Izrael je znám tím, že zaznamenal několik významných úspěchů při získávání předchozích stíhaček MiG pro studium a hodnocení. Většina z nich se do Izraele dostala díky zběhům z arabských leteckých sil nebo šlo o letouny ukořistěné po poškození v boji. V některých případech, jako například v případě slavného MiGu-21 iráckého letectva s kódovým označením 007, byly snahy o získání stíhačky mnohem nekalejší a zapojily se do nich i zpravodajské služby.

V polovině 90. let začala letectva Íránu a Sýrie, po podpisu mírových smluv s Egyptem dvou nejvýznamnějších potenciálních nepřátel Izraele v regionu, získávat letouny MiG-29. V roce 1990 se v Sýrii objevily první dva letouny MiG-29, které se staly součástí syrského letectva. Tyto letouny představovaly výraznou modernizaci oproti jejich předchozímu stíhacímu vybavení. Írán jimi nahrazoval starší americké stíhačky z dob studené války, z nichž některé používal i Izrael (např. letouny F-4 Phantom), v případě Sýrie pak šlo o MiGy starší generace.

V této fázi již izraelské letectvo dobře znalo MiG-23MLD, který do země přelétl syrský zběh v roce 1989. Ačkoli se v té době jednalo o nejpokročilejší verzi stíhacího letounu MiG-23 a v určitých ohledech na Izraelce zapůsobil, MiG-29 jej v té době již jasně zasťiňoval, pokud jde o celkové bojové schopnosti ve vzduchu. A Izraeli hrozilo, že se postaví jeho letounům F-15 a F-16.

Legendární MiG-29:

| Video: Youtube

MiG-29 v zemi Davidově

Podle oficiální zprávy izraelského letectva dorazily tři jednomístné MiG-29 do Izraele kolem dubna 1997, načež „se izraelští zkušební piloti po několik týdnů seznamovali s letounem a jeho zbraňovými systémy zevnitř i zvenčí, nalétali mnoho hodin a testovali schopnosti letounu při střetu s izraelskými stíhačkami“.

Dodnes nevíme, na kterou základnu byla trojice MiGů dopravena, nicméně klíčovou roli v jejich testech jistě sehrálo Letecké zkušební středisko se sídlem v Tel Nofu jižně od Tel Avivu ve středním Izraeli. Jednotka z této základny je zodpovědná za zkoušky nových a upravených letounů a testování zbraní a zajišťuje domácí úpravy letounů a avioniky. Ačkoli Izrael zdroj tří letounů MiG-29 nikdy nepřiznal, existuje řada důkazů, které naznačují, že patřily polskému letectvu - přinejmenším jeden zdroj dokonce uvádí individuální identitu jednoho ze zúčastněných polských letounů. Ačkoli jejich národní označení bylo skryto, šedě natřené plochy odpovídají tvaru a umístění polských šachovnic, přičemž barevné schéma je rovněž totožné s tím, které bylo použito na polských letounech.

close Pohledem Jiřího Vojáčka info Zdroj: Deník zoom_in Pohledem Jiřího Vojáčka Zajímavostí pro českého fanouška letectví je, že v té době již Polsko provozovalo i bývalé české MiGy-29, které byly vyměněné za vrtulníky W-3A Sokol. Není tedy vyloučeno, že letadla, která se z Polska dostala do Izraele, patřila původně československé a české armádě. Na několika málo dostupných fotografiích letounů jsou každopádně jasně vidět znaky 253. letky izraelského letectva aplikované na ocasních plochách, což naznačuje, že piloti z této jednotky (tehdy létající na F-16A/B) se na vyhodnocení významně podíleli.

Letouny do Izraele pravděpodobně doprovázeli piloti a údržbáři polského letectva. Z vyprávění izraelských letců vyplývá, že většina letů byla podniknuta na spárkách (dvoumístných letounech) izraelskými piloty za druhým řízením, ačkoli několik nejzkušenějších izraelských pilotů dostalo také příležitost létat s novými sovětskými stroji sami, přičemž každý z nich zaznamenal na MiGu přibližně 20 letových hodin. Než se tak však mohlo stát, museli se Izraelci s letounem seznámit, a to pomocí speciálně připraveného konverzního kurzu. Podle vyprávění pilotů byla hlavním problémem jazyková bariéra: všechny studijní materiály byly napsány v ruštině, což nutilo izraelské piloty používat překladatele a občas improvizovat.

