Oči většiny Evropy jsou upřené na slovensko-ukrajinskou hranici a zemi s druhou největší armádou na kontinentu, kterou napadl soused s tou největší. Rusko-Ukrajinská válka však není tím jediným, co hýbe mezinárodní bezpečnostní politikou. Je tu ještě Blízký východ a také další část Asie. Místo, kde se možná rozhodne o budoucím osudu světa.

Globální politika se za posledních 25 let významně změnila. Útoky na Světové obchodní centrum přiměly prakticky celou Severoatlantickou alianci (NATO) reformovat se v lehkou expediční sílu. Agresivní Rusko však v roce 2008 napadlo Gruzii, v roce 2014 Ukrajinu a v roce 2022 dokonce zahájilo největší válku tohoto století. Stranou zájmu Evropy pak na ekonomickém úspěchu svou mohutnou armádu dobudovala Čína, která se tím výrazněji hlásí o prostor v mezinárodní politice. Spojené státy, ostatní státy NATO a spojenci Aliance v jihovýchodní Asii tak stojí hned před dvěma velkými výzvami.

Nepřítel číslo jedna: Rusko

Po rozpadu Sovětského svazu upadlo nástupnické Rusko do hluboké ekonomické krize, která jej provázela prakticky celá 90. léta. Stát, který přišel reálně o dvě třetiny své někdejší geopolitické síly, dlouhá léta „flikoval“ své ozbrojené síly, jak to jen šlo, a ani ekonomický vzestup po nástupu Vladimira Putina nezajistil ruské armádě někdejší velmocenské postavení.

Pohledem Jiřího VojáčkaPohledem Jiřího VojáčkaZdroj: Deník

Mezi lety 1991 a 2008 se Rusové s obtížemi účastnili mezinárodních misí, jako byly ty během jugoslávských válek a svébytné politiky by v té době v Rusku člověk pohledal. Ačkoli však Vladimir Putin zpočátku své vlády pokračoval v demokratických reformách z dob Borise Jelcina, první ekonomické problémy, způsobené velmi divokou privatizací, uvrhly Kreml do staletých stereotypů. Režim opět začal přituhovat a většina domácích problémů se efektivně hodila na tradičního nepřítele – kolektivní Západ.

Technologie jako ze science fiction mají poskytnout účinnější obranu před hrozbami s minimálními provozními náklady:

Laserový systém DragonFire vyvíjený Velkou Británií
Vojenství budoucnosti: NATO i Rusko vyvíjejí laserové zbraně, ohromí rychlostí

S oblibou posledních 25 let ruskou armádu označuji jako „pojízdnou výstavku vojenské techniky“, byla jí tím víc, čím méně mohlo z ruských zbrojovek nakupovat samotné Rusko. Na květnové přehlídce tak defilovaly stále více zbraně, kterými sice domácí armáda disponovala jen v omezených počtech, ale které díky vývozu držely alespoň trosky někdejšího sovětského vojensko-průmyslového komplexu nad vodou. Týkalo se to zejména letounů řady Suchoj, jejichž objednávky zejména z Indie a Číny zachránily většinu ruských leteckých výrobců, nově spojených do Sjednocené letecké korporace.

Naproti tomu slavný výrobce letounů MiG je posledních dvacet let chronicky před krachem a v největším výrobci pozemní techniky, tankovém závodu Uralvagonzavod, se už dvakrát poztrácely peníze, které firma dostala od vlády na vybudování linky na tanky T-14 programu Armata.

Velkou změnu přinesl druhý rok války na Ukrajině. Většina odborníků nepovažovala za reálné plány, se kterými ruská generalita do války šla (do několika dní dojít k Dněpru a později obsadit celou Ukrajinu), protože na to ruská armáda zjevně neměla schopnosti. Po krachu původního plánu a zjištění, že se válka protáhne, však ruská vláda začala masivně obnovovat od sovětských dob zakrnělý vojenský průmysl. Rozběhly se tak znovu linky na dělostřeleckou munici, letecké bomby. Obnovila se sériová výroba vrtulníků, bojových vozidel pěchoty i řady speciálních zbraní.

Ruská armáda je tak dnes mnohem silnější, než byla před několika lety, ovšem s poznámkou, že zrychlenou výrobu zbraní stačí de facto v reálném čase „polykat“ Putinovo ukrajinské dobrodružství. Jak na tom dnes ruská armáda je, je velmi těžké přesně kvantifikovat, protože probíhající válka uzavřela většinu dřívějších informačních kanálů. Z toho, co víme, si však můžeme udělat povšechný obrázek.

Válka z vojenského hlediska definitivně etablovala bezpilotní prostředky jakožto jeden ze základních bojových prvků moderních armád:

Ukrajinští vojáci se ve středu 22. února 2023 připravují na změnu pozice na frontě u Vuhledaru
Dva roky války na Ukrajině: Země se proměnila ve veletrh zbraní a nových taktik

Rusko udržuje rozsáhlé konvenční síly a druhý největší jaderný arzenál na světě. Jeho invaze na Ukrajinu v roce 2022 však odhalila slabiny v oblasti velení, plánování, personálu a vybavení, zejména pokud pozemní a vzdušné síly čelí odhodlanému protivníkovi. Projevil se rovněž nedostatek leteckých zpravodajských, sledovacích a průzkumných systémů. Ruské pozemní síly utrpěly velké ztráty na personálu a vybavení. Odhady se značně liší, ale dá se říci, že některé jednotky byly zničeny a jiné k tomu neměly daleko.

Pozemní síly tak ztratily na Ukrajině velký počet tanků a bojových obrněných vozidel, zatímco konflikt také odhalil relativní zranitelnost výsadkových jednotek VDV a tankových jednotek, pokud se střetnou s protivníkem dobře vybaveným těžšími prostředky. Námořnictvo a letectvo rovněž utrpěly ztráty, včetně potopení křižníku Moskva a řady dalších velkých plavidel Černomořské flotily, stejně jako ztrát moderních bojových letounů a vrtulníků.

