Kliknutím zvětšíteKlimatická změna je kaskádou jevů, jimž se někdy říká “feedbacks” (zpětné vazby). Špatně se měří i vysvětlují, čímž jsou pro laiky nesrozumitelné. V základu platí, že teplo je skleníkovým efektem akumulováno v oceánech, ty se více odpařují a tvoří mraky, které dále zadržují teplo. Odraz ledovců snižuje odraz energie do vesmíru, roztátá voda tvoří temné masy, které jako asfalt absorbují ještě více tepla, a přispívají k tání ledovcového štítu. Teplé oceány a mraky jsou jako zesilovač, tání ledu je jako zpětná vazba – klimatická změna se chová jako porouchaný aparát při zvukové zkoušce před koncertem.
To není všechno – paleoklimatické doklady křičí, že klima se vůbec nechová stabilizačně, naopak je to popudlivá bestie. „Reaguje přehnaně na sebemenší šťouchnutí,“ říká klimatolog Wallace Broeker. Poslední zprávy navíc naznačují, že se otepluje asi pětkrát rychleji, než jste si dosud mysleli. Pod permafrostem v Arktidě se nacházejí metanové zásobníky, jež vybuchují, dělají krátery a uniklý plyn zůstává v atmosféře. Metan je asi devatenáctkrát mocnější skleníkový plyn než oxid uhličitý.
Při jaké teplotě se ještě dá žít?
James Lovelock, slavný autor teorie Gaia, dělal ve 40. letech sám na sobě pokusy, jaké teploty člověk ještě snese (při té příležitosti mu jeho univerzitní kolega a lékař Dr. Hawking nechal pochovat mimino, z něhož později vyrostl Stephen Hawking). Lovelock zjistil, že kontakt lidské ruky s měděnou tyčí o teplotě 50 stupňů způsobí popáleninu prvního stupně zhruba do jedné minuty. Šedesátistupňová tyč ho popálila už za vteřinu.
Naopak, když měla tyč pod padesát stupňů, žádné popáleniny se neobjevily. V poslední knize “Novacene” Lovelock píše, že 47 stupňů se dá považovat za jakousi hraniční hodnotu, za níž je člověk ještě schopen fungovat. Potvrzují to ostatně i zkušenosti z Bagdádu, Pákistánu nebo západní Austrálie, kdy se při teplotě nad 47 stupňů prakticky zastaví život.
Biosféra Země je ovšem křehká, dokáže si zachovat stabilitu jen v úzkém rozmezí zhruba 200 až 500ppm CO2. Nacházíme se uprostřed interglaciálu a stačila by přírodní katastrofa toho druhu, k jakým v minulosti docházelo běžně – náraz asteroidu nebo výbuch supervulkánu – a průměrná teplota na Zemi může brzy atakovat 47 stupňů. Gaia by se v tu chvíli vydala na jednosměrnou pouť, kterou před ní urazila třeba Venuše.
Jak by vypadala apokalypsa
Poslední fázi této klimatické změny už bychom nebyli schopni sledovat: atmosféra by se změnila na superkritickou páru, která dokáže rozpouštět horniny. Nejprve by z ní zmizel kyslík, do bezkyslíkaté atmosféry by se poté uvolnil vodík a vysvištěl do kosmického prostoru (zemská gravitace není dost silná, aby udržela atomy vodíku při povrchu – hydrogen se na Zemi ve větším množství nachází jen jako H2O, kde O funguje jako svého druhu osobní ostraha H). Po překonání hranice 47 stupňů nenávratně zaniká život, tvrdí Lovelock, který pro toto konkrétní zjištění šel takříkajíc s kůží na trh.
8
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
