Zároveň se jedná o vůbec první mezofytický korálový útes objevený ve Středomoří. Tyto typy útesů, které si vystačí s malým množstvím světla, se zpravidla nacházejí ve hloubkách mezi 30 až 200 metry.

„Mezofytické korálové útesy jsou velmi vzácné, protože dokážou přežít a prospívat navzdory nedostatku slunečního záření,“ citoval deník The Guardian profesora Giuseppa Corrieru, který byl vedoucím výzkumného týmu. „Na rozdíl od nich vystupují například australské útesy téměř až na úroveň vodní hladiny, takže mají k dispozici více světla,“ dodává.  

Podle odborníků je korálový útes objevený u města Monopoli tím vůbec nejrozmanitějším od dob popsání Velkého bariérového útesu. „Začátkem devadesátých let jsem se jako mořský biolog účastnil výzkumu na Maledivách. Nikdy by mě ale nenapadlo, že přibližně o 30 let později najdu korálový útes právě tady, co by kamenem dohodil od mého domu,“ uzavírá Corriera.

Počet korálových útesů klesá

První italský korálový útes se nachází v hloubce mezi 35 až 50 metry a pokrývá území o rozloze 2,5 kilometru. V minulosti byly korálové útesy ve Středozemním moři naprosto běžné, v průběhu let však vymizely. Jejich pozůstatky jsou však stále viditelné – mimo jiné i u chorvatského ostrova Mljet.

Většina korálových útesů je mladší 10 tisíc let a zabírá méně než 0,1 procenta rozlohy světových oceánů, přesto poskytují domov čtvrtině populace mořských živočichů, kupříkladu různým druhům ryb či měkkýšů. Kvůli globálnímu oteplování však jejich množství stále ubývá, upozornil britský list The Guardian.