Křižník Moskva, někdejší vlajková loď ruské Černomořské flotily.Křižník Moskva, někdejší vlajková loď ruské Černomořské flotily.Zdroj: Wikimedia Commons, Rob Schleiffert, CC BY-SA 2.0

Před invazí na Ukrajinu v únoru 2022 převažovali v ozbrojených silách dobrovolníci nad branci. Obranné reformy zahájené v roce 2008 kladly důraz na přechod od armády založené na masové mobilizaci branců k menší, profesionálnější armádě. Nicméně neúspěchy a ztráty na Ukrajině vedly prezidenta Vladimira Putina v září 2022 k zavedení částečné mobilizace.

Ruská armáda

Rusko má v současné době zhruba milion a čtvrt vojáků ve zbrani, z nichž největší část, zhruba 550 tisíc, patří tradičně k pozemním silám, dalších 150 tisíc k letectvu a zhruba stejný počet námořnictvu. Jaderná triáda zahrnuje v první řadě jedenáct raketonosných ponorek tříd Delfin a Borej. Dále zhruba padesátitisícové strategické raketové síly, sdružené do tří raketových armád, celkem 12 raketových divizí. Tyto jednotky obsluhují jak pohyblivé, tak statické odpalovací systémy mezikontinentálních jaderných raket v počtu zhruba 350 jednotek. Třetím pilířem jaderných sil jsou čtyři letky strategických bombardérů se 16 letouny Tu-160 a 60 letouny Tu-95 několika verzí.

Ruský bombardér Tupolev Tu-160Ruský bombardér Tupolev Tu-160Zdroj: Wikimedia Commons, Vitaly V. Kuzmin, CC BY-SA 4.0

Velitelství Kosmických sil provozuje kolem devíti desítek satelitů od komunikačních a navigačních až po špionážní. Pod toto velitelství spadá také připravovaný protiraketový systém S-500 a celkem 12 stacionárních radarových stanic na území Ruska, Běloruska a Kazachstánu. Vojska protiraketové obrany mají k dispozici kolem 300 odpalovacích zařízení raket S-300 a S-400, doplněných několika krátkodosahovými systémy Pantsir a dále 68 protiraket 53T6, určených k protiraketové obraně Moskevské oblasti.

Pozemní síly disponují dvanácti vševojskovými armádami, které doplňuje osm brigád Specnaz. Jádrem jejich síly jsou tankové jednotky. Po zahájení války na Ukrajině došlo k rozpuštění, zformování a přečíslování řady jednotek, obecně se však dá říci, že základními tankovými útvary jsou 4., 47. a 90. tanková divize, byť od reforem po roce 2008 byly ruské pozemní jednotky zvyklé operovat spíše v brigádách (během války na Ukrajině pozorujeme postupný návrat k diviznímu uspořádání).

NATO disponuje nejmodernější vojenskou technikou:

NATO disponuje nejmodernější vojenskou technikou. Ilustrační foto
Jak česká armáda vyzrála pod vlajkou NATO: Změnily se výcvikové plány i technika

Celkem má Rusko k dispozici 1800 operačně připravených tanků, opět ovšem platí, že toto číslo zřejmě výrazně roste s tím, jak jsou obnovovány servisní kapacity. Zálohu tvořilo před válkou kolem pěti tisíc tanků od typů T-62 po T-90 a patrně právě tyto skladové zásoby jsou hlavním zdrojem náhrad na Ukrajině zničené techniky. Tankové jednotky doplňuje kolem čtyř tisíc bojových vozidel pěchoty (převážně typy BMP-1 a BMP-2) se zhruba stejným počtem uskladněných záloh, mezi BVP jsou přitom počítány i kolové typy BTR-80A a BTR-82.

T-90MT-90MZdroj: Wikimedia Commons, Mil.ru, CC BY 4.0

Mezi obrněné transportéry v počtu zhruba pěti tisíc kusů s dalšími sedmi tisíci uskladněných kusů, počítáme zejména typy MT-LB, lehce ozbrojené kolové obrněné transportéry BTR-60, -70 a -80, to vše ve zhruba deseti motostřeleckých divizích.

Motostřelecké jednotky podporuje zhruba 5000 dělostřeleckých hlavní (ačkoli tento počet se v posledních měsících zcela jistě výrazně zvýšil, vzhledem k tomu, že Rusko mělo dalších dobře patnáct tisíc dlouhodobě uskladněných dělostřeleckých systémů). Zhruba polovina celkového počtu připadá na tažené dělostřelectvo, zbytek na samohybné systémy a raketomety. Vojskovou protivzdušnou obranu zajišťuje kolem 1700 protiletadlových systémů od těch nejmenších (odpalovací zařízení z ramene typu MANPADS),  přes kanóny S-60 ráže 57mm, dvojkanóny ZU-23-2 ráže 23mm a samohybné systémy Šilka a Tunguzka až po raketové systémy Osa, Strela, Tor, Buk a S-300.

Velký úpadek od sovětských dob zažilo ruské námořnictvo. Není se co divit, námořní síly jsou ve většině armád ty nejnákladnější. Dlouhá léta se objevují projekty nových jednotek, od letadlových lodí, přes křižníky až po torpédoborce. Reálně se však Rusku po rozpadu SSSR podařilo zavést jen zlomek opravdu nových konstrukcí. Jádrem síly ruského námořnictva, zejména pokud mluvíme o hladinových lodích, jsou tak typy ze sovětských dob. Kromě již zmíněných jedenácti raketonosných ponorek Rusko disponuje čtyřicítkou útočných ponorek s protizemními řízenými střelami či torpédy, zhruba půl napůl s jaderným a konvenčním pohonem.

Ruská jaderná ponorka K-594 Kňaz Vladimir třídy BorejRuská jaderná ponorka K-594 Kňaz Vladimir třídy BorejZdroj: Wikimedia Commons, HoteitH, CC BY-SA 4.0

Hladinových lodí má ruské námořnictvo jednatřicet, kromě obstarožního letadlového křižníku Admiral Kuzněcov, který bude opraven (občas se o tom pochybuje), je tu jeden mamutí raketový křižník třídy Orlan (na Západě známější jako třída Kirov). Z těch jednotek třídy Kirov, které zůstaly k dispozici, se tu a tam spekulovalo o obnově dalších lodí, nakonec se však zdá, že Rusko bude provozovat maximálně dvě lodě dané třídy - Petr Veliký a Admiral Nachimov. Je však také možné, že se Petr Veliký do služby už nevrátí, jakkoli je  v rámci Severní flotily stále veden jako aktivní.

