Mezinárodní tým odborníků, který vedli doktorka Giulia Zancolliová a doktor Wolfgang Wüster, se během svého výzkumu zabýval chřestýšem mohavským (crotalus scutulatus), který obývá jihozápad Spojených států amerických a střední Mexiko a patří mezi druhy s nejúčinnějším jedem ze všech severoamerických chřestýšů. Výsledky výzkumu byly publikovány v odborném časopisu Proceedings of the Royal Society B.

Na chřestýších mohavských je podle biologů zajímavé především to, že mohou disponovat dvěma různými typy jedů. Zatímco neurotoxický „Venom A“ způsobuje ochrnutí kořisti, hemotoxický „Venom B“ zabíjí díky rozpadu červených krvinek. Platí přitom, že neurotoxický jed může být až desetkrát účinnější než ten hemotoxický, upozornil vědecký server Phys.org.

Až dosud se vědci domnívali, že rozdíl ve skladbě jedů způsobuje odlišná skladba kořisti jednotlivých populací chřestýše mohavského. „Očekávali jsme, že potvrdíme vzájemný vztah mezi složením hadího jedu a jeho kořistí, to se však nestalo. Místo toho jsme zjistili, že typ hadího jedu ovlivňovaly nejrůznější faktory životního prostředí – kupříkladu podnebí či vegetace,“ vysvětluje Wolfgang Wüster.

Evoluce suchozemských hadů

Vědeckému týmu se tak podařilo vyvrátit rozšířený názor, že pro evoluci suchozemských hadů byla určující jejich kořist. „Hlavním důvodem, proč studujeme hadí jedy, je, že právě ony nám mohou pomoci v pochopení toho, jaké vlivy byly klíčové pro vývoj hadů jako zvířecího druhu. Způsob, jakým příroda působila na složení jedu, může být mnohem složitější, než se dosud předpokládalo,“ uzavírá Wüster.

Ve Spojených státech a Kanadě je každoročně evidováno přes 45 tisíc kousnutí jedovatými hady, přičemž až 65 procent případů mají na svědomí právě chřestýši rodu Crotalus. Uštknutí se zpravidla projevuje nevolností, zvracením, dýchacími potížemi či průjmy, vzhledem k časnému vyhledání lékařské pomoci však jen výjimečně bývá smrtící.