Průkopnicí a přední propagátorkou vesmírné archeologie je už dlouho archeoložka Sarah Parcaková, která se v roce 2011 proslavila tím, že se svým týmem objevila na základě satelitního průzkumu Egypta sedmnáct dosud neznámých pyramid.

Vědci je identifikovali na družicových snímcích pořízených z výšky 700 kilometrů. Nyní Parcaková vydává novou knihu Archeologie z vesmíru, v níž mimo jiné píše o tom, jak moderní technologie změnily naše poznávání starověku. 

Lépe poznáme minulost

„Od mapování několika desítek starověkých míst během jedné letní archeologické sezóny jsme přešli k mapování stovek, ne-li tisíců míst týdně,“ popsala Parcaková přínos vesmírné archeologie v prohlášení, které zveřejnil web Science News. Satelitní snímky podle ní mohou odhalit například umístění zdí nebo základy už neexistujících budov.

I ruiny, které byly zavezeny zeminou a už dlouho zůstávají pohřbeny pod zemí, podle ní mohou na povrchu zanechat stopu, již satelitní snímek zachytí: jde například o změny v růstu vegetace v daném místě, které pomohou „označkovat“ správnou lokalitu. Tyto obrysy jsou patrné z velké výšky a dá se na ně přijít prostřednictvím moderních technologií využívajících určité vlnové délky světla.

Parcaková demonstruje schopnosti různých technologií na řadě příkladů ze své praxe i s praxe svých kolegů, byť nijak nepopírá, že klasické vykopávky jsou stále nedílnou součástí archeologického bádání. Ve své knize, která zatím sklízí převážně pozitivní čtenářské i odborné recenze, popisuje na řadě anekdotických příběhů například zkušenosti, jež získala z výzkumu starověkého Egypta.

Nejde jen o často citovaný objev dosud neznámých pyramid - další studie památek a hrobek odhalily mnohé nové aspekty tehdejšího každodenního života. „Staří Egypťané stejně jako my čmárali po zdech a měli velkou vášeň pro kočky,“ cituje konkrétní příklad Parcaková.

Družicové údaje pak tento obrázek doplnily o širší rozměr. Prostřednictvím prvního satelitního průzkumu rozsáhlých starověkých sídelních schémat v deltě Nilu tým Parcakové například zjistil, že většina lidí opustila tento region v době asi před 4000 lety, ještě před koncem staroegyptského království.

Důvodem bylo sucho, které s sebou přineslo změny životního prostředí a významně tak přispělo k zániku království. „V dnešní době klimatických změn je takové čtení pozoruhodně aktuální,“ okomentoval toto zjištění web Science News.

Poučení pro budoucnost

Podle amerického recenzentského časopisu Kirkus Reviews představuje kniha renomované vesmírné archeoložky „setkání Indiana Jonese s nejmodernějšími satelitními technologiemi“. „Parcaková má spoustu skvělých příběhů, o nichž umí vyprávět s přehledem, nadšením a humorem,“ napsal Kirkus Reviews.

Podle webu Science News nabízí kniha živý a inspirativní výlet po celém světě, a to jak nazpět časem, tak i do budoucnosti, což je další oblast, které se autorka věnuje. Mimo jiné předpokládá, že stále větší roli bude hrát ve vesmírné archeologii umělá inteligence, protože v současnosti je podle ní archeologicky zmapováno jen deset procent zemského povrchu, a inteligentní stroje budou vyhodnocovat satelitní data mnohem rychleji, než lidé.

I pro ty ale zůstane dost práce: dlouhodobým cílem populární vesmírné archeoložky je totiž začlenit do procesu mapování neprozkoumaných území a hledání ztracených památek amatérské „občanské“ archeology z celého světa, a maximálně tak využít potenciál satelitních snímků. Kniha by měla k dosažení tohoto záměru přispět.

Hodnota archeologie pak spočívá podle Parcakové také v tom, že se od minulých společností můžeme poučit, jak odolávat různým ranám osudu a přežít.