Dále Rusku po potopení křižníku Moskva zbyly dva křižníky této třídy (Varjag v Tichomoří a Maršál Ustinov u Severní flotily). Doplňuje je 11 torpédoborců tříd v NATO známých jako Sovremennyj a Udaloj, 16 fregat tříd Admiral Grigorovič, Něustrašimyj, Stěreguščij, Gremjaščij, Admiral Gorškov a Krivak. K dispozici je i 128 menších lodí včetně 43 korvet, kolem třicítky výsadkových lodí a několika desítek minolovek, rychlých útočných člunů a dalších malých jednotek. Tyto síly doplňuje sbor námořní pěchoty o velikosti cca 12 brigád, námořní letectvo (umístěné převážně na pevnině) se zhruba 200 letouny a jednotky pobřežní obrany s 36 kanónovými a přibližně stovkou raketových protilodních systémů.

Loděnice v Petrohradu spustily na vodu druhou fregatu moderní třídy Admiral Sergej Gorškov. Loděnice v Petrohradu spustily na vodu druhou fregatu moderní třídy Admiral Sergej Gorškov.Zdroj: ČTK/ITAR-TASS

Ruské letectvo disponuje zhruba 1100 bojovými letouny, rozčleněnými do strategického letectva a dále šesti stíhacích, pěti stíhacích-bombardovacích, deseti útočných leteckých pluků a letky letounů AWACS, kterou už ovšem ukrajinská PVO stačila zmenšit o dva kusy letounu A-50. Dále má letku tankovacích letounů a 12 pluků transportních letounů. Roztříštěnost leteckého parku je značná, nejvíce zastoupenými letouny jsou MiG-29/35, Su-27, Su-30, Su-35 a MiG-31, všechny v počtu kolem stovky kusů. Dále tu je kolem 180 bitevních Su-25, 120 úderných a průzkumných Su-24 a zhruba stejný počet jejich moderního ekvivalentu Su-34, který však má doposud na Ukrajině značné ztráty.

Za studené války sloužila hlavně ke sledování sovětské komunikace, nyní prý dokáže zajistit a vyhodnotit obsah e-mailů a telefonátů z celého světa:

Základna RAF Menwith Hill je charakteristická kulatými objekty, které chrání sledovací zařízení.
Tajná základna vypadá jako golfové míčky, umí sledovat e-maily kohokoliv

Mezi hlavní transportní letouny patří jedenáct An-124 a přes sto letounů Il-76 několika různých verzí, menší typy pak zastupují zejména An-26 ve zhruba stovce kusů a několik dalších typů včetně československých L-410. Výcvik na proudových strojích je zajišťován zejména Jakovlevem Jak-130 a ex-československými L-39, oba v počtu přes sto kusů, jakkoli s embargem na náhradní díly počet provozuschopných Albatrosů rychle klesá. Vrtulníkové letectvo, které těžce postihl výpadek dodávek motorů z Ukrajiny, zastupuje kolem 350 bitevních strojů typů Ka-52, Mi-28, Mi-24/35 a 270 transportních Mi-8 spolu s třicítkou mamutích Mi-26. Pod letectvo pak spadá ještě zhruba 700 systémů protivzdušné obrany, primárně typu S-300 a S-400.

Dvoumístný bitevní vrtulník Kamov Ka-52 se vyznačuje velkou palebnou silou a originálním uspořádáním vztlakového tělesa se dvěmi protiběžnými vrtulemi.Dvoumístný bitevní vrtulník Kamov Ka-52 se vyznačuje velkou palebnou silou a originálním uspořádáním vztlakového tělesa se dvěma protiběžnými vrtulemi.Zdroj: Wikimedia Commons, Vitalij Kuzmin, CC BY NC ND 4.0

Nepřítel číslo dva: Čína

Lidová osvobozenecká armáda (PLA) pokračuje v plánu na vybudování modernizované armády do roku 2027 s cílovým stavem změn v roce 2035. Prezident Si Ťin-pching zdůraznil v novoročním projevu význam fungování vojenských sil, které by měly být schopny vést války, přičemž vyzval k pokroku v oblasti vojenské legislativy. V jeho zprávě se uvádí, že po reformách se PLA stala „mnohem modernější a schopnou bojovou silou“. Siův projev na 20. sjezdu KSČ pak naznačil, že je a bude jen málo nového, pokud jde o přístup Číny k Tchaj-wanu. Do základních dokumentů se však dostala věta „rozhodně se postavit proti vyhlášení nezávislosti Tchaj-wanu“. To představuje posun od předchozí revize z roku 2017, kde byl uveden závazek „usnadnit národní sjednocení“.

Pokud bude chtít Čína v budoucnu projektovat svou sílu v zahraničních operacích, bude muset nutně vybudovat silné námořnictvo. Budiž konstatováno, že právě na tom v posledních deseti letech intenzivně pracuje. V září 2022 si čínské námořnictvo (PLAN) připomnělo desáté výročí uvedení do provozu svého prvního námořního nosiče letounů, letadlové lodi Liaoning. Jde o sesterskou loď Admirala Kuzněcova. Druhá letadlová loď, její téměř kopie s názvem Shandong, následovala v roce 2019. V červnu 2022 byla spuštěna na vodu třetí letadlová loď, Fujian. Ta již má řadu odlišností od ruské konstrukce a je na Západě chápána jako první plavidlo, které vzniklo kompletně v čínské režii.

Čínská letadlová loď, spuštěna na vodu v přístavu Ta-lienČínská letadlová loď, spuštěna na vodu v přístavu Ta-lien.Zdroj: ČTK

Program letadlových lodí doplňuje letoun včasného varování a řízení Xian KJ-600, který má být právě v této době zaváděn do výzbroje. Pokračuje také rozvoj palubních letounů, Šen-Jang J-31/35 domácí konstrukce zřejmě v budoucnu doplní bezlicenční ruské Su-33 (J-15). Pokračuje také vývoj v oblasti hladinových plavidel, čínské loděnice chrlí nové jednotky doslova neuvěřitelným tempem. Jde zejména o křižníky Typ 055, torpédoborce Typ 052 a výsadkové lodě Typ 075.

