"Proměňte celou Zemi na teleskop dalekohledu a k ohybu a zaostření světla použijte zemskou atmosféru," navrhuje David Kipping, třicetiletý astrofyzik a astronom působící na Kolumbijské univerzitě v New Yorku. Informuje o tom server Science news.

Ve své teorii vychází mladý vědec z následující úvahy: když světlo z hvězd zasáhne zemskou atmosféru, začne se podle ní ohýbat a lámat. Toto ohýbání koncentruje světelné paprsky a zaostřuje je ve vesmíru na opačné straně planety. Pokud na správné místo - nacházející se řekněme 1,5 milionu kilometrů od Země - dokáže lidstvo poslat kosmickou loď, může se tato loď za pomoci speciálních nástrojů chovat podobně jako sítnice lidského oka, tedy snímat a zpracovávat zaostřené paprsky. Dokázala by tak shromáždit víc světla z matných objektů, než kolik zmůžou současné pozemské dalekohledy.

Terraskop

Tento terraskop, jak svůj potenciální vynález Kipping označuje (jde o spojení slov terra, tedy Země, a teleskop), by mohl díky svým vlastnostem provádět ultracitlivá měření, například prohlížet zblízka povrch exoplanet (extrasolárních planet, tedy planet ve vzdálených částech vesmíru, které obíhají kolem jiných sluncí než naše) a zjišťovat, zda se na nich vyskytují pohoří, popřípadě jaké mraky se objevují v jejich atmosféře. 

Kipping svou myšlenku nastínil ve studii otištěné odborným časopisem Publications of the Astronomical Society of the Pacific, řada odborníků k ní však zůstává zatím skeptická. Například podle ruského astrofyzika Slavy Turyševa, působícího v současnosti v kalifornské NASA Jet Propulsion Laboratory ve městě La Cañada Flintridge poblíž Pasadeny, je koncept z celé řady důvodů neuskutečnitelný - Turyšev zmiňuje například obtížnost blokování nežádoucího světla ze Země nebo možné rozmazání výsledných snímků v důsledku toho, že světlo vstupuje do atmosféry v různých výškách (NASA Jet Propulsion Laboratory se zabývá vývojem pohonných jednotek pro kosmické sondy a letouny NASA, pozn. red.).

Jiní vědci jsou však trochu optimističtější. "Musíme udělat ještě spoustu práce, než se dozvíme, jestli to bude fungovat," říká Martin Elvis z amerického astrofyzikálního ústavu Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics. "Ale je to typ kreativního myšlení, které vyvádí astronomii z pasti lineárního uvažování, při němž chceme jen větší verzi toho, co už máme."