Rusko tak má v zahraničí nečekaně velké množství vojenských zařízení. Ruská infrastruktura na cizích územích zahrnuje letiště, základny, zkušební polygony, radarové stanice a námořní zařízení. Proces rozšiřování vojenského potenciálu započal již v minulém století, ale v současné době dochází ke strategickým investicím a rozšiřování smluv. Ruská federace si je vědoma, že globální soupeření je neomezené a že klíčem k udržení statusu světové velmoci je neustálé, intenzivní a nekonvenční využívání vlivu v několika regionech současně, například ve východní Evropě, střední Evropě a severní Africe.

Suchoj Su-35 je nejmodernější verzí legendárního Su-27. Je primárně uzpůsobený pro vzdušný boj, jako jeho předchůdce, ale má zcela novou avioniku a řadu dalších moderních systémů
Írán získá od Putina supermoderní zbraň. Letouny Su-35 mohou být ruská pojistka

Vojenská zařízení v zahraničí jsou prvkem mezinárodního soupeření a projevem velmocenských ambicí. Je to také důkaz, že se země stále účastní globální hry a nezůstává pozadu za USA, Francií, Čínou, Velkou Británií nebo například Tureckem. Ruská federace se tak snaží udržet svůj vliv zejména na území bývalého Sovětského svazu a neustále hledá možnosti, jak zvýšit svůj vojenský potenciál v Asii a Africe, což by umožnilo rozvoj spolupráce se zeměmi v těchto regionech - nejen vojenského, ale i politického a ekonomického charakteru.

Pohledem Jiřího VojáčkaPohledem Jiřího VojáčkaZdroj: DeníkRuská federace má kolem hranic svého území mnoho základen. Některé z nich jsou důsledkem silných vazeb mezi postsovětskými zeměmi, jiné byly vytvořeny uměle: jednak dobytím části jiného nezávislého státu (například Gruzie), jednak formou bilaterální dohody (např. Sýrie).

Horká půda Gruzie

Prvním státem, který tak lze zmínit, je právě Gruzie. Ruská 7. vojenská základna v Gudautě má dlouhou historii. Po rozpadu SSSR byla bývalá sovětská letecká základna na letišti Bambor přeměněna na ruskou 7. vojenskou základnu a byla jednou ze čtyř ruských vojenských základen v Gruzii (další se nacházely v Achalkalaki, Batumi a Waziani u Tbilisi). Na istanbulském summitu Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) v roce 1999 Rusko souhlasilo s uzavřením všech čtyř základen, včetně základen ve Waziani a Gudautě, do roku 2001. Po změně ruského prezidenta ruské úřady rozhodly, že základna Gudauta bude přeměněna na výcvikové středisko pro mírové síly Společenství nezávislých států umístěné v Abcházii. Základny se staly předmětem sporu mezi Gruzií a Ruskem, neboť Kreml nedodržel stanovené termíny a prodloužil pobyt svých vojáků v Gruzii.

Ruská 7. vojenská základna v Abcházii, neuznané části GruzieRuská 7. vojenská základna v Abcházii, neuznané části GruzieZdroj: Wikimedia Commons, Kremlin.ru, CC BY 4.0

4. gardovou vojenskou základnu v Jižní Osetii spolu s příslušnou infrastrukturou zřídili 1. února 2009 (po skončení války v roce 2008, do níž byly na území Jižní Osetie rozmístěny mírové jednotky složené z Osetinců, Rusů a Gruzínců a celou operaci monitorovala mise OBSE) Rusové, kteří jako první uznali nezávislost Jižní Osetie s cílem stabilizovat situaci v regionu. Doba vojenské spolupráce mezi Ruskou federací a Jižní Osetií byla původně stanovena na 49 let s možností jejího prodloužení na další patnáctiletá období. Ruská vojenská stanoviště se nacházejí v téměř bezprostřední blízkosti pozemní trasy Batumi - Tbilisi - Baku, která vede mezi Ázerbájdžánem a Tureckem. Na základně je umístěno přibližně 5000 ruských vojáků.

Podněstří - budoucí bod sváru se Západem?