Letectvo v současné době zkracuje výcvik, aby rychle dosáhlo většího počtu pilotů, do výcviku navíc investuje větší peníze. Díky tomu piloti cvičí mnohem intenzivněji než dříve a jejich nálety se blíží náletům pilotů NATO. K tomu pokračují dodávky moderních letounů 4. generace J-10C a typu 5. generace J-20, přičemž J-20 byl představen v dvoumístné variantě (kterou například americké letouny 5. generace postrádají).

Na českém nebi by se po roce 2029 měly objevit supermoderní „neviditelné“ letouny 5. generace:

Lockheed Martin F-35 Lightning II
Mimořádné vlastnosti i cenovka. Letoun F-35 je na nebi takřka neviditelný

Rychle se zvyšuje počet transportních letounů Y-20, řada typů zároveň prochází přestavbou z ruských motorů na domácí, což předznamenává další výrazné omezení ruského vlivu na čínský zbrojní průmysl. Y-20 byl přitom již přestavěn i na tanker YY-20, který výrazně zvýší možnosti čínského letectva ohledně dálkových misí. Ve vývoji je stále nový typ bombardéru H-20. Investuje se také do bezpilotních schopností, tahouny rozvoje jsou FH-97, který má spolupracovat s J-20 a dlouho očekávaný proudový WZ-10.

Fakt, že Čína nebyla během studené války součástí dohod mezi USA a Sovětským svazem o snížení zásob strategických zbraní, využívá čínské vedení k tomu, aby do roku 2035 plánovitě zvýšilo počet jaderných hlavic z odhadovaných 400 na odhadovaných 1500 a stalo se tak plnohodnotnou jadernou velmocí. Stejně jako Rusko, i Čína intenzivně investuje do rozvoje operačně-taktických raket krátkého a středního doletu (DF-11, DF-17, DF-26), stejně jako střel s plochou dráhou letu (CJ-100).

Čínská lidová armáda

Jeden a půl miliardová Čína dnes drží ozbrojené síly o největší formální velikosti. Ve zbrani má přes dva miliony vojáků. Zhruba milion z nich patří k pozemním silám, 400 tisíc k letectvu, 260 tisíc k námořnictvu, 120 tisíc obsluhuje strategické raketové kapacity. Jaderná triáda v Číně historicky spoléhá zejména na pozemní odpalovací zařízení, organizovaná do šesti armád s 32 raketovými brigádami, které mají být brzy rozšířeny na přibližně 45 brigád. Základní typy raket tradičně vycházejí ze sovětských vzorů, i když Čína intenzivně investuje i do vlastního výzkumu a dá se předpokládat, že v následujících letech převáží vlastní typy.

Čínská armáda - Ilustrační fotoČínská armáda - Ilustrační fotoZdroj: Shutterstock

Námořní prvek triády disponuje šesti raketonosnými ponorkami Typ 94, každá s dvanácti raketami JL-2 či JL-3. Letecký prvek existuje spíše na papíře, protože čínské strategické letectvo disponuje pouze donekonečna modernizovaným typem H-6, což není nic jiného než zoufale zastaralý sovětský bombardér Tu-16 z poloviny 50. let. Samozřejmě i v této oblasti Čína rychle roste. Staví se dvě další ponorky Typ 94 a ve vývoji je Typ 96, který má být špičkou námořního inženýrství. Bombardér H-6 pak má v nejbližších letech nahradit vyvíjený H-20, podzvukový „stealth“ typ, očekávatelně v podobě létajícího samokřídla, připomínajícího americké B-2 a B-21 či připravovaný ruský bombardér projektu PAK-DA.

Čínské pozemní síly jsou rozděleny do třinácti armád, po ruském vzoru každá s vlastní brigádou speciálních jednotek. Základem bojové síly je pětatřicet tankových brigád, dvacet mechanizovaných brigád a kolem třiceti pěších brigád. Další síly jsou rozděleny mezi výsadková vojska, horskou pěchotu, podpůrné dělostřelecké prvky pozemních brigád, obojživelné brigády pro útok na pobřeží (zjevně budované proti Tchaj-wanu), vrtulníkové výsadkové brigády, brigády pohraničních vojsk a jednu speciální brigádu „OPFOR“, simulující při výcviku amerického protivníka.

K pozemním vojskům patří také patnáct brigád protivzdušné obrany, čtyři výcvikové vrtulníkové brigády, dvanáct bojových vrtulníkových brigád, dvacet brigád pobřežní obrany a zhruba padesát brigád bojové podpory.

Čínská armáda. Ilustrační fotografie.Čínská armáda - Ilustrační fotoZdroj: ČTK/AP/Andy Wong

Čína udržuje také velké tankové vojsko o zhruba 5 tisíci kusech v operačním použití, zhruba třetinu strojů tvoří stále zastaralé typy ZTZ-59 a -79 (zbytek modernější ZTZ-88, -96 a -99). Vzhledem k hornatému terénu značné části čínského území a to zejména u hranic s potenciálními nepřáteli, Čína disponuje také velkým počtem lehkých tanků a lehkých útočných děl, jde o přibližně 3000 kusů typů ZTL-11, ZTD-05 a ZTQ-15. Mechanizované brigády jsou postaveny na zhruba jedenácti tisících bojových vozidel pěchoty a obrněných transportérů, nejvíce zastoupené jsou typy ZBL-08 (kolové BVP 8x8) a pásové ZSD-89.

Dělostřelectvo disponuje cca 15 tisíci hlavněmi s výraznou převahou několika typů samohybných systémů s děly ráže 122mm. V čínské armádě má stále významné postavení tažené dělostřelectvo, které činí minimálně 15 procent veškerých dělostřeleckých zbraní. Podporu tvoří kolem tisícovky vrtulníků, třetina z nich bitevních typů WZ-10 a WZ-19, mezi transportními převažují menší domácí typy, importní ruské Mi-17 a kopie amerických UH-60 Black Hawk.

