Dnes již téměř zapomenutá a patrně ještě nebezpečnější mise, než si lidé doposud mysleli, se uskutečnila již v létě roku 2014. Tehdy se česká CASA vydala na tajnou misi do libyjského Tripolisu, aby odtud za poměrně dramatických okolností evakuovala české a švýcarské diplomaty. Ačkoliv jsou některé aspekty celé akce z pochopitelných důvodů stále utajovány, letecký publicista Aleš Hottmar alespoň v hrubých obrysech nastínil průběh této veřejnosti prakticky neznámé speciální operace.
Když to, co lidé znají z filmů, je realitou:
Libye se po událostech z roku 2011, spojených s vypuknutím občanské války a následnou mezinárodní vojenskou intervencí, které ukončila až smrt vládce Muammara Kaddáfího, vydala místo vytouženého míru a prosperity spíše do vnitropolitického chaosu a celkové anarchie. Tři roky od pádu plukovníka Kaddáfího totiž v Libyi stále válčily o vliv nad konkrétními regiony země různé militantní skupiny, které původně bojovaly proti někdejšímu režimu a jež nově ustavená centrální vláda nedokázala zpacifikovat. V roce 2014 tak měly v Libyi reálnou moc především ozbrojené milice, které si v podstatě rozparcelovaly celou zemi, přičemž slabá a nerespektovaná vláda se svojí armádou proti nim nedokázala účinně zasáhnout.
Český zastupitelský úřad v Tripolisu jako takový zatím terčem útoků nebyl, riziko se však s pokračováním bojů stále zvyšovalo. České ministerstvo zahraničí se proto rozhodlo ambasádu dočasně uzavřít a všechny pracovníky evakuovat. Úkolem evakuace byla následně pověřena Armáda České republiky (AČR) a řízením celé akce byl pověřen zástupce ředitele Společného operačního centra Ministerstva obrany plukovník generálního štábu Radek Šíba.
O jedné z klíčových operací studené války toho lidé moc nevědí. Přitom změnila dějiny:
Armáda zvažovala hned několik variant, jakým způsobem vyzvednout celkově asi deset pracovníků českého velvyslanectví v Libyi. K opuštění Tripolisu mohlo dojít po zemi, po moři, nebo letecky. Nakonec však byla jako nejbezpečnější a nejrychlejší zvolena právě poslední varianta – tedy let vojenským speciálem vybaveným zadní sklopnou rampou a systémy vlastní ochrany proti lehkým z ramene odpalovaným protiletadlovým řízeným střelám. Evakuační let českého armádního letounu do Prahy zároveň využilo i Švýcarsko, které požádalo o přepravu svých jedenácti pracovníků zastupitelství.
Jako výchozí bod záchranné operace bylo zvoleno vojenské letiště Mitiga ve východní části Tripolisu, které se stále nacházelo pod kontrolou misurátských milicí a v uvedené době bylo v podstatě jediným fungujícím letištěm ve městě.
CASA
close
info
Zdroj: Se svolením Armády ČR
zoom_in
242. transportní a speciální letka, 6 x CASA C-295M/MW.Naše armádní letectvo nedisponuje od poloviny 90. let velkým transportním letadlem a k takto delikátní akci nebylo možné si najmout soukromého dopravce. Jako jediný vhodný typ na nebezpečný let tak byla nakonec vyhodnocena transportní CASA C-295M. Protože se bezpečnostní situace po vypuknutí bojů o mezinárodní letiště u Tripolisu od 13. července neustále zhoršovala, osazenstvo české ambasády se pomalu připravovalo na možné opuštění Libye.
Ještě v úterý 29. července vydalo Ministerstvo zahraničních věcí České republiky oficiální a poměrně optimistické prohlášení, ve kterém konstatovalo, že evakuace zatím není nutná. Situace v Tripolisu však mezitím značně eskalovala a poslední kapkou, která přispěla k rozhodnutí o rychlé evakuaci všech českých občanů z velvyslanectví v libyjské metropoli, byla informace o tom, že Tunisko chystá uzavření hranice s Libyí. Zaměstnanci české ambasády tak měli nakonec pouhých 24 hodin na finální přípravu, naložení veškerého důležitého materiálu a osobních zavazadel, plus vyřízení všech potřebných povolení pro odlet vojenského speciálu z letiště Mitiga. Krizový štáb ministerstva na základě společné komunikace s velvyslancem Janem Vyčítalem a představiteli AČR rozhodl, že již není opravdu na co čekat a evakuační let se uskuteční dne 31. července 2014.
Ve čtvrtek ráno tak ze 24. základny dopravního letectva v Praze Kbelích odstartoval transportní letoun CASA C-295M ev. č. 0452, který měl jakožto veterán mezinárodní mise na Sinaji dlouhodobě instalovanou jednu z celkově dvou souprav systému vlastní ochrany DAS. Transportní CASA měla pro evakuační misi nabitých všech 8 bloků výmetnic klamných cílů FLARE, a protože část letu probíhala nad vodami Středozemního moře, byl v nákladové kabině umístěn i rozměrný nafukovací člun pro případ nouzového přistání na vodní hladinu.