Na části území Moldavska, které je v současnosti kontrolováno podněsterskými separatistickými úřady, se podél řeky Dněstr (odtud název Podněstří) nacházejí jednotky (takzvaná Operační skupina ruských sil v Podněstří), které kdysi tvořily 14. sovětskou armádu. V současnosti zbývající ruská skupina zejména provádí ostrahu skladišť zásob zbraní ze sovětských dob. Počet smluvních vojáků je pravděpodobně nejméně 1200-1500 (2 nebo 3 prapory). Ukrajinská strana těsně před válkou odhadovala, že v Podněstří je umístěna ruská bojová skupina o síle asi 3500 vojáků.

Válka na Ukrajině způsobila, že separatistická Podněsterská republika již není vnímána pouze jako potenciální horké místo v Evropě, ale také jako ruská pevnost za ukrajinskými liniemi. Potenciál ozbrojených sil separatistické republiky se odhaduje na přibližně 7000 vojáků různých formací a dá se očekávat, že v případě bojů oba typy jednotek (jak ruské, tak podněsterské) vystoupí společně.

Mapa ruských vojenských základenMapa ruských vojenských základenZdroj: Jiří Vojáček/Google Maps

Sporný Karabach

Základna (rusky 102. vojenská základna řádu Alexandra Něvského, Jižní vojenský okruh) je součástí Skupiny ruských vojsk v Zakavkazsku. Je také součástí Skupiny spojených sil ozbrojených sil Arménie a ozbrojených sil Ruské federace. V současnosti se základna ve své historii vztahuje k sovětské jednotce, zformované během druhé světové války. Ve své současné podobě základna existuje od 1. září 1994, kdy vznikla místo 127. motostřelecké divize. Poslední organizační změnou bylo začlenění 73. samostatné motostřelecké brigády 1. dubna 2010. Kromě toho k útvaru patří také 3 vojenské výcvikové prostory: Nubarašen (25-30 km od Jerevanu), Kamhud (15-17 km od Gyumri) a Alagyaz (10-15 km od Artiku).

Dvoumístný bitevní vrtulník Kamov Ka-52 se vyznačuje velkou palebnou silou a originálním uspořádáním vztlakového tělesa se dvěmi protiběžnými vrtulemi.
Fiasko ruských vojenských vrtulníků: Neúspěch na Ukrajině jim ničí reputaci

Deklarovanými cíli základny jsou: zajištění bezpečnosti Arménie a Ruska jako členů CSTO zabráněním hrozbám z jižního směru, plnění úkolů doktríny zadržování, plnění bojové služby v rámci protivzdušné obrany SNS a spolupráce s pohraničními jednotkami Federální bezpečnostní služby Ruské federace dislokovanými v Arménii. Rusko nemá s Arménií pozemní hranici, takže většina dodávek na základnu se uskutečňuje letecky. Z tohoto důvodu její potenciál nespočívá ani tak ve vojenské síle, jako spíše v politickém smyslu. Podle dvoustranných dohod jsou ruské jednotky v Arménii povinny podpořit arménské ozbrojené síly v případě přímé agrese, což by znamenalo zapojení Ruské federace do ozbrojeného konfliktu.

102. ruská vojenská základna v Arménii102. ruská vojenská základna v ArméniiZdroj: Wikimedia Commons, Kremlin.ru, CC BY 4.0

V souvislosti s ruskou přítomností v Arménii je však nutné zmínit, že dvě rychlé války, které proběhly mezi Arménií a Ázerbajdžánem způsobily rozkol v arménsko-ruských vztazích, protože Rusko v obou konfliktech pro svého smluvního partnera prakticky nehnulo prstem. Jaký tak bude osud základen v této části světa je ještě otevřené.

Kazachstán mění strany?

V Arménii se nacházejí tři vojenské základny. Slavný testovací polygon protiraketových střel Sary Šagan je zkušebním místem pro vývoj a testování výzbroje, protiraketových zbraní a protiletadlových zbraní. Základna se nachází severozápadně od jezera Balchaš v pouštní vrchovině Betpakdala v Karagandské oblasti a v Džambylské oblasti. Její výstavba začala v roce 1956 a hlavním kritériem pro výběr této lokality byl rovinatý a řídce osídlený terén. Rusko si od roku 1996 pronajímá testovací polygon Sary Šagan k vývoji a testování svých raket. Rakety jsou odpalovány ze zkušebního polygonu Kapustin Jar v Astrachaňské oblasti v Rusku. Dosud bylo provedeno cca 400 odpalů protiraketových střel, cca 5 500 odpalů protiletadlových řízených střel a více než 900 testů balistických raket.