Ruský prezident Vladimir Putin se v Kremlu sešel se svým čínským protějškem Si Ťin-pchingem:

Čínský prezident Si Ťin-pching (vlevo) a jeho ruský protějšek Vladimir Putin, 20. března 2023
Nová éra? Prezident Číny přiletěl do Moskvy, s Putinem jednal čtyři a půl hodiny

Námořní síly disponují kromě zmíněných raketonosných dalšími 53 kusy ponorek, třemi letadlovými loděmi (přičemž další se plánují, chystají a připravují). Rychle rostoucí hladinové loďstvo tvoří sedm křižníků Typ 055, 45 torpédoborců devíti různých typů, necelá padesátka fregat a kolem dvou stovek menších hladinových plavidel. To vše doplňuje osmdesátka výsadkových plavidel, z nichž asi desetinu tvoří velké obojživelné lodě a menší část menší výsadková plavidla. S tím, jak se zvětšuje počet letadlových lodí ve službě přitom rychle roste také námořní letectvo. To nyní spoléhá zejména na palubní letouny J-11 a J-15 a dalších zhruba dvacet pluků umístěných na souši. Námořní pěchota má velikost zhruba 35 tisíc mužů a je rozdělena do osmi vrtulníkových, námořně-výsadkových a mechanizovaných brigád.

Čtyřsettisícové letectvo se dělí do osmi bombardovacích pluků se zmíněnými staršími typy H-6 a devatenácti brigád stíhacího letectva, z nichž však více než polovinu tvoří jednotky vyzbrojené zastaralými typy J-7 a J-8. Hlavní údernou sílu letectva pak tvoří necelých třicet brigád stíhacích bombardérů s typy J-10, Su-35, Su-30 a J-16. „Stealth“ letoun 5. generace J-20 provozuje 5 brigád. To vše doplňují průzkumné, útočné a tankovací jednotky, spolu s jednotkami pro elektronický boj. Pod letectvo spadá také osm výsadkových brigád.

Vesmírné prostředky znamenají v čínském provedení kolem dvou set satelitů komunikačních, navigačních, meteorologických a špionážních, přičemž poslední jmenované dělají celou polovinu všech prostředků na oběžné dráze. Vesmírné síly doplňují protisatelitní rakety SC-19.

NATO

Bezpečnostní prostředí v Evropě se mění v neprospěch Ruska v důsledku dalšího rozšiřování NATO a rozhodnutí evropských států posílit své pozice v oblasti bezpečnosti. Zatímco v roce 2019 francouzský prezident Emmanuel Macron popisoval NATO jako organizaci, která zažívá „mozkovou smrt“ (bylo to v době, kdy se tehdejší americký prezident Donald Trump k hodnotě Aliance vyjadřoval přinejlepším nejednoznačně), ruská invaze v roce 2022 dala NATO nový impuls. Dokonce přiměla letité neutrální státy, Finsko a Švédsko, aby po desetiletích váhání do Aliance vstoupily.

Na Madridském summitu v roce 2022 se NATO rozhodlo vybudovat nové předsunuté síly, které už nyní operují ve velikosti přibližně 40 tisíc vojáků na východním křídle Aliance, kde doplňují dohromady asi 260 tisíc vojáků členských zemí NATO, jako jsou Polsko, Slovensko, Rumunsko či Bulharsko. Konkrétně Polsko začalo budovat vpravdě největší pozemní sílu v Evropě a doplňuje ji snahami o vstup do programu NATO nuclear sharing, v jehož rámci by rádo na svém území přivítalo menší počet amerických jaderných zbraní, stejně jako dříve Belgie, Itálie, Turecko nebo Německo.

Hvězda NATO před sídlem v BruseluHvězda NATO před sídlem v BruseluZdroj: Wikimedia Commons, Pavel Cosmin, CC BY-SA 3.0

Hlavním protivníkem NATO v Evropě zůstává Rusko. Základní pilíř aliance, Spojené státy, však mají, s jen minimálním přispěním Evropy, potenciální potíže zejména v Tichomoří, kde jejich hegemonii ohrožuje stále více agresivní Čínská lidová republika. Výrazně rostoucí výdaje na zbrojení, v čele s rychle se zvětšujícím námořnictvem, už neznervózňují jen Tchaj-wan, ale i Japonsko, Jižní Koreu a Austrálii. I proto vzniklo v Pacifiku jakési „druhé NATO“, AUKUS, které spojuje Británii, Spojené státy a Austrálii v politické společenství s primárně bezpečnostním obsahem.

Čínský prezident Si Ťin-pching prohlásil, že nárůst počtu členů NATO vedl k ukrajinské krizi, zopakoval tak narativ, který poprvé zformulovala Moskva. Ačkoli však vedoucí představitelé Číny a Ruska počátkem února 2022 oznámili „neomezeně přátelský“ bilaterální vztah, tato rétorika může přehánět hloubku vzájemných vztahů. I přesto je nyní bilaterální partnerství obou zemí užší a zahrnuje stále více otázek vojenských, což je věc, na kterou nesmí zapomínat NATO, AUKUS, ani vedoucí síla obou společenství, Spojené státy americké.

Spojené státy americké

V tabulce na konci článku si porovnáme přibližnou sílu jednotlivých vojenských uskupení (NATO vs. Rusko vs. Čína) dohromady, při popisu soupeření velmocí se však z NATO primárně zaměřme na Spojené státy, které alianci vedou, určují její politický směr a zajišťují drtivou většinu její vojenské síly.

Bidenova administrativa vede mezinárodní odpověď na ruskou invazi na Ukrajinu, a to jak politicky, tak materiálně. Američtí představitelé hráli klíčovou roli při koordinaci obranné pomoci Ukrajině, přičemž samy USA dodaly značné zásoby protitankových zbraní, protileteckých a protiraketových systémů, protiradiolokačních raket, dělostřelectva a v poslední době také těžké techniky, tanků a bojových vozidel pěchoty.

V oblasti mezinárodní politiky USA poprvé přijaly oficiální stanovisko, ve kterém označují Čínu jako hlavní výzvu pro národní obranu USA, přičemž označují strategii Číny za nátlakovou a agresivní s cílem přetvořit indo-pacifickou oblast do podoby, která bude vyhovovat jejím zájmům a autoritářským preferencím. Americká bezpečnostní strategie uvádí, že bude upřednostňovat síly, které disponují schopnostmi, jež mohou „proniknout do vesmíru“ a „bránit se protivníkovi na dálku“. V to lze zahrnout vývoj jaderných hlavic s menší ničivou silou jak pro bomby B61, tak pro rakety Trident II, odpalované z raketonosných ponorek amerického námořnictva.