Podívejte se na letoun CASA C-295M v akci:
V nákladovém prostoru se dvěma řadami sklopných plátěných sedaček zároveň sedělo několik operátorů prostějovské 601. skupiny speciálních sil generála Moravce (601. skss), jejichž úkolem bylo vytvoření bezpečného perimetru okolo letounu po přistání na letišti Mitiga a zarolování na stojánku před civilním terminálem. V ranních hodinách zároveň vyrazila z objektu české ambasády evakuační kolona, tvořená třemi pancéřovanými vozidly Toyota Land Cruiser 200 plus dvěma dodávkami, a zamířila nebezpečnými ulicemi Tripolisu po předem vybrané trase na letiště Mitiga. Cesta na letiště se obešla bez jakéhokoliv incidentu na rozdíl od akce britských kolegů, kteří byli v úterý 29. července během přesunu na letiště napadeni rebely.
Po necelých čtyřech hodinách letu se Casa již blížila k libyjskému pobřeží a posádka aktivovala systém vlastní ochrany DAS, který měl poskytnout ochranu pro případ použití přenosného protiletadlového raketového kompletu velmi krátkého dosahu (MANPADS) ze strany rebelů. Ačkoliv přistání na základně Mitiga, držené pod kontrolou misurátských milicí, bylo vyhodnoceno jako poměrně bezpečné, armáda nechtěla v žádném případě nic riskovat. Nebezpečí použití MANPADS bylo skutečně reálné, neboť milice vyrabovaly vojenské sklady Kaddáfího armády a do rukou se jim dostala celá řada zbraňových systémů. Další nebezpečí představovala náhodná střelba z ručních zbraní na přistávající letoun z prostoru městské zástavby. Letiště Mitiga je prakticky obklopeno hustou bytovou zástavbou a nikdo nebyl schopen zaručit, že na letadlo nebude vedena náhodná palba.
Jak se cvičí piloti? Deník si to vyzkoušel:
Po přistání na hlavní dráze 11/29 letiště Mitiga o délce 3353 metrů Casa vyrolovala jednou ze spojovacích drah a zamířila na velkou stojánku před civilním terminálem, kde již čekalo osazenstvo české a švýcarské ambasády. Po zarolování na stojánku posádka Casy spustila zadní rampu a příslušníci 601. ssks vytvořili pro jistotu okolo letounu obranný perimetr. Piloti nechali v chodu jeden z motorů (bez otáčející se vrtule) a po bezpečnostní kontrole začal nástup členů obou zastupitelských misí na palubu. Zpět do Česka zároveň zamířil různý citlivý materiál, jako šifrovací přístroje, počítače a komunikační prostředky. Po naložení všeho potřebného posádka spustila druhý motor, operátoři 601. ssks se stáhnuli do letounu a CASA ještě se zavírající se zadní rampou pojížděla ke vzletu z hlavní ranveje.
Letiště opustil český vojenský speciál ve 12.00 hodin s celkem 21 civilními osobami na palubě a vzhledem k aktuálnímu stavu paliva a vezenému nákladu zamířil na 600 kilometrů vzdálené mezinárodní letiště u sicilského Palerma. Zde posádka doplnila pohonné hmoty a následně se vydala na závěrečný přelet do České republiky. Ve Kbelích letoun přistál v podvečer okolo 19. hodiny. Na zaměstnance švýcarské ambasády zde již čekala dvojice letounů švýcarského letectva, aby je přepravily domů. Po dvanácti hodinách tak sklončila dramatická a v novodobých dějinách Vzdušných sil AČR bezprecedentní záchranná operace.
Podívejte se, jaké stroje bude nově mít Armáda ČR. Prostudovali jsme je:
Pro kbelskou „dopravku“ šlo v podstatě o první takovou speciální akci v její historii, ačkoliv už za sebou měla různé lety na neklidný Balkán či do Iráku a Afghánistánu. Celá akce byla pochopitelně pro armádu obrovskou zkušeností, ze které následně čerpala v dalších letech. Dalo by se říci, že akce Tripolis v podstatě akcelerovala výcvik taktického létání s letouny C-295 u 242. letky.
Evakuační mise zároveň ukázala na limity dvoumotorových strojů kategorie C-295/C-27/An-26. Ministerstvo zahraničí totiž požadovalo i přepravu trojice pancéřovaných vozů zpět do Česka, což však armáda pochopitelně nebyla schopna splnit.
Teprve po téměř deseti letech od akce Tripolis a třiceti letech od vyřazení An-12 nyní ministerstvo konečně řeší nákup středního transportního stroje, který by podobnou operací zvládl včetně naložení rozměrného a těžkého nákladu. Pokud se podaří tuto dlouhodobě odsouvanou záležitost uzavřít již letos, první letoun by se mohl v České republice objevit už v roce 2025.
Za spolupráci při přípravě textu autor děkuje Aleši Hottmarovi z odborného serveru czechairforce.com.