Křižník Moskva, někdejší vlajková loď ruské Černomořské flotily.
Tajemství potopení křižníku Moskva odhaleno. Ukrajině pomohla i příroda

Druhou kazašskou základnou ruské armády je kosmodrom Bajkonur; centrum kosmických letů. Oficiální práce byly zahájeny 2. června 1955, ale první odpal se uskutečnil 21. srpna 1957, kdy byla vypuštěna balistická raketa R-7, která dopadla na poloostrově Kamčatka a dosáhla vzdálenosti 6 000 kilometrů. O šest týdnů později, 4. října 1957, vynesla upravená R-7 na oběžnou dráhu první umělou družici Země, Sputnik-1. Dne 12. dubna 1961 odstartoval z Bajkonuru první člověk, Jurij Gagarin, v kosmické lodi Vostok 3KA. Rusko má Bajkonur od roku 1994 ve výhradním pronájmu a každoročně platí nájemné ve výši 115 milionů USD. Rusko rovněž každoročně dotuje částkou přibližně 38,5 milionu USD blízkého městečko.

Třetí důležitou základnou v tomto státu je 929. státní zkušební letové středisko Valerije Pavloviče Čkalova v Tajsojganu. Jedná se o hlavní leteckou výzkumnou instituci Vzdušných sil Ruské federace. Testuje se zde vojenská letecká technika a letecké zbraně, včetně letadel a jejich vybavení a výzbroje, a bezpilotních prostředků, cvičí zde pozemní obsluhy. Centrum 929 využívá letiště, cvičiště, specializované laboratoře a mimo jiné provozuje klimatický a mechanický výzkum. Ročně se zde provádí přes 220 nezávislých testů, nejméně 1 600 letů a přes 70 výzkumných projektů. Čtvrtá základna, radarová stanice Balchaš, která zajišťovala pokrytí západní a střední Číny, Indie a Pákistánu, byla uzavřena 1. června 2020.

Kosmodrom BajkonurKosmodrom BajkonurZdroj: Wikimedia Commons, Roskosmos, CC BY 4.0

Kazachstán, jehož prezidentovi ještě v průběhu války na Ukrajině Rusko pomohlo potlačit opoziční protesty, ale který se pak překvapivě přiklonil na stranu Ukrajiny, je tak pro Rusko strategicky důležitý. A budoucí politické změny v této oblasti mohou významně zasáhnout ruské vojenské ambice.

Neklidný Kyrgyzstán

V Kyrgyzské republice se nacházejí hned čtyři ruská zařízení. Letecká základna Kant, základna ruského 5. letectva a 999. armádního sboru protivzdušné obrany, je ruskou vojenskou základnou od roku 2003. Byla pronajata na základě dohody podepsané představiteli obou zemí, původně na 15 let; poté byla dohoda prodloužena. Před zřízením základny sloužila plocha a budovy letiště dlouhá léta jako škola pro piloty a letecký personál. Na základně je umístěno téměř 300 ruských vojáků a místních civilních zaměstnanců.

954. zkušební základna protiponorkových zbraní ruského námořnictva „Jezero“ se nachází v bezprostřední blízkosti města Karakol, v Prževalském zálivu, v hornaté oblasti, v nadmořské výšce 1609 m. V současnosti je zde umístěna základna, založená již v roce 1943, i když oficiální datum zahájení činnosti je 24. srpen 1955, kdy byla nad základnou vztyčena vlajka SSSR. V současné době vojenská základna funguje na základě dvoustranných dohod Kyrgyzské republiky s Ruskou federací. Rusové umístění na základně využívají vody nedalekého jezera ke cvičením s použitím mořských min, autonomních podvodních hlavic a hlubinných bomb.

338. Stanice námořního komunikačního zařízení "Marevo" / "Prometheus" se nachází ve vesnici Pervomaj poblíž řeky Ašmara (kyrgyzsky Ашмара) na kyrgyzsko-kazašské hranici. Její výstavba začala v roce 1974, přičemž jako základna byla spuštěna na základě dohody podepsané zástupci Ruska a Kyrgyzstánu v roce 1993. Hodnota Promethea se odhaduje na 4,5 milionu USD. Rusové neplatí kyrgyzské vládě nájemné, ale na oplátku poskytují Kyrgyzům zbraně, provádějí vojenský výcvik a obnovují potřebné vybavení. 17. laboratoř seismografické služby Ministerstva obrany Ruské federace se nachází v pohoří Tian Šan ve městě Mailuu-Suu. Její pracovníci kontrolují zkoušky jaderných zbraní, přičemž sledují mimo jiné čínský zkušební polygon nacházející se na vyschlém jezeře Lop Nor. Probíhá zde také výzkum pohybů tektonických desek a seismických rizik.