Mezi těmi Izraelci, kteří dostali šanci létat na MiGu-29, byl i „podplukovník M“, který byl v té době velitelem Leteckého zkušebního střediska. „Jsme zvyklí testovat zahraniční letouny, což je součástí našeho nákupního postupu, ale MiG-29 byl neobvyklý druh zkušebního letu,“ uvedl podle serveru The Drive. „Ani na okamžik jsme nezapomněli, že tento letoun je nejmodernější strategickou hrozbou, která dnes v naší oblasti existuje,“ vzpomínal.

Reportáž izraelské televize se záběry z testů:

| Video: Youtube

Jak letoun Izraelci hodnotili?

„Z prvního samostatného letu na MiGu jsem nebyl příliš nadšený,“ přemítal podplukovník M, ačkoli dodal, že s letounem se sžil poměrně rychle. „Vzrušující byla skutečnost, že ten premiérový let sledovalo tolik lidí. Nestává se každý den, aby MiG vzlétl z dráhy letky. Všichni na základně přestali dělat to, co dělali, aby se podívali, jak to letadlo létá." Během pobytu MiGů v Izraeli se každý den uskutečnilo několik letů. „Debrief (závěrečné zhodnocení – pozn red.) je nejzávažnější částí každé mise," vysvětlil generálporučík G, další z izraelských pilotů, kteří s MiGy létali. „Po každém letu, který trval hodinu, se konal dvou- až tříhodinový debrief, někdy i více.“

Nejcennější byla bezpochyby možnost létat simulovaný boj vzduch-vzduch mezi MiG-29 a frontovými stíhačkami izraelského letectva, konkrétně F-15 a F-16, i když některé zdroje uvádějí, že „devětadvacítka“ létala také proti F-4E. Proti letounům F-15 a F-16 bylo zjištěno, že stíhačka sovětské konstrukce je vážným protivníkem, který v určitých scénářích izraelské stíhačky převyšuje. „Letoun je vysoce obratný a jeho motory poskytují vyšší poměr tahu k hmotnosti,“ poznamenal izraelský zkušební pilot major N. „Naši piloti musí být s tímto letounem ve vzdušném boji opatrní. Řídí-li ho dobře vycvičený profesionál, je to důstojný protivník.“

close Velmi vzácný snímek sovětského letounu MiG-29 v letu s izraelskou F-16 info Zdroj: se svolením Israel Air Force zoom_in Velmi vzácný snímek sovětského letounu MiG-29 v letu s izraelskou F-16

Konkrétní údaje o tom, jak cvičení vzdušného boje probíhala, nebyly zveřejněny, ačkoli generálporučík M. poznamenal, že výhody MiGu se nejvíce projevily v boji na blízko. „Je to pokročilý letoun a v těsných manévrových soubojích je naprosto úžasný,“ pokračoval generálporučík M. „Dělá ostré zatáčky, je rychlý a podle mého názoru jako platforma v ničem nezaostává za našimi vyspělými stíhačkami.“

Možná překvapivě si Izraelci velmi vážili pulzně-dopplerovského radaru MiGu N019, ačkoli právě v této oblasti se následně ukázala nevýhoda stíhačky ve srovnání se západními stíhačkami stejné éry.

„MiG má vynikající radarový systém,“ řekl major N. „Velký dojem na mě udělal také systém IRST. Střelecké systémy poskytují stíhačce značnou výhodu. Dobře jsem využil přilbový zaměřovač. Není sice tak kvalitní jako moderní izraelský systém celkově však funguje dobře.“

„Jeho systémy mě pozitivně překvapily,“ hodnotil MiG-29 generálporučík G. „Jednotlivé části, radar, přilbový displej a střely, jsou velmi dobře zkombinovány. Stíhačka je vybavena moderními řízenými střelami vzduch-vzduch a také střelami naváděnými radarem. Dále systémem IRST, který identifikuje cíle podle jejich tepelné stopy bez použití radaru. To vše v kombinaci na relativně dobré letecké platformě dává dohromady pokročilý zbraňový systém. Ukázalo se, že MiG-29 je pokročilý stíhací letoun, podobný letounům F-15 a F-16.“

Zmínka o raketové převaze MiGu zní relativně překvapivě, když základní zbraně vzduch-vzduch první generace „devětadvacítek“ jsou dnes obecně považovány za jednu z jeho nevýhod. V těchto letech však izraelské letectvo stále používalo spíše poloaktivní radarem naváděné střely AIM-7 Sparrow než aktivní radarem naváděné AIM-120 AMRAAM a teprve zavádělo nejnovější modely svých domácích tepelně naváděných střel Python, které byly speciálně navrženy tak, aby překonaly své ruské protějšky, proto byli zřejmě izraelští letci k sovětskému letounu shovívavější.

