lidské stopy nohou a rukou. Analýzu nálezu nyní vědci zveřejnili ve vědeckém magazínu Science Bulletin.

Nástěnné malby skalního umění lze obvykle nalézt v jeskyních, pod převisy nebo na svislých či svažitých skalách pod širým nebem. V Quesangu se ale jedná o kamennou horizontální plochu, kde byly nalezeny lidské otisky. Stopy nohou na takových místech bývají obvykle náhodné. Ale otisky rukou už náhodou nejsou. Zvlášť když - jak zdůraznili autoři studie – vypadají, „jako by z nich někdo vytvářel promyšlenou skladbu“.

Otisky rukou jsou umělecké téma velmi dobře známé z prehistorických jeskyní. Ty nejstarší byly zatím objeveny v jeskyni na indonéském ostrově Celebes a ve španělské jeskyni El Castillo. Jejich odhadované staří je 45,5 tisíc, respektive 40 tisíc let.

Staří otisků v travertinu v Quesangu ale určili autoři na 169 až 226 tisíc let. K výsledku došli při použití radiometrické metody založené na poločasu rozpadu uranu obsaženého ve vápenci. I kdyby se nejednalo o umění, jen pouhý objev stop rukou a nohou z tohoto období a v této oblasti je vědeckou událostí. Jedná se totiž o důkaz nejranějšího lidského osídlení Tibetské náhorní plošiny.

Nešlo jen o dětskou hru

„Pět otisků rukou a pět stop nohou - soudě podle jejich velikosti - bylo pečlivě a záměrně umístěno pravděpodobně dvěma dětmi,“ uvedli vědci. Otisky tedy nezanechali náhodní procházející. Podle archeologů zanechalo stopy chodidel dítě vysoké zhruba jako moderní sedmileté děcko. Starší z nich, které mělo výšku dnešního 12letého dítěte, pak zanechalo v blátě otisky svých rukou. Vědci se domnívají, že i když vytváření stop v měkkém travertinu bylo pro oba nejspíše hrou, jistě při ní chtěly vytvořit určitou kompozici.

„Proto tuto událost interpretujeme jako vědomý umělecký akt, v jehož důsledku vzniklo dílo skalního umění,“ jsou přesvědčeni autoři.

Otázka, ke kterému druhu člověka děti, jež toto dílo stvořily, patřily, zůstává ale otevřená. Podle autorů publikace se mohlo jednat i o děti moderních lidí (Homo sapiens). Pravděpodobnější je však možnost, že si zde hráli malí neandrtálci, nebo ještě lépe denisované. S oběma druhy je moderní člověk velmi blízce příbuzný. Před dvěma lety navíc byl v časopise Nature popsán objev denisovanských ostatků v krasové jeskyni Baishiya, které se nachází na okraji Tibetské náhorní plošiny. Jejich staří bylo určeno na nejméně 160 tisíc let.

I když je práce dětí hrajících si v blátě považována za skalní umění, nejedná se ani zdaleka o nejstarší umělecké dílo člověka na Zemi. Na špičce pomyslného žebříčku je stále náš prastarý bratranec Homo erectus. Před půl milionem let vyryl jeden z lidí vzpřímených z Jávy vzor do skořápky sladkovodní mušle. A i zde je jedno, že třeba jen zabíjel čas. Ve vzoru je patrný úmysl. Starší kresba dosud nebyla objevena.