Drobounká zvířátka, zvaná někdy také jako "vodní medvídci" (možná díky roztomilému medvídkovskému výrazu, byť rozeznatelnému pouze pod mikroskopem), jsou podle moderní vědy nejodolnějším organismem na naší planetě, schopným přežít prakticky cokoli.

Mimo jiné i vroucí vodu o teplotě až 150 stupňů Celsia, tlak 7,5 gigapascalů, odpovídající tlaku 180 kilometrů pod povrchem Země, zchlazení na teplotu blízkou absolutní nule (272,8 stupňů pod nulou), ponoření do peroxidu vodíku, a dokonce i "bombardování" rentgenovými paprsky nebo gama zářením, kdy snesou asi tisícinásobně intenzivnější záření než člověk.

Vědci už dlouho pátrají po tom, v čem tato mimořádná schopnost přežití vězí. Podle předchozích výzkumů chrání želvušky konkrétně před radiací bílkovina zvaná Dsup. Ta je schopná ochránit před zářením i lidské buňky, pokud je do nich přidána. Vědci nyní zjistili, na jakém principu celá ochrana funguje.

"Protein Dsup obklopuje nukleozomy, což je část DNA ovinutá kolem jádra z histonových proteinů, a funguje podobně jako nadýchaný oblak cukrové vaty," uvedl podle webu Science News molekulární biolog James Kadonaga z Kalifornské univerzity v San Diegu.

Štít proti chemikáliím

Podle studie, kterou Kadonagův vědecký tým publikoval 1. října na odborném webu eLife, udržuje tento oblak mimo DNA hydroxylové radikály, tedy volné radikály schopné poškozovat v organismu mastné kyseliny, lipidy a proteiny.

Výzkumníci také objevili, že druh želvušek Hypsibius exemplaris, o němž se dřív předpokládalo, že tuto bílkovinu Dsup nemá, disponuje svou vlastní verzí ochranného proteinu. Obě verze těchto ochranných bílkovin mají podobných jen 26 procent aminokyselin, ale obě chrání DNA před poškozením. 

Vzácná zvířata žijící v honduraské džungli:

Podle Kadonagy se tyto proteiny vyvinuly pravděpodobně proto, aby chránily želvušky před působením hydroxylových radikálů v době, kdy jsou tyto maličké obyvatelky vlhkých mechů vyschlé, protože se v jejich okolí najednou nevyskytuje dost vody, což se stává dost často. Vysychání zvyšuje koncentraci volných radikálů v buňkách DNA, a poškození se nedá napravit, dokud se živočich nedostane do klidového stavu. Želvušky proto většinou přežívají sucho tak, že se smrští do kulovitého tvaru a v něm zůstanou nehybné - protein Dsup pak i v této zranitelné situaci chrání jejich DNA.

Před rentgenovým a jiným zářením chrání protein želvušky díky tomu, že i toto záření tvoří hydroxylové radikály. Vědci ale zatím nevědí, zda podobný štít proti chemikáliím poškozujícím DNA dokáží vytvořit také lidské bílkoviny.