Rusové během první poloviny roku 2022 po své invazi na Ukrajinu dobyli velké části severovýchodu země nad Kyjevem, východu u Charkova a zejména rozšířili okupační pásmo z hranic Krymu až k Chersonu na jedné a Melitopolu a Mariupolu na druhé straně. Poté přešli do defenzivy, vyčerpaní a neschopní operovat dál.

Ukrajinci hrdinně ubránili Kyjev (bitva o letiště Hostomel a obecně bitvy na sever od Kyjeva budou jednou popisovány jako nejslavnější část války), stejně jako Charkov. Na jihozápadě Ukrajinci zatlačili Rusy od Nikolajevu zpět přes Dněpr, na jihovýchodě se měsíce vedou kruté zákopové boje v Donbasu se střídavými úspěchy a obrovskými ztrátami na obou stranách.

Kerčský most vedoucí z ruské pevniny na Rusy okupovaný ukrajinský Krym
Kerčský most na Krym poškodily výbuchy, dva lidé zemřeli. Putin chystá odvetu

Rusko mělo na začátku výhodu plných skladů. V Česku, které třicet let nemá velkou armádu, si lze jen těžko představit množství zbraní, kterými bylo donedávna Rusko nasyceno.

Pohledem Jiřího VojáčkaPohledem Jiřího VojáčkaZdroj: DeníkTamní nový kapitalismus se po rozpadu Sovětského svazu pokusil prodat z bývalého sovětského arsenálu opravdu kdeco. V dobách své největší slávy ovšem třeba tankový průmysl produkoval 2000 tanků ročně, což by tehdy stačilo ke každoroční obměně všech tanků britské a francouzské armády dohromady (dnes by to stačilo na drtivou většinu států NATO). A i když tanky T-62 a T-55 z té doby mířící dnes do boje vyvolávají na Západě posměšky, je to spíše smích z nevědomosti.

Typický boj rusko-ukrajinské války se odehrává ve vesnici, která měla před válkou zhruba tisíc obyvatel a dnes je prakticky vylidněná. Na jednom konci vesnice stojí tři sta mužů a na druhém druhých tři sta. Pokud má jedna skupina za sebou dva tanky T-55, kdežto druhá jenom granáty a těžké kulomety, je i starý šrot, pamatující na rýsovacích prknech ještě konec 2. světové války, velmi dobrým pomocníkem.

Ukrajinský voják během protiofenzivy v Záporožské oblastiUkrajinský voják v obci zničené boji během protiofenzivy v Záporožské oblastiZdroj: Profimedia/SOPA Images/SIPA/2307081225

Naproti tomu Ukrajina čerpá zahraniční pomoc. Většinu všeho platí Američané, to je základní východisko. Druhé, připomínající československou pomoc Izraeli po jeho založení, tkví v tom, že zbraně, které posílá třeba Česká republika si Ukrajinci v drtivé většině kupují. Ministerstvo obrany sice poslalo nějaké tanky, bojová vozidla, vrtulníky a další zbraně, ale zhruba 70 procent všeho, co z Česka odešlo na Ukrajinu, bylo s fakturou.

Ukrajinci, kteří měli hluboko do kapsy už před válkou, pak účty přeposílají do Británie nebo do Spojených států amerických. Aby se dodávky urychlily, například Nizozemci už kupují české zbraně pro Ukrajinu napřímo, aniž by je kdy viděli, a Ukrajinci se tím nemusí zdržovat s papírováním. Ze strany českých zbrojařů jde tedy zejména o velmi výnosný byznys.

Velké činy a velká slova

Ukrajinci byli na Západě pár hodin po začátku války odepisováni. Fakt, že ani první ani druhý den nedošlo k velkým průlomům, že se ani 48 hodin po překročení hranic ruské tanky nepromenádovaly po pouhých 25 kilometrů vzdáleném hlavním náměstí v Charkově, fakt, že prezident Volodymyr Zelenskyj přešel do jakési aktivní ilegality, ze které promlouval ke svému národu, provokativně přímo ze srdce hlavního města, na posměch prezidentu Vladimiru Putinovi, všem vyrazil dech.

Ukrajincům se díky odhodlanému boji podařilo stát národem celosvětově známým a respektovaným. Národ bojovníků a aktérů hrdinských příběhů. Například o Duchu Kyjeva, mytickém pilotovi stíhacího MiG-29, který sestřelil hned několik ruských něpřátel s nepochybně lepší technikou. Zkazky o úspěších jednotek s americkými Javeliny. A pak první dodávky protiletadlových raket z Polska a první sestřelené vrtulníky. Potopená třetí největší loď ruského námořnictva. To všechno tahle válka přinesla.

Křižník Moskva, někdejší vlajková loď ruské Černomořské flotily.Křižník Moskva, někdejší vlajková loď ruské Černomořské flotily.Zdroj: Wikimedia Commons, Rob Schleiffert, CC BY-SA 2.0

A také velká slova ze Západu. Ano, sice na Ukrajinu naposílal kdeco (opravdu, včetně například Portugalců, kteří na Ukrajinu poslali šest děl z konce 40. let). Tu dodávky pomohly (Javelin, Patriot, první české a polské tanky), tu méně. Suma sumárum je ale nutné si přiznat, že to není dostatečné.