K dalším vlastnostem, které si získaly chválu izraelských pilotů, patřila úroveň automatizace, která pilotům pomáhala v některých kritických částech letu a umožnila jim soustředit se na jiné prvky mise. „Jedním z největších nástrojů, které má pilot tohoto letounu k dispozici, je jeho schopnost přistát sám, bez pilotových zásahů,“ řekl major N. „Cíl přistání se zadává do počítače před vzletem. V případě špatného počasí nebo jiných potíží, které brání pilotovi v přistání, stačí stisknout tlačítko a letadlo samo přistane.“ Tentýž pilot však také poznamenal, že tato funkce nebyla během hodnocení skutečně vyzkoušena.

„Další systém, který stojí za zmínku, je ten, který stabilizuje letadlo v případě, že je pilot postižen pohybovou nevolností a ztrácí orientaci v prostoru. Takové systémy v západních letadlech neexistují, počítá se s tím, že pilot takové situace zvládne samostatně,“ pokračoval major N.  

close Mig-29. info Zdroj: Shutterstock zoom_in MiG-29.

Také typicky robustní sovětský přístup ke konstrukci letounu si získal od Izraelců pochvalu. „Byl jsem pozitivně ohromen celkovou jednoduchostí letounu,“ řekl izraelský pilot F-16 major H. „Důležité věci jsou správné a jednoduché. Například start motoru se provádí jediným stisknutím tlačítka, po němž následuje jen několik testů, které musí pilot provést.“ Spolehlivost byla celkově plusovým bodem, jak vysvětlil generálporučík G. „Stíhačky měly jen velmi málo poruch a stejně jako ostatní ruské výrobky je MiG-29 spolehlivý, silný a masivní. F-15 a F-16 jsou v porovnání s nimi mnohem křehčí.“

Od doby hodnocení MiG-29 zavedlo izraelské letectvo podstatně pokročilejší verze F-15 a F-16 v podobě F-15I Ra'am a F-16I Sufa, které jsou optimalizovány pro úderné mise na velké vzdálenosti, aniž by to bylo na úkor jejich schopností ve vzduchu. Tyto letouny i starší stíhačky F-15 a F-16 byly doplněny o novou avioniku a výzbroj, zatímco izraelské F-16 první generace byly mezitím zcela vyřazeny. Do služby také vstoupil stealth letoun 5. generace F-35I, známý jako Adir, který poskytuje zcela novou úroveň schopností.

MiG-29 se pomalu loučí

MiGy-29 sice zůstávají důležitou součástí inventáře Íránu a Sýrie, ačkoli přeživší stroje prošly jen poměrně skromnou modernizací a celková provozuschopnost válkou unavené syrské flotily je sporná. MiGy-29, s nimiž by se Izrael setkal v boji, pokud se pustí do války s regionálním rivalem, se od těch, které testoval v roce 1997, příliš nezměnily.

Zatímco stovky letounů MiG-29 různých verzí dnes zůstávají v různých částech světa do značné míry frontovými stíhačkami, provozovatelé NATO nyní hledají modernější nástupce a také Ukrajina opakovaně žádá o západní stíhačky, které by nahradily její těžce opotřebovanou a stále více zastarávající flotilu MiGů-29.

S odstupem času se hrozba, kterou MiG-29 představoval, velmi snížila. Díky krátkému období polotajného hodnocení těchto stíhaček v izraelském Tel Nofu v polovině 90. let byl kdysi mýtický sovětský letoun demýtizován a vývoj účinných způsobů, jak mu čelit spolu s tempem modernizace izraelského letectva zajistil, aby přes svoje nesporné kvality nepředstavoval v příštích letech pro izraelské letectvo zásadnější problém.