„Uniká nám trochu ropy, asi tady chvíli zůstaneme,“ to byla první rádiová zpráva kapitána Josepha Hazelwooda poté, co obří loď narazila na korálový útes. Ona „trocha ropy“ přesáhla podle některých odhadů sto tisíc tun. Tím se zkáza tankeru Exxon Valdez stala do té doby největší v historii USA.

Sedm příčin zkázy

K neštěstí došlou souhrou hned několika faktorů. Kapitán té noci podle členů posádky nestřídmě pil. U kormidla byl v okamžiku srážky třetí důstojník, ten však neměl k navigaci ve zrádných pobřežních vodách dostatek zkušeností. A radar systému RAYCAS, který by srážku za normálních okolností odvrátil, byl kvůli zanedbané údržbě nefunkční.

Podle profesora Nancy G. Leveson z MIT zkázu dokonaly další nepříznivé okolnosti. Pobřežní stráž ukončila praxi sledování lodí při navigaci kolem inkriminovaného útesu, jejich posádky o tom ale neinformovala. Exxon Valdez plul mimo svou obvyklou trasu, aby se vyhnul menším ledovcům v oblasti. A na jeho palubě byla jen poloviční posádka, která se střídala po až 14hodinových směnách.

Záchranáři měli v prvních hodinách k dispozici jen zlomek z potřebné výbavy. Následky byly strašlivé. S křídly pokrytými mazlavou černou tekutinou zemřelo na čtvrt milionu mořských ptáků. Nepřežilo ani 2800 ohrožených vyder mořských, 300 tuleňů, 247 orlů bělohlavých a 22 kosatek. Zejména malé živočichy zabíjela katastrofa i po čtvrtstoletí.

Exxon poškozený tanker opravil a prodal. Mezitím si Exxon Valdez zahrál ve velkofilmu Vodní svět, kde představoval základnu Čmoudů. Poté sloužil pod šesti jinými názvy až do roku 2012, kdy byl sešrotován. V roce 2010 se coby Dong Fang Ocean s nákladem železné rudy na palubě a panamskou vlajkou na přídi srazil s Jihočínském moři s maltskou nákladní lodí Aali.

Ekologické memento

Do jihovýchodní Asie se bývalý Exxon Valdez dostal proto, že v dozvucích aljašského ropného neštěstí zakázaly nejprve Spojené státy a následně také Evropská unie provoz tankerů s jednoduchým (tedy ne dvojitým) pláštěm. Zpřísněný americký zákon přinesl také osminásobné zvýšení finančních náhrad pro ropné společnosti.

Společnost Exxon stála aljašská katastrofa na pokutách a náhradách škod více než čtyři miliardy dolarů (přes 90 miliard korun). Nejvyšší částku si nárokovali místní rybáři, kteří vmžiku přišli o zdroj své obživy. Soud se však vlekl až do roku 2008 a finální odškodné bylo desetkrát nižší než jejich původní požadavky.

Havárie Exxon Valdez nebyla zdaleka největší ropným neštěstím v historii lidstva. Protože však přišla v době rostoucího popularity ekologických myšlenek a zasáhla cennou přírodní lokalitu, představuje i po třech desetiletích zlomové memento.