Američané se snaží (a Evropa v tomto snažení nezaostává) obnovit pružnost dodavatelských řetězců a zvýšit jejich ochranu před externími vlivy (typu Covid).

Dron může být budoucností pro komerční, vědecký i vojenský segment:

Hypersonický bezpilotní letoun Talon A provedl první úspěšný zkušební let.
Americký hypersonický dron provedl úspěšný let. Využití najde ve vědě i v NATO

Pokud jde o konkrétní nasazení, byly posíleny americké pozice na souostroví Guam a v Austrálii a probíhá reforma jednotlivých páteřních jednotek amerických ozbrojených sil. V jejím rámci budou restrukturalizovány 1. jízdní a 1. obrněná divize na tzv. „penetrační stav“, díky čemuž si každá z nich ponechá tři obrněné brigády po třech praporech, nově doplněné o ženijní brigádu, dělostřelecký prapor a specializovanou obrněnou eskadru. Tyto změny mají za cíl schopnost vést efektivní průlomové operace proti rovnocenným protivníkům, jako jsou Rusko nebo právě Čína. Devět aktivních těžkých a středních brigád bude přerozděleno do tří těžkých divizí, sestávajících ze dvou těžkých a jedné střední brigády. Pro ně nyní americká armáda přebírá dodávky modernizovaných vozidel M2A4 Bradley.

10. horská a 25. pěší divize se transformují na „lehké divize“, slavná 82. a 101. výsadková divize budou posíleny o prapor nových lehkých tanků Griffin. Nově vytvořená 11. výsadková divize na Aljašce si zachová strukturu vzhledem ke své specializaci pro operace v Arktidě a extrémně chladném počasí. Všechny nové divizní projekty však dostanou takzvanou brigádu bojové podpory s ženijní a protichemickou jednotkou, vojenskou policií a praporem protivzdušné obrany krátkého dosahu (reagují tak na extrémní rozšíření bezpilotních prostředků na Ukrajině)

Vítězem programu na nový lehký tank americké armády se stal projekt, který nápadně připomíná MBT M1 AbramsVítězem programu na nový lehký tank americké armády se stal projekt, který nápadně připomíná MBT M1 Abrams.Zdroj: Wikimedia Commons, volné dílo

Dělostřelectvo modernizuje raketomety pro použití střel PrSM, stále běží program budoucích průzkumných vrtulníků - náhrady za úspěšný typ OH-58D Kiowa. Vrtulník Bell-Textron V-280 Valor nahradí všudypřítomný UH-60 Black Hawk v rámci projektu Future Long-Range Assault Aircraft. Americké námořnictvo se potýká s problémem, jak se vypořádat s rostoucí výzvou ze strany Číny. Cílem je nová struktura, zahrnující 12 letadlových lodí s jaderným pohonem, 66 taktických ponorek, 96 velkých a 56 malých hladinových bojových plavidel, do roku 2045 celkem 373 plavidel s posádkou a přibližně 150 bezosádkových lodních systémů jak hladinových, tak podmořských.

Do roku 2027 by měly být vyřazeny všechny křižníky třídy Ticonderoga a nahradit, minimálně v krátkodobém horizontu, by je měly torpédoborce třídy Arleigh Burke série Flight III. Mezitím pokračuje výstavba letadlových lodí třídy Gerald R. Ford a fregat třídy Constellation. Dále se rovněž testuje nasazení vrtulníkových výsadkových lodí třídy USS America, jakožto nosičů letounů F-35B Lightning II, čímž se z USS America efektivně stává lehká letadlová loď.

Americké letectvo bojuje v první řadě s nedostatkem pilotů, který dosáhl 1500 neobsazených míst a dlouhodobě se snižujícím počtem bojových letounů. S ním se sníží i počet typů, které budou nasazeny do služby, a to na čtyři, což je však záměr. Typy bojových letounů budou F-15EX Eagle II, F-16 Fighting Falcon, F-35A Lightning II a chystaný letoun projektu NGAD. Typy F-15C/D, F-15E a F-22A jsou v postupném procesu vyřazení. Letoun F-35 Lightning II a zejména jeho modernizace Block 4 způsobuje letectvu řadu potíží, když prodlužování modernizačního programu vedlo až k zastavení dodávek letounu.

Probíhají také poslední přípravy na zavedení nového strategického bombardéru B-21, zatímco dodávky nového páteřního cvičného letounu T-7 Red Hawk jedou plným tempem. K tomu začal další pokus o vyřazení letounů A-10 a zdá se, že tentokrát už zřejmě bude úspěšný. Zároveň probíhá vývoj dlouho očekávané protiletadlové řízené střely AIM-260 JATM, která má do značné míry nahradit legendární AIM-120 AMRAAM. Významně také pokračují investice do hypersonických zbraní, první typy by měly být zaváděny na přelomu letošního a příštího roku.

Jaká bude příští válka?

Pokud bychom proti sobě postavily oba bloky, jak vidno na obrázcích okolo, nestojí si NATO vůbec špatně. V roce 1984 vydalo NATO ročenku, ve které porovnalo vlastní síly s očekávanými silami vojsk Varšavské smlouvy. Když si tento graf porovnáme s grafy dnešními, zjistíme, že Rusko zaostává prakticky stále ve stejných oblastech, ve kterých zaostával už Sovětský svaz.

Poměr sil nejdůležitějších typů výzbroje NATO a Varšavské smlouvy v roce 1984Poměr sil nejdůležitějších typů výzbroje NATO a Varšavské smlouvy v roce 1984Zdroj: se svolením, Ročenka NATO 1984

Odhlédneme-li od technologického pokroku, který na Západě proběhl a který sovětští a později ruští výrobci nestačili zachytit, a porovnáme-li pouze základní stavební kameny všech armád, letectev a námořnictev, zjišťujeme následující. Rusko proti NATO nemá dostatek vojáků, jakkoli jde o braneckou armádu a převážná většina NATO má armády profesionální. U počtů tanků je nutné brát v potaz, že do nich sice počítáme zhruba 3 tisíce amerických tanků v záložních skladech, ale u Ruska je tento počet mnohem vyšší.

