Podobné sošky – loutky sloužily šamanům k různým performancím a jako lapače duchů. „Moravské zemské muzeum se v roce 130. výročí tohoto důležitého nálezu rozhodlo upozornit na šamanovu loutku pamětní deskou," sdělil generální ředitel muzea Jiří Mitáček. Autorkou laminátové desky je Irena Armutidisová.

Radiokarbonové datování z oxfordské laboratoře určilo stáří nálezu na zhruba čtyřiadvacet tisíc let, reálné stáří může být ještě o tři až čtyři tisíce let vyšší. „Ocitáme se tedy na sklonku éry lovců mamutů s kulturou zvanou gravettien a právě tento nález dovolil poodhalit taje jejich duchovního života,“ přiblížil archeolog Martin Oliva z Moravského zemského muzea.
Předměty bezprostředně po nálezu ležely pětasedmdesát dní v dřevěné pracovní boudě, než je vyzvednul profesor německé techniky a vynikající mineralog a botanik Alexander Makowsky. „V místě objevu nechal vyhloubit jámu o ploše osmi metrů. Ve spraši, okrem probarvené do červena, narazil v hloubce 4,5 metru na metrový kel, spočívající na mamutí lopatce,“ zmínil Oliva.
Nález lidských odstatků
Ústřední význam má lebka a části obou stehenních kostí staršího muže nesoucí jasné stopy kostního zánětu. Podle odborníků musel být vrozený, takže pohřbený muž po celý život trpěl značnými bolestmi. „Právě z takových psychicky zkoušených jedinců se podle etnohistorických záznamů rekrutovali šamani, čili lidé domněle schopní komunikace s duchy v zájmu svého společenství. Umožňuje jim to stav transu, navozený drogami, rytmem bubnování nebo právě bolestí,“ poznamenal Oliva.

Tomu odpovídají nalezené milodary. Třeba ohlazený konec sobího parohu je zřejmě paličkou na buben a dvě mezikruží z opuky jsou typickými šamanskými kruhy známými ze Sibiře. Vyniká pak právě zmíněná souška z mamutoviny.