Sýrie, poslední opěrný bod na Blízkém východě

Blízký východ byl vzhledem ke své historii ve 20. století centrem zájmu obou velmocí. USA i SSSR sem dodávaly významný počet zbraní, obě země zde tak měly své zájmy, Američané zejména v Izraeli a později některých sunnitských muslimských zemích (Spojené Arabské emiráty, Saúdská Arábie), Sověti v sekulárních státech jako Sýrie, Irák, nebo Egypt, později také v Íránu.

Po skončení studené války zůstal Rusům pouze málo využívaný přístav Tartús, v posledních letech se však Sýrie stala středobodem ruské blízkovýchodní politiky. Rusové proto v současné době využívají například leteckou základnu Hmeimim. Nachází se poblíž letiště Latakia na západě země, na pobřeží Středozemního moře. Právní status základny upravuje smlouva, kterou Rusko a Sýrie podepsaly v srpnu 2015. Koncem roku 2017 se Rusko rozhodlo přeměnit základnu Hmeimim na součást svého stálého vojenského kontingentu dislokovaného v Sýrii. Základna je chráněna proti nepřátelským náletům ruskými raketovými systémy S-400 a Pantsir-S1. Jsou zde umístěny ruské víceúčelové stíhačky, včetně Su-35, Su-33 a MiG-29.

Stíhačka Su-57.
Superletadlo na Ukrajině? Putin si nejlepší letouny šetří, ztráta by byla trapná

Na pobřeží Středozemního moře, přibližně 25 km severně od syrsko-libanonské hranice, se nachází 720. logistické podpůrné stanoviště ruského námořnictva v Tartusu. Přístav má značný význam vzhledem k neklidné situaci v regionu. Posiluje ruské postavení a vliv na Blízkém východě. Kromě toho umožňuje Rusům provádět strategické přesuny ve Středozemním moři, což může mít klíčový význam v případě vypuknutí konfliktu v Africe nebo potřeby rychlého nasazení vojsk.

Kromě dvou vojenských základen, které si Rusové pronajímají a plně je využívají, je třeba zmínit syrská vojenská letiště, která od roku 2015 příležitostně využívají i ruské jednotky - jedná se o leteckou základnu al-Šajrát a vojenskou leteckou základnu Tijás. Obě letiště se nacházejí v sousedství města Homs. Letecká skupina Leteckých a kosmických sil Ruské federace využívá základny jako tranzitní body. Obě základny nadále fungují jako syrská a ruská letiště.

Agresivní chování ruských stíhačů nad Sýrií

Zdroj: Youtube

Tádžikistán – vzpomínky na Afghánistán

Tádžikistán byl v 80. letech důležitý pro sovětskou armádu, bojující v Afghánistánu. Dnes je ruská 201. vojenská základna v Tádžikistánu dislokována jako zbytek po reorganizaci 201. motostřelecké divize, která v 90. letech 20. století spolu s ruskými pohraničníky bránila tádžicko-afghánskou hranici. Jednání o dalším pronájmu vojenské základny byla zahájena v roce 2008. Předchozí smlouva, podepsaná v roce 1993, vypršela po 20 letech, v první polovině roku 2014. Tádžikistán požadoval zkrácení doby platnosti další smlouvy na 10 let a zavedení nájemného ve výši 250 milionů USD ročně. Výsledek je však nakonec opačný, doba platnosti ratifikované dohody je 30 let.

Je důležité zmínit, že se jedná o největší ruskou zahraniční vojenskou základnu z hlediska počtu osob.