Poměr počtů nejdůležitější výzbroje mezi Ruskem a státy NATOPoměr počtů nejdůležitější výzbroje mezi Ruskem a státy NATOZdroj: The International Institute for Strategic Studies; Stockholm International Peace; graf Jiří Vojáček

Ještě mnohem větší vliv na celkový počet má dělostřelectvo. Z toho, které počítáme v ruských rukou, je více než polovina ve skladech a patří sem i velmi obskurní kusy z 2. světové války. Přesto je dělostřelectvo již tradičně doménou ruské armády. Kde Rusko zaostává, je letectvo a zejména transportní schopnosti taktické i strategické. Ještě více pak Rusové zaostávají v námořnictvu, kde se naprostý nedostatek hladinových plavidel snaží překlápět na svou stranu velkým množstvím ponorek.

Celkově se dá říci, že když si odmyslíme jaderné zbraně, nemá ruská armáda nic, čím by mohla zastavit případný vstup NATO do války na Ukrajině. I pokud bychom počítali NATO bez Spojených států, tedy Evropa + Kanada, převažují síly Aliance ve většině důležitých oblastí (počet vojáků o třetinu, letectvo dvojnásobně, námořnictvo pětinásobně). A v oblastech, ve kterých převládá Rusko (tanky, BVP, dělostřelectvo), je tato převaha velmi mírná, nebo zajištěná tisíci kusy staré uskladněné techniky, jejíž provozuschopnost je diskutabilní.

Poměr počtů nejdůležitější výzbroje mezi Ruskem, Čínou a státy NATOPoměr počtů nejdůležitější výzbroje mezi Ruskem, Čínou a státy NATOZdroj: The International Institute for Strategic Studies; Stockholm International Peace; graf Jiří Vojáček

Velmi podobnou pozici má NATO vůči Číně, jakkoli si musíme uvědomit, že většina členských států NATO se s Čínou vzhledem ke geografické vzdálenosti vojensky zřejmě nikdy nestřetne. Čínská lidová osvobozenecká armáda sice v posledních letech roste raketovým tempem a o jejím růstu nemáme zcela přesné představy, odhady, které zveřejnily mezinárodní instituce, však dávají jak Spojeným státům, tak celému NATO šanci, že si svou mocenskou pozici v mezinárodní politice udrží. I když bychom k síle Číny připočítali sílu jejích spojenců v oblasti, v první řadě silného Pákistánu, ve většině oblastí ani zdaleka nedosáhneme síly, která by se byla schopna seskupit kolem Spojených států.

Otázka, zda má Ukrajina přijmout mír za cenu ztráty území, nebo bojovat dál, zaujala rekordní množství čtenářů Deníku:

Ukrajinští vojáci, válka na Ukrajině. Ilustrační snímek
Má Ukrajina bojovat dál? Čtenářská anketa přinesla překvapivý výsledek

Rozhodující by v tomto případě byli američtí spojenci, ať už jde o Velkou Británii či Francii, které mají v jihovýchodní Asii své zájmy, či o místní podporovatele, jakými jsou Japonsko, Tchaj-wan a Jižní Korea. Na straně Ruska a Číny přitom zcela jistě nestojí ani dva asijští giganti Indie a Indonésie a dá se předpokládat, vzhledem k vývoji mezinárodní situace v posledních letech, že i jejich velké a silné armády by se v případě většího konfliktu přidaly k západním jednotkám. Možná ale celou situaci čteme špatně.

Poměr počtů nejdůležitější výzbroje mezi Čínou a USAPoměr počtů nejdůležitější výzbroje mezi Čínou a USAZdroj: The International Institute for Strategic Studies; Stockholm International Peace; graf Jiří Vojáček

Když totiž přemýšlíme o tom, jaký bude budoucí konflikt mezi Západem a Ruskem nebo Čínou, máme na Západě tendenci uvažovat lineárně. Současné znalosti aplikujeme na budoucí rozhodnutí obou „táborů“ a zapomínáme často, že sám život mění vnější podmínky takových rozhodnutí. Jako první zmiňme věk hlavních aktérů.

Státy vedou pouze lidé

Zatímco západní demokracie jsou zvyklé fungovat na mezinárodní scéně zhruba stále stejně, ať už v jejich čele stojí kdokoli, Rusko nebo třeba Severní Korea jsou v současné době (minimálně z hlediska mezinárodní politiky) naprosto závislé na tom, že jejich dlouholetí vládci budou vládnout i nadále. Čínská lidová republika je v tomto někde mezi Západem a Ruskem. I zde vidíme snahy generálního tajemníka Komunistické strany Číny si vybudovat jakousi dynastii, i on je však členem kolektivních orgánů, ať již vládních, tak stranických. A existuje jakýsi předpoklad, že změna na nejvyšších postech nemusí nutně znamenat tak hluboké zemětřesení, jaké se očekává v případě Ruska.

Vladimiru Putinovi bude letos v říjnu 72 let a jakkoli špičkovou lékařskou péči jistě má, nedá se očekávat, že by své zemi vládl po několik dalších dekád, změna velmi pravděpodobně přijde nejpozději někdy v příštích deseti patnácti letech.

Válečná spojenectví

Dalším důležitým prvkem při přemýšlení o tom, jak by mohl vypadat budoucí konflikt Západu s Ruskem nebo Čínou, jsou spojenecké vztahy. Ani během studené války, kterou jsme dnes zvyklí vnímat černobíle jako dva jasně rozdělené světy, ve skutečnosti takové jasné rozdělení neexistovalo. Kromě „tvrdých jader“, ke kterým patřilo Polsko, Československo nebo NDR na straně jedné a Velká Británie, Západní Německo nebo Itálie na straně druhé, zde byly země, které mezi oběma tábory oscilovaly.

Ze socialistických zemí zmiňme Titovu Jugoslávii, Hodžovu Albánii a později i Ceausescuovo Rumunsko. Na druhé straně barikády naopak pěstovaly svéhlavou zahraniční politiku Finsko či Francie. I tentokrát bude důležité, „kdo s kým“.