Pokud by západní politici chtěli hrát s Putinem skutečně tvrdě, už dávno by NATO nad Ukrajinou vynucovalo bezletovou zónu a sankce už dávno ožebračují ruský lid, který by pak konečně hnal k odpovědnosti své představené. Dodávky tu šesti, tu osmi, tu deseti tanků by vystřídaly plné lodě stovek Abramsů a nákladní vlaky plné Leopardů, ze který bych Ukrajina postavila úplně novou tankovou armádu, se kterou by zahnala Rusy od hranic.

Pomoc je politicky škrcená i pod vlivem Německa a Francie, jejichž firmy mají v Rusku stále velké obchody. 

Patová situace

Tím se dostáváme k tomu nejdůležitějšímu. Je třeba si přiznat, že ukrajinská protiofenziva nedosáhla takových úspěchů, jaké si lidé na západě představovali. A už ani nedosáhne. Velmi žádoucí rozdělení ruských jednotek útokem na Tokmak a Melitopol, kterým by se obnovilo spojení ukrajinského vnitrozemí s Azovským mořem, nebylo dosaženo ani v kritickém okamžiku války, když se proti ruské armádě vzbouřily jednotky Wagnerovy skupiny.

V té chvíli se dalo očekávat, že morálka ruských vojáků klesne na nulu a bojeschopnost s ní. Zdá se ale, že nekonečná minová pole a měsíce budovaná obrana vydrží, i když v zákopech stojí vojáci, z nichž drtivá většina nevěří vlastní propagandě a velká část z nich vlastně neví, co na Ukrajině vůbec dělá. Jako kdysi v Maďarsku, Československu, Afghánistánu, Čečensku nebo Gruzii.

Vladimir Putin a ministr obrany Sergej Šojgu
Kazetové munice máme dost. Rusko ji může použít také, varuje prezident Putin

Válka je v patu, ze kterého není úniku. Může se stát cokoli, ruský prezident třeba vyhlásí všeobecnou mobilizaci a s milionovou armádou vyžene Ukrajince z Kyjeva. Nebo ho naopak některý z jeho generálů „přesvědčí", že už to nechce dělat. Rusko může zkolabovat politicky či ekonomicky. Stát se může opravdu všechno možné. Ale s minimální mírou pravděpodobnosti.

Mezi Dněprem a Donbasem mají Rusové odhadem sedmdesát bojových pluků, hodně přes čtvrt milionu vojáků. Stejné (a spíše o něco menší) síly má na druhé straně fronty také Ukrajina. Deset, dvacet, ani padesát tanků Leopard to nevytrhne, pokud není moment překvapení, pokud nejsou přírodní a politické podmínky pro velký úder. A to nejsou.

Co dál?

Je tedy nasnadě se ptát, co bude dál. Vojensky se zdá být válka rozhodnutá. Tam, kde je fronta teď, bude i za měsíc. Ano, tu a tam přijdou malé průlomy, ale budou to průlomy v jednotkách, v extrémních případech desítkách, kilometrů. Což je ovšem na jihovýchodní Ukrajině, tedy území velikosti Slovenska, jako plivnutí do vody. Jednání o budoucím uspořádání budou tak extrémně zpolitizovaná, že by se do nich neměl míchat nikdo jiný, než Ukrajinci a Rusové.

S jednou věcí do této fáze konfliktu musí Západ jít. Musí si být nadále neochvějně vědom toho, že Ukrajina je tu napadeným a Rusko útočníkem naprosto mimo jakékoli mezinárodní právo. To je třeba mít na paměti. Kdyby nic jiného, i to bude stačit. Pak nikoho nenapadne hrát si hru na druhý Mnichov a nutit Ukrajince odevzdávat území. Taková věc se nesmí stát, pokud se pro ni nerozhodnou sami Ukrajinci.

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj na summitu NATO ve VilniusuUkrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj na summitu NATO ve VilniusuZdroj: Profimedia/President of Ukraine/apaimages

Z vojenského hlediska je nutné připomenout slova někdejšího britského premiéra Davida Lloyda George: „Rusové se baví jenom se silnými.“ Proto, až si obě strany přiznají, že jsou vyčerpané a ničeho dalšího vojensky nedosáhnou a dojdou k nějaké dohodě, ať již jakékoli, Západ by měl do té dohody (nebo okamžitě po ní) vložit vstup Ukrajiny v první řadě do Evropské unie a v druhé řadě do NATO. Není důvod, proč Ukrajinu nepřizvat. Je málo tak dobře připravených zemí na členství v Alianci.

A pak už vše musí jet jako na drátkách. Druhá největší armáda v Evropě musí zahájit velké přezbrojení. Americké tanky, evropská letadla, izraelské systémy protivzdušné obrany. Výměnné pobyty jednotek s pobaltskými zeměmi a zejména Polskem a Rumunskem, účast na pozemních i leteckých cvičeních NATO. Za deset let nikdo ani nepozná, že Ukrajina v NATO také někdy nebyla.

Ruský prezident Vladimir Putin
Putin: Nabídl jsem wagnerovcům, aby dál bojovali na Ukrajině. Prigožin to odmítl

Až tehdy Ukrajina definitivně vyhraje svoji válku nad Ruskem. Na Západu je, aby si přiznal pravý stav věcí (pat na frontách), aby Ukrajinu nadále bezvýhradně podporoval, aby ji politicky do ničeho nenutil a aby ji přijal mezi sebe, až svůj oprávněný spor se sousedem dovede do politického konce.

Obyčejní Rusové za patnáct dvacet let při pohledu na vzkvétající Ukrajinu v Evropské unii snad konečně pochopí, že i jejich  národ má na víc, než terorizování sousedů a dřevěný záchod za domem.