Na vině nespavosti jsou běžně používané pesticidy. Dvě poslední vědecké studie ukázaly, jak dokáží zcela narušit chování a biorytmy hospodářsky důležitého hmyzu, jako jsou včely a čmeláci.

V první studii zkoumali entomologové účinek pesticidů na chování čmeláků. Podávali jim nektarový cukr s neonikotinoidy – jedním z nejčastěji používaných pesticidů – o objemu podobném, k jakému se dostanou včely na poli. Po té sledovali jejich pohyb v prostoru. Dopady byly dramatické.

„Podle všeho látky narušily tělesné hodiny čmeláků a k tomu výrazně snížily jejich touhu po potravě. Čmeláci mnohem více vylétali z hnízda v noci,“ popsala výsledky Kiah Tasmanová z Fakulty fyziologie, farmacie a neurověd Univerzity v Bristolu pro CNN. Podle ní to může mít pro lidstvo vážné důsledky. „Je to docela znepokojivé. Nejenom naše studie nyní potvrdila, že motivace k hledání potravy se u hmyzu snižuje,“ pokračovala vědkyně.

Závislost na opylovačích

Příliš mnoho rostlin, které konzumujeme buď my, nebo naše hospodářská zvířata, se při své reprodukci spoléhají na živočišné opylovače – tedy na čmeláky a včely. „Téměř 90 procent divokých rostlin a 75 procent těch hospodářských je zcela závislých na jejich práci,“ uvádí Světový fond na ochranu přírody.

Zásadní roli hrají v opylování včely medonosné. Podle amerického ministerstva zemědělství jsou zodpovědně za třetinu potravin na amerických stolech. Není jediný důvod rozporovat, že tomu tak je i jinde na světě, to znamená i u nás. Navíc jejich práce zhodnotí jen v USA rostlinné potraviny o více než 15 miliard dolarů ročně.

„Byli líní. Ven z úlu vylétali méně často. A pokud na ně přišla doba krmení v noci, kdy jsou květy uzavřeny, výrazně to snížilo jejich úspěšnost sběru potravy, kterou kolonie potřebuje k růstu a reprodukci,“ přiblížila problémy zkoumaných čmeláků Tasmanová. To pak samozřejmě ovlivňuje i jejich možnosti při starání se o larvy.

Jen dodejme, že již před časem bylo zjištěno poškození mozků pesticidy u včelích larev.

Roli hrají i klimatické změny

Včely a další opylovači nejsou ale ohroženi jen kvůli rozšířenému používání pesticidů na hubení plevelů, ztrácejí své životní prostředí, i na ně dopadají klimatické změny a stále přizpůsobivější paraziti. Jejich celkový počet poklesl natolik, že šance, že v Evropě či USA spatříte pracujícího čmeláka, se od konce minulého století snížila o 30 procent. 

Ve druhé studii tým Kiah Tasmanové zaměřil pozornost na mouchy. Ty opět vystavil působení neonikotinoidů a sledoval, jak změní jejich pohyb a chování. Výsledky ukázaly, že pesticid pracuje přímo v mozkových buňkách, které ovlivňují biorytmus organismu. Mouchy byly totálně zmatené, ve dne spaly, v noci poletovaly. „Je velmi pravděpodobné, že podobný mechanismus funguje i ve včelích a čmeláčích mozcích,“ doplnila Tasmanová.

Podle entomologů tyto studie napomohou pochopení, jak běžné pesticidy ovlivňují zranitelný hmyz. Zároveň ukazují směr dalšího zkoumání. Pokud totiž budeme přesně vědět, jak působí na hmyz, existuje šance, že jednou vyrobíme pesticidy takové, které budou fungovat jen na plevel - bez vedlejších účinků na včely a čmeláky.