Ostatky dvou velkých a jednoho malého hlodavce, které pravděpodobně prošly trávicím ústrojím velkého aligátora, objevili vědci během zkoumání kostí, nalezených v jeskyních, závrtech a rašelinových usazeninách karibského souostroví.

Fosílie byly v oblasti Botanického parku Královny Alžběty II. na ostrově Velký Kajman objeveny již v době mezi 30. a 90. lety minulého století, až doposud však nebyly podrobeny důslednému vědeckému zkoumání.

Odborníci předpokládají, že šlo o tvory žijící výhradně na Kajmanských ostrovech, které někdy na počátku 18. století vyhubili evropští kolonizátoři, když sem zavlekli invazivní druhy - například psy, kočky či krysy. „Za vymření těchto nově popsaných savců mohou téměř jistě lidé. A to je jen vrchol ledovce vymírání druhů v Karibiku,“ říká profesor Samuel Turvey z institutu zoologie z Londýnské zoologické společnosti (ZSL).

„Téměř všechny druhy savců, které na těchto tropických ostrovech žily, včetně původních karibských lenochodů a opic, v nedávné době zmizely,“ vysvětluje Turvey. „Je velice důležité pochopit, co konkrétně tehdy za vyhynutím endemických druhů stálo. Ostrovy jsou totiž i dnes domovem řady ohrožených živočichů. Karibští savci jsou posledními přeživšími z unikátního zmizelého světa.“

Zvířecí mořeplavci

Vyhynulé tvory, které vědci zařadili do čeledi hutiovitých, na konci 16. století popsal anglický mořeplavec a objevitel Francis Drake, který ve svých poznámkách z návštěvy Kajmanských ostrovů v roce 1586 hovořil o „malých tvorech podobných kočkám a králíkům“.

„S jediným možným pozorováním v době evropské expanze do nového světa byli pro nás tito malí savci z Kajmanských ostrovů absolutní neznámou. Tedy až do chvíle, než jsme objevili jejich fosílie,“ uvedl profesor Ross MacPhee z Amerického muzea přírodní historie v New Yorku.

Nejbližším příbuzným dvojice velkých hlodavců je hutia-konga, živočich dorůstající délky těla až 60 centimetrů, který může vážit až devět kilogramů. Jeho jediným přirozeným domovem je ostrov Kuba, vzdálený od Kajmanských ostrovů přibližně 250 kilometrů. 

Právě sousední Kuba je podle vědců s největší pravděpodobností místem, odkud se tvorové na Kajmanské ostrovy dostali. Jak mohli překonat vodní hladinu? Ani to podle odborníků není až tak velkou záhadou. Hlodavci se mohli na vzdálené souostroví „doplavit“ na větších kusech vegetace, kterou odnesl příliv a která mohla urazit až 100 kilometrů za týden.

Pohroma jménem člověk

Kajmanské ostrovy leží v severozápadní části Karibského moře v oblasti zvané od dob Kryštofa Kolumba Západní Indie a od okolní pevniny jsou odděleny vodní masou o hloubce téměř dvou tisíc metrů po dobu více než dvaceti milionů let.

Zatímco na většině ostrovů je výskyt nelétavých savců poměrně vzácný, Západní Indie byla v minulosti výjimkou. Ještě před zhruba půl milionem let zde žilo na 130 různých živočišných druhů včetně lenochodů, hmyzožravých savců, záhadných starobylých opic, hlodavců a netopýrů.

Bohaté množství savců zde žilo ještě v době příchodu prvních Evropanů, kteří však pro tamní faunu představovali doslova pohromu. Do dnešní doby přežívá v Západní Indii jen 13 endemických druhů. Podle vědců by přitom celá řada tamních vyhynulých živočichů bez zásahu člověka přežila do dnešních dní.