Showalter se navíc domnívá, že nový měsíc by mohl být úlomkem dalšího většího. „Astronomové se od osmdesátých let minulého století domnívali, že malé měsíce obřích planet se rozpadají nárazem komet,“ uvedl pro CNN Showalter. „Myslím si, že Hippocamp je jasným příkladem toho, že tato tvrzení jsou pravdivá,“ dodal.

Odhalení nejmenšího měsíce Neptunu se ale datuje ještě o několik let dříve. Astronomové bílou tečku, označovanou též S/2004N1, detekovali již v roce 2004. I proto nelze mluvit o Hippocampu jako o zcela nově objeveném měsíci. Jelikož však doposud nebyly známy jeho přesné proporce, trvalo několik let, než byl označen za čtrnáctý měsíc nejvzdálenější planety sluneční soustavy.

Showalter tehdy zkoumal prstence kolem Neptunu, když ho ve vzdálenosti více než 105 tisíc kilometrů zaujal onen tajemný bílý puntík. Jeho pohyb pak sledoval na více než 150 snímcích pořízených v letech 2004 až 2009.

Měsíc (satelit)
je kosmické těleso přirozeného původu. Pohybuje se po oběžné dráze kolem jiného (většího) vesmírného tělesa, kterým může být planeta, trpasličí planeta nebo planetka.

A jeho úsilí došlo zasloužené odměny. Nyní Showalterův tým publikoval v časopise Nature článek, ve které (staro)novému měsíci konečně udělil vlastní identitu. Objekt, který dostal jméno po tvoru z řecké mythologie s rybím ocasem a tělem koně, měří v průměru asi 35 kilometrů a je několik miliard let starý, uvedl server CNN s odkazem na studii. Pro srovnání, jeho „ochránce“ Neptun má v rovníkovém průměru 49 244 kilometrů.

Název nového přirozeného satelitu ovšem není až tak překvapivý. Všechny měsíce Neptunu mají jména, která se vztahují k moři a řecké a římské mytologii. To vyhovuje i samotnému Showalterovi, který je také vášnivým potápěčem. „Je pravda, že mořské koníky mám velmi rád,“ citoval server Sciencenews samotného vědce.

Některé měsíce Neptunu

Planeta Neptun a jeho měsíce zachycené Hubbleovým kosmickým dalekohledem v roce 2004. Hippocamp (v červeném čtverci).

Úlomek z jiného měsíce

Hippocamp se však před lidským bádáním skrýval mnohem úspěšněji než ryby z čeledi jehlovitých. Ačkoliv již v roce 1989 provedla v blízkosti plynného obra vesmírná loď Voyager 2 průlet a objevila šest malých vnitřních měsíců, mořského koníka nikoliv.

(Staro)nový měsíc Neptunu má podle vědců z Showalterova týmu zajímavou orbitu. Obíhá ve velmi těsné blízkosti svého bratra Protea. „Není proto vyloučené, že Hippocamp je jeho úlomkem,“ napsal výzkumný tým s tím, že jejich oběžné dráhy jsou od sebe vzdálené "pouze" 12 070 kilometrů.

Hippocamp také obíhá pomaleji než Proteus. Ten má navíc neobvykle velký kráter zvaný Pharos, což dále podporuje teorii, že do něj narazilo nějaké těleso. A i když Hippocamp tvoří asi jen dvě procenta objevu Protea, ostatní fragmenty mohly po srážce přispět k vytvoření prstence.

Animace nového měsíce Neptunu

Od objevu malých vnitřních měsíců odborníci věřili, že jsou mnohem mladší než Neptun. Nahrává tomu i několik domněnek. Nejvzdálenější planeta sluneční soustavy má celkem čtrnáct měsíců i přítomné prstence. Všeobecně se proto počítá s tvrzením, že celý systém se formoval kvůli četným srážkám s kometami poté, co si Neptun zachytil svůj největší měsíc Triton z Kuiperova pásu.

Pro tým vědce Showaltera jsou malé měsíce okolo planet alfou i omegou jejich zkoumání. V minulosti objevili přirozené satelity kolem Uranu i Saturnu.