A důležitost některých zemí se přitom od konce studené války výrazně změnila. Mluvíme zejména o zemích, které byly často aktivními účastníky takzvaného Hnutí nezúčastněných, organizace, která stála ve druhé polovině 20. století mezi oběma bloky. Dnes často slýcháme, že budoucnost patří uskupení BRICS (hospodářské uskupení Brazílie, Ruska, Indie, Číny, Jižní Afriky, Egypta, Etiopie, Íránu a Spojených arabských emirátů). I zde je však nutné si uvědomit, že toto spíše neformální uskupení, připomínající mnohem více Visegrádskou čtyřku než NATO, nemá rozhodně společné zájmy, a už vůbec ne společnou zahraniční politiku.

Exkluzivní, společný článek šéfů české a polské diplomacie:

Exkluzivní, společný článek šéfů české a polské diplomacie
Jan Lipavský a Radosław Sikorski pro Deník: Putin chce zvrátit náš vstup do NATO

Ani Rusko s Čínou nemají tak plnohodnotné vztahy, jak se to zejména Rusové snaží světu namluvit, a ne nadarmo obě země při společných hranicích stále udržují nemalé vojenské síly. Zajímavé například je, kolik půdy na Sibiři vlastní čínské firmy. Stejně jako během studené války ani v budoucnu není zcela jisté, že obě země budou postupovat spolu, nebo že se z nich dokonce nestanou v jistém okamžiku nepřátelé.

Jsou tu však i další země. Mnohem důležitější než dříve je například Mexiko, pod silným vlivem Spojených států. Vietnam, který normalizoval se Západem vztahy a dá se paradoxně označit spíše za spojence než za rivala. Velmi důležitou zemí se stává Indonésie, i ona má se Západem dobré vztahy. A i když se v posledních letech chvílemi zdá, že Spojené státy pod vlivem blamáže v Afghánistánu opouští Blízký východ, i zde je řada zemí, které mají blíže k Západu - v první řadě Saúdská Arábie. Nelze také zapomenout ani na strategicky důležitou Indii, která se v posledních letech minimálně vojensky stále více přiklání k Západu.

Zástupné války

Poslední a zřejmě největší naší chybou je, že uvažujeme o přímém konfliktu s Ruskem nebo Čínou. Jak nás ale učí celé dějiny po 2. světové válce, velmoci, které se mohou navzájem zničit, své výboje takříkajíc „delegují“. Druhá polovina 20. století tak byla plná takzvaných zástupných válek, ve kterých nebojovaly Spojené státy proti Sovětskému svazu, ale jedna nebo druhá strana proti některému ze spojenců protivníka. Takové byly všechny války na Blízkém východě, taková byla válka v Koreji, Vietnamu i Afghánistánu. Není důvod se proto domnívat, že takové nebudou i války budoucí. Kde by mohly nastat?

Když se podíváme na největší tenze na současné mapě v místech, kde mají zájmy oba tábory, v první řadě musíme zmínit doutnající konflikt mezi Indií a Pákistánem. Ačkoli obě země disponují jadernými zbraněmi, i přesto spolu od doby jejich nabytí svedly několik významných konfliktů, naposledy v únoru 2019 velkou leteckou bitvu nad Kašmírem.

Protestující v Kašmíru pálí americkou vlajkuProtestující v Kašmíru pálí americkou vlajkuZdroj: ČTK

Dalším zjevným pódiem bude zřejmě Tchaj-wan, o kterém čínští představitelé mluví jako o cíli budoucího útoku už zcela bez obalu. Velmi zajímavé bude sledovat další vývoj v Argentině, která si opět dělá zálusk na Falklandské ostrovy, a to tím spíše, že se významně spekuluje o dodávkách čínsko-pákistánských letounů JF-17 argentinskému letectvu. Nový krajně pravicový prezident Milei sice takové spojenectví brzdí, ale Milei nebude prezidentem navždy a příklon argentinské politiky ke komukoli, kdo jí podpoří v boji proti Británii, je v Argentině všudypřítomný a je jen otázkou času, kdy převládne.

Čím dál důležitější bude Afrika. Jak dnes již dobře víme, kontinent, který Západ od konce koloniálních dob v 60. letech poněkud opomíjel, má velmi dobré vztahy s Ruskem i Čínou, naposledy si toho dosyta užili Francouzi (a spolu s nimi i naši) v Mali. Důležitý bude v této souvislosti další vývoj v Nigérii. Zde je na místě připomenout políček, který nigerijská vláda uštědřila České republice tím, jak ostentativně na poslední chvíli zrušila loňskou návštěvu premiéra Fialy.

Renomovaná americká nezisková organizace Institut pro studium války vydala analýzu možných důsledků porážky Ukrajiny pro Severoatlantickou alianci:

Ukrajinští vojáci během protiofenzivy v Doněcké oblasti
Porážka Ukrajiny by pro NATO znamenala strategickou katastrofu, tvrdí analytici

Z našeho úhlu pohledu bude zajímavé sledovat vývoj ve východní Evropě. Západ si Ukrajinu, jak se zdá, vzít nenechá, otázky jsou ale na Balkáně. Po posledních volbách zejména v Srbsku, to sice leží jako samostatný ostrov uprostřed spojeneckých zemí, ovšem Srbové stále nemohou NATO zapomenout ani bombardování z roku 1999, ani samostatnost Kosova, kterou NATO de facto přímo zařídilo.

Bělehrad bombardovaný letadly NATO na jaře 1999Bělehrad bombardovaný letadly NATO na jaře 1999Zdroj: Wikimedia Commons, autor neznámý, GNU Affero General Public License

Epilog

Pokud jsme zvědaví na to, jak se bude světová politika a zejména vztahy mezi Západem a Východem vyvíjet dál, máme zanedlouho hned několik možností sledovat pro tyto vztahy důležité změny. Budou jimi prezidentské volby v USA a částečně také v Rusku, jakkoli tam jsou výsledky předem známé. V roce 2027 bude další sjezd Komunistické strany Číny, je možné, že se do té doby současnému prezidentovi postaví nějaký umírněnější kandidát na předsedu. Proběhnou volby v Indii a změny se dají čekat také v Pákistánu. A samozřejmě v Evropské unii.