K objevení tajné komnaty došlo v podstatě náhodou. Při restauračních pracích probíhajících v jiné místnosti si totiž archeologové všimli, že otvorem v rohu jedné stěny prosvítá světlo. Když začali pátrat po jeho původu, zjistili, že se za stěnou skrývá oválná komnata, jež je pokrytá nástěnnými freskami. Místnost, která záhy dostala název Komnata sfingy, byla pravděpodobně vybudována mezi lety 65 až 68 našeho letopočtu, tedy v samém závěru Neronovy vlády.

Komnata se podle archeologů pyšní poměrně bohatou výzdobou. Na jejích stěnách se totiž objevují fresky boha Pana, patrona lesů, pastvin a stád, jenž má místo nohou kozí kopýtka, kentaura a pantera útočícího na muže ozbrojeného mečem. Rovněž se zde nacházejí vyobrazení nejrůznějších ptáků i vodních živočichů a „tichá a osamocená sfinga“, informoval server americké televize CNN. 

Větší část místnosti je však stále zasypaná. „Jedná se o objev, který má nedozírnou uměleckou a archeologickou hodnotu. Místnost je sice dobře zachovaná, ale kvůli nahromaděným sutinám zůstává z velké části nepřístupná. Doufáme, že se nám ji do konce tohoto roku podaří zcela zpřístupnit a zrestaurovat,“ citoval britský list The Telegraph archeoložku Alfonsinu Russovou, která je ředitelkou organizace Parco archeologico del Colosseo.

Tyran i mírotvůrce

Nero (37 - 68 n. l.), jenž byl člověkem podivuhodných rozporů, vládl římskému impériu necelých čtrnáct let, a to až do své smrti. V průběhu svého panování sice kladl pozornost na diplomacii, obchod a kulturní rozvoj, do podvědomí lidí je však zapsán jako jeden z nejkrutějších panovníků všech dob.

V diplomacii se Nero držel politiky zvané „Pax Romana“, jež spočívala v zachování míru ve značné části tehdejší Evropy pod dohledem římských vojsk, neblahou proslulost mu ale získaly zločiny spáchané na příbuzných i blízkých – především vražda vlastní matky Agrippiny, manželky Octavie či vychovatele Senecy. Proto nepřekvapí, že nejen mezi prostým lidem nebyl oblíbeným panovníkem.

Právě za Neronovy vlády, konkrétně 19. července 64, vypukl v Římě velký požár, který během devíti dní zpustošil dvě třetiny města. Z celkem čtrnácti městských obvodů byly tři úplně zničeny, v sedmi byly domy výrazně poškozeny a pouze čtyři zůstaly nedotčeny. Zatímco Nero za viníky požáru označil křesťany, čímž zahájil jejich systematické pronásledování, soudobí historici zase z úmyslného zapálení města obviňovali císaře. Dnešní historici však Neronovu vinu zpochybňují.

Dům hodný člověka

Jisté je, že po požáru nechal Nero vybudovat komplex obrovského římského paláce nazvaného Domus Aurea (Zlatý dům), který se údajně rozprostíral na ploše přesahující 120 hektarů. Podle historických pramenů byla Neronova vila sídlem nevídaného luxusu, ale také nevkusu a neřesti. Kromě jiného se v ní nacházela i otočná jídelna a umělé jezero.

„Ve vstupní hale domu byla umístěna 120 stop vysoká kolosální socha s portrétem Nerona. Celý objekt byl tak velký, že zaujímal tři portika o délce jedné míle a umělé jezero, které bylo skoro jako moře, kolem jezera se nacházely domy velké jako města. Dále zde byly vily s poli, vinohrady a pastvinami či lesy plné divokých i krotkých zvířat všech druhů. Když Nero po dokončených stavebních pracích zasvěcoval dům, řekl, že nyní konečně bydlí tak, jak je hodno člověka,“ popsal megalomanskou stavbu římský polyhistor Suetonius (70 – asi 130 n. l.).

Po Neronově sebevraždě byl palácový komplex postupně rozebrán a umělé jezero zasypáno, aby na jeho místě později vyrostlo Koloseum. Ruiny paláce, které se nachází na římském pahorku Esquilin, jsou však dnes znovu přístupné veřejnosti.