Kořeny tohoto západního myšlení tkví podle nové studie v 1500 let vzdálené minulosti, kdy se ta část křesťanství, z níž se později vyvinula římskokatolická církev, rozšířila v Evropě i mimo ni. Tvrdí to evoluční biolog Joseph Henrich z Harvardské univerzity. Jeho tým zveřejnil tuto studii 8. listopadu v odborném časopise Nature.

Hlavní představitelé této odnože křesťanství byli posedlí tím, co považovali za incest, a spustili "manželský a rodinný program", v jehož rámci nakonec zakázali sňatky i mezi nevlastními příbuznými, byť nepocházeli ze stejných rodin, prohlašují vědci. Církevní politika také podporovala manželství podle volby namísto dohodnutých sňatků a malé domácnosti, kde sezdané páry žily odděleně od své širší rodiny. 

Západní církev rozbila rodinné klany

Na základě studia historických, antropologických a psychologických dat dospěl Henrichův tým k závěru že tento církevní přístup pomohl rozbít do té doby pevné a soudržné příbuzenské sítě, což vedlo k novému typu uvažování. "Na místech, která se ve středověku dostala pod vliv církve, dominuje myšlení západního typu," tvrdí vědci. 

„Lidskou psychologii i mozek spoluutvářejí způsoby jednání a vztahů, jež zažíváme, a nejzákladnějším vzorcem našeho jednání jsou naše příbuzenské vztahy a uspořádání naší rodiny. Jedna konkrétní větev křesťanství se na tuto oblast zaměřila a změnila tím chod evropských dějin," vysvětluje Henrich.

Behaviorální ekonom David Huffman z Pittsburghské univerzity je v tomto směru opatrnější. "Věřím tomu, že se takové korelace najdou, ale nejsem docela přesvědčen o tom, že mezi všemi těmito skutečnostmi existuje příčinný vztah," prohlašuje.

Jak ale zmiňuje server Science News, obecně platí, že lidé v evropských zemích a v zemích s britským původem mají tendenci být individualističtější, nezávislejší, méně přizpůsobiví a méně poslušní. Tyto společnosti jsou dnes často označovány jako západní, vzdělané, industrializované, bohaté a demokratické. 

Vzrostla důvěra k cizincům

Kvůli lepšímu pochopení, kde se "západní myšlení" vlastně vzalo, začal Henrichův tým mapovat, jak se celosvětově šířila ta odnož křesťanství, známá jako západní církev, a to zejména před rokem 1500, kdy "manželský program" dosáhl vrcholu. Tým sledoval zakládání biskupství nebo jiných církevních správních středisek napříč 440 regiony ve 36 evropských zemích za období od roku 550 do roku 1500. Současně mapoval šíření východního křesťanství, které se vyvinulo v pravoslavnou církev a nemělo "incest" za tak silné tabu.

Vědci pak také posuzovali, jak různé úrovně působení církví a jejich pojetí rodinné politiky ovlivňují sílu komunitních a rodinných společenství. Ke kvalitativnímu výzkumu využili existující antropologickou a historickou databázi 1291 populací sledovaných už před průmyslovou revolucí. Zaměřili se přitom na takové strukturální rodinné ukazatele, jako jsou sňatky mezi vzdálenějšími příbuznými (bratranci, sestřenicemi a podobně) a přítomnost či nepřítomnost polygamie. Přitom se ukázalo, že úzké vazby s rozšířeným rodinným klanem mimo bezprostřední rodinu byly v oblastech, kde působil vliv západní církve, výrazně vzácnější.

"Za každých 500 let strávených pod vlivem západní církve klesly sňatky mezi bratranskými příbuznými o 91 procent," uvedli vědci. Tuto změnu v rodinné struktuře pak porovnali se změnami psychologických postojů a chování. Na základě existujících dat, prověřených 24 psychologickými metrikami sledujícími například individualismus, tvořivost, přizpůsobivost, poctivost nebo důvěru, došli vědci k závěru, že čím déle byla nějaká populace vystavena působení západní církve, tím vyšší je její individualismus a důvěra k cizincům.

Dnešní dobu určují předci

Podle autorů ovlivňuje tento vztah mezi historií, psychologií a rodinnou strukturou i moderní dobu. Například v Itálii se vliv západní církve omezil až do středověku jen na severní a střední část země. Podle údajů založených na vatikánských záznamech se v důsledku tohoto vlivu v severní Itálii příbuzenské sňatky mezi bratranci a sestřenicemi prakticky nevyskytovaly. V období od roku 1910 do roku 1964 představovaly jen zhruba 3,5 až pět procent počtu takových sňatků, jaké byly uzavřeny na jihu Itálie.

Jiným měřeným parametrem byla průměrná míra dárcovství krve v dané zemi, která koreluje s důvěrou v cizí lidi. Autoři zjistili, že při zdvojnásobení míry příbuzenských sňatků kleslo dárcovství krve asi o osm sáčků krve na tisíc lidí, což svědčí o větší nedůvěře mezi lidmi, kteří jsou si vzájemně cizí. Italové žijící v oblastech s vyšší mírou sňatků mezi vzdálenějšími příbuznými také méně věří bankovním institucím. Raději si peníze půjčují od rodiny a spoléhají spíš na držení hotovosti doma.