Ruská 201. vojenská základna v TádžikistánuRuská 201. vojenská základna v TádžikistánuZdroj: Wikimedia Commons, Kremlin.ru, CC BY 4.0

Optický elektronický systém pro sledování vesmíru „Okno“ je opticko-elektronický komplex v hodnotě 242,4 milionu USD, který sleduje pohyb družic. Nachází se v nadmořské výšce 2 200 metrů v pohoří Pamír, nedaleko města Norak. Umístění „Okna“ bylo vybráno s ohledem na vlastnosti atmosféry (optická průhlednost a stabilita) a počet jasných nočních hodin (přibližně 1500 hodin ročně). Systém poskytuje informace o zjištěných objektech, klasifikuje je, dokáže rozlišit umělé družice od přírodních meteoritů a kamenů plujících v kosmickém prostoru, vypočítává trajektorie.

Plánované vojenské základny v Africe

Vzhledem k udržovanému vlivu nebo zintenzivněné spolupráci na vojenské a politické úrovni je třeba rozlišovat také základny a vojska, které Ruská federace v minulosti měla nebo hodlá vytvořit. Souvisí to s návratem do vybraných zemí nebo pouze s jednorázovým plánovaným vojenským angažmá. Za zmínku stojí zejména snaha obnovit ruský potenciál ve Vietnamu, zintenzivnění vztahů se Srbskem a zvýšená přítomnost v Africe. Nelze opomenout ani využití Krymu, který je strategickým bodem pro operace v Černém moři.

Je velmi pravděpodobné, že by Ruská federace mohla v budoucnu zřídit své základny nebo využít pro své vojenské účely území Egypta, Eritreje, Mali, Burkiny Faso, Středoafrické republiky, Somálska a Súdánu. Kromě toho nedávno ruský ministr obrany Sergej Šojgu jmenoval seznam států z Afriky, které jsou přátelsky nakloněny Rusku: Čad, Etiopie, Burundi, Kamerun, Mali, Súdán, Uganda a Jihoafrická republika.

Ruské základny jako výzva pro NATO

Myšlenka rozvoje ruských zařízení v zahraničí se z hlediska dlouhodobé konkurence jeví jako palčivá. Scénář, v němž se ostatní země rozhodnou připojit k jednotlivým aliancím nebo uzavřít dvoustranné dohody, je reálný. Ruská federace tak činí krok vpřed, aby si nejen udržela svou současnou autoritu, ale také rozšířila své kapacity angažmá na několika kontinentech. Výsledkem těchto aktivit bude dobrá pozice Kremlu v mezinárodních jednáních a dalších smlouvách, a to jak na vojenské, tak na ekonomické úrovni. Taková taktika, za předpokladu, že Moskva bude mít dostatek potence a zdrojů, bude mít zásadní význam pro její zájmy v Evropě, Asii a Africe, a proto ji budou bedlivě sledovat nejen státy Evropské unie a NATO, ale i ti aktéři, kteří se rozhodnou s Ruskou federací v budoucnu spolupracovat.

Otázkou samozřejmě zůstává, jak se Rusům podaří tyto plány naplňovat. Zahraniční angažmá stojí obrovské prostředky, o čemž se churavějící ruská ekonomika přesvědčila v Sýrii, válka na Ukrajině pak Rusko stojí ještě mnohonásobně více. Každopádně nebyly brány v potaz zahraniční základny v Bělorusku, spolupráce mezi oběma státy je velmi silná, stejně jako nezpochybnitelný vliv Moskvy na Minsk.

Protitanková střela Javelin
Jsou ničivé a Ukrajina díky nim nepadla. Vývoj války ovlivnily i superzbraně

Již existující síť ruských základen (zejména v Sýrii a na Krymu) každopádně představuje pro NATO vážnou výzvu přinejmenším z několika důvodů. Může vytvořit vážnou překážku pro cvičení a námořní operace prováděné NATO i pro případné budoucí stabilizační a mírové operace. Kromě toho musí být rostoucí ruský potenciál v jižním strategickém směru zahrnut do operačního a obranného plánování NATO.

V současné době se Aliance soustředí především na Ukrajinu. Rusko se však bude snažit využít své vojenské síly i skupinu Wagner k poškození zemí NATO (například aktivity v Mali a ukončení francouzské mise Barkhane) a proto musí aliance Rusko sledovat na celosvětové úrovni. Případ Ukrajiny by mohl být využit k odvedení její pozornosti, spojenci musí působit globálně a sledovat všechny aktivity které Rusové provádí.

I když to již nebudou možná nákladná dlouhodobá angažmá, i jednorázové vojenské výpady mohou Západu nadělat spoustu zbytečných nepříjemností.