Kliknutím zvětšítePři zániku hvězd se jejich částice rozptýlí do vesmíru. Tato "pre-solární" prachová zrna se pak začleňují do nových hvězd, planet, měsíců i do meteoritů.
Zavání to jako žluklé máslo
"Jsou to solidní hvězdné vzorky, opravdový hvězdný prach," říká Philipp Heck, kurátor chicagského přírodovědného muzea Field Museum, docent Chicagské univerzity a vedoucí mezinárodního americko-švýcarského vědeckého týmu, který analyzoval 40 pre-solárních zrn v tzv. meteoritu Murchison, jenž v roce 1969 dopadl do Austrálie. Závěry svého bádání vědci zveřejnili v odborném časopise Proceedings of the National Academy of Sciences. Informuje o tom BBC.
"Začínáme drcením kousků meteoritu na prášek. Vznikne z toho něco jako pasta, která má tu nepříjemnou vlastnost, že je cítit jako žluklé arašídové máslo," uvádí spoluautorka studie Jennika Greerová, působící stejně jako Heck v chicagském přírodovědném muzeu a na univerzitě.
Vytvořenou zavánějící pastu pak vědci rozpustili v kyselině, takže zůstal pouze hvězdný prach. "Je to podobné, jako kdybyste spálili kupku sena, abyste našli jehlu," přirovnává Philipp Heck.
Jako když měříte délku deště kbelíkem
Stáří zrn vědci určili tak, že měřili, jak dlouho byla tato zrna vystavena vesmírnému záření. Zmíněné záření představuje vysokoenergetické částice, které cestují naší galaxií a pronikají pevnou hmotou. Některé z těchto paprsků přitom vstupují s hmotou do vzájemné reakce a vytvářejí nové prvky. Čím déle jim je hmota vystavena, tím víc prvků vznikne.
Vědci dosud používali pro určení stáří zrn četnost výskytu neonového izotopu Ne-21. "Dalo by se to přirovnat k jednoduchému pokusu, při němž postavíte při dešti za dveře kbelík. Půjde-li o stálý déšť, tak vám množství napršené vody v kbelíku prozradí, jak dlouho pršelo," vysvětluje Heck.
Také v tomto případě vědci zjišťují délku vystavení zrna vesmírnému záření na základě toho, kolik nových prvků v něm objeví. Podle toho pak určují, jak je zrno staré.
Starší než Země, starší než Slunce
Na základě této metody pak přišli v případě meteoritu Murchison na to, že některá z jeho pre-solárních zrn jsou starší než jakýkoli jiný materiál, jaký kdy byl objeven. Na základě množství vzájemných reakcí zrn s vesmírnými paprsky odhadli vědci jejich stáří na čtyři až 4,9 miliardy let. Pro srovnání, Slunce je staré 4,6 miliardy let a Země pouze 4,5 miliardy let.
Nejstarší zrno však podle závěrů měření pochází z neuvěřitelně vzdálené minulosti staré asi 7,5 miliardy let.
"Pouze deset procent zrn bylo starších než 5,5 miliardy let, 60 procent zrn je ´mladých´, tedy pocházejících z doby před 4,6 až 4,9 miliardy let a zbytek se nachází někde mezi nejstaršími a nejmladšími. Jsem si ale jist, že se v Murchisonu i v dalších meteoritech vyskytují ještě starší pre-solární materiály, jen jsme je zatím ještě nenašli," uvedl pro BBC Heck.
Až dosud se za nejstarší pre-solární zrno s neonovými izotopy považovalo zrno staré přibližně 5,5 miliardy let.
Před sedmi miliardami let vznikalo hvězd víc
Nová zjištění také osvětlují vědecký spor o to, zda se nové hvězdy vytvářejí ustáleným tempem, nebo zda jejich počet v průběhu věku stoupá a klesá.
"Díky těmto částečkám hvězdného prachu máme nyní přímé důkazy, že před sedmi miliardami let nastalo v naší galaxii období, kdy se hvězdy spolu se vzorky meteoritů vytvářely daleko intenzívněji. Je to jedno z klíčových zjištění naší studie," konstatuje Heck.
Vědci se také dozvěděli, že pre-solární částečky často putují vesmírem ve velkých slepených shlucích, podobných granolám. "Nikdo si nemyslel, že je to v takovém měřítku možné," dodává Philipp Heck.
8
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
