Šíření dýmějového moru v polovině 14. století je dodnes považováno za vůbec nejsmrtonosnější pandemii v dějinách lidstva. Některé odhady hovoří o tom, že takzvaná černá smrt si vyžádala životy až 200 milionů lidí. Vědci si proto začali klást otázku, zda událost podobného rozsahu nemohla ovlivnit lidskou evoluci.

Hledání odpovědí nebylo snadné a zahrnovalo analýzu vzorků DNA odebranou ze zubů 206 kosterních pozůstatků z doby těsně před, během nebo po řádění dýmějového moru. Část pozůstatků pocházela z londýnského morového hřbitova v East Smithfieldu, další z Dánska, informoval zpravodajský server BBC.

Zjištění byla překvapivá. Podle studie, jež byla publikovaná v odborném časopisu Nature, mají lidé s jednou konkrétní mutací až o 40 procent vyšší šanci, že přežijí morovou pandemii. „To je převratné. Je překvapivé, že se v lidském genomu podařilo najít něco takového,“ konstatoval profesor Luis Barreiro z Chicagské univerzity.

Když v misce řádí černá smrt…

Za zvýšenou odolností vůči onemocněním stojí podle vědců mutace genu označovaného jako ERAP2. Ten produkuje proteiny, které jsou schopny zaútočit na mikroby, jež by jinak v lidském těle mohly napáchat paseku.

Tento gen se ovšem v lidské populaci vyskytuje v několika variantách. U někoho může být vysoce funkční, zatímco u jiného jedince nedělá takřka nic. Může za to skutečnost, že každý jedinec dostane polovinu genetické informace od matky a druhou od otce – ve výhodě jsou tak logicky ti, kteří po obou rodičích zdědili onu vysoce funkční verzi.

Pozitivní zprávou je, že mutace genu ERAP2 je v lidské populaci čím dál častější. „Je to obrovské. Během dvou či tří posledních generací jsme mohli sledovat nárůst až o deset procent,“ uvedl pro BBC evoluční genetik Hendrik Poinar z McMasterovy univerzity, která se nachází v kanadském Ontariu.

Předkládaná tvrzení vědci ověřili v pokusech s bakterií yersinia pestis (významný patogen vyvolávající morové pandemie, pozn. red.). Jak se záhy ukázalo, lidé s užitečnou mutací byli skutečně schopnější odolávat infekci než ti bez ní. „Bylo to jako bychom sledovali, jak v Petriho misce řádí černá smrt. Otevřelo nám to oči,“ popsal profesor Poinar.

Má to ale malý háček. Mutace genu ERAP2 je totiž spojována s výskytem autoimunitních onemocnění jako je například Crohnova choroba (chronické zánětlivé onemocnění, které se projevuje v trávicím ústrojí, pozn. red.). Ironií tak je, že mutace, která udržela naše předky naživu, dnes poškozuje zdraví.

Jizvy z minulosti

Není to poprvé, co se ukázalo, že dědictví získané od předků ovlivňuje lidskou odolnost vůči dnešním nemocem, připomněl zpravodajský server BBC. Již dříve vědci zjistili, že gen zděděný po neandrtálcích může snížit závažnost průběhu covidu-19 až o dvacet procent. „Ukazuje se, že ‚jizvy‘, které lidstvo utržilo v minulosti, dnes ovlivňují naši náchylnost k nemocem. A to je vcelku pozoruhodné,“ uzavřel profesor Barreiro.

Pandemie covidu-19 je ale v tomto ohledu jiná. Lidská evoluce je založená na schopnosti reprodukce a předávání vlastních genů dalším generacím. Těžší průběhy onemocnění covid-19 ovšem často postihly starší lidi, kteří již nejsou v reproduktivním věku. Dá se proto očekávat, že současná pandemie po sobě podobné dědictví nezanechá.