Vědci jsou na stopě největší záhadě dinosaurů. Zkoumají proto jejich genitálie

Britský profesor Jakob Vinther přednáší na Bristolské univerzitě makroevoluci se specializací na fosilní záznamy a tématu intimity mezi dinosaury se věnuje. O tomto ne příliš probádanem tématu se s ním rozhodla mluvit reportérka BBC Zaria Gorvettová.

Vinter nejprve vypráví o obzvlášť vzrušujícím nálezu z proslulého naleziště zkamenělin v Číně, z formace Yixian v provincii Liaoning - kde byl v dávném jezeře vedle sebe nalezen pár tyranosaurů s peřím. Podle něj leželi k sobě až podezřele blízko. A tak se hned nabídla otázka: měli spolu ti dva sex?

Vědci zatím tápou

Díky moderním vědeckým technikám vědci rekordním tempem odhalují dechberoucí poznatky o drobnostech ze života dinosaurů, mnohé z nich by byly před několika desítkami let ještě nemyslitelné.

Ohromující objev. Vědci zřejmě našli část asteroidu, který vyhubil dinosaury

Odborníci už našli výmluvné chemické znaky, které naznačují, že triceratopsové a stegosauři byli na dinosaury neobvykle studenokrevní, a že jeden ostnatý, silně obrněný býložravec, nodosaurus, byl zrzavý. Vědci také objevili, že spinosaurus, známý díky velké „plachtě“ na zádech, pravděpodobně používal své šestipalcové (15 centimetrů) zuby a krokodýlí čelisti k lovu v hluboké vodě, a také důkazy o tom, že iguanodoni mohli být překvapivě inteligentní a že pterosauři (technicky vzato to samozřejmě nejsou dinosauři - jsou to vlastně okřídlení plazi) často chodili pěšky, aby našli svou kořist. 

Ale dosavadní výzkumy toho, jak přesně se dinosauři pářili, nebo vlastně vůbec cokoli o tom, jak se spojovali, vyšly vždy naprázdno. Vědci dodnes nedokážou ani přesně rozlišit samce od samic, natož aby vám řekli, jak se dvořili nebo jaké měli pohlavní orgány. Bez těchto základních znalostí zůstává velká část jejich biologie a chování naprostou záhadou. Jisté je jen jedno: „dělali to“.

Dinosauři. Od nejmenších po monstra:

Spojeni navěky

Ale zpět ke dvěma „blízkým“ fosíliím tyranosaurů. Vinther vysvětluje, že jedním z vodítek k jejich kompromitujícímu postavení by mohlo být naleziště v jiném dávném jezeře, v Messelské jámě v Německu. 

Tento lom, který se stal rájem zkamenělin, je legendární pro svou dokonale zachovalou flóru a faunu, která často vypadá, jako by byla vmáčknutá mezi stránky knihy. Dosud se zde podařilo objevit koně velikosti lišky, obří mravence, rané primáty a několik živočichů s plným obsahem žaludku - jeden z nich zahrnuje brouka uvnitř ještěrky uvnitř hada. Nalezeno bylo také velké množství sladkovodních želv,  včetně nejméně devíti párů, které zahynuly uprostřed milostného setkání. V některých případech se jejich ocasy stále dotýkají, stejně jako při kopulaci. A to je pro teorii Vinthera klíčové.

Pářící se želvy totiž nejsou v úplně stejných sexuálních pozicích, v jakých byly, když zemřely. Namísto toho, aby byly jedna na druhé, jak je obvyklé, jsou otočeny směrem od sebe, jako by si to obě náhle rozmyslely. „Po smrti se želvy od sebe oddělily, ale zůstaly spojeny genitáliemi. Po celou dobu byly k sobě připoutány partnerovou reprodukční anatomií,“ vysvětluje Vinther tento prehistorický akt.

A přesně toto vodítko vede zpět k páru zkamenělých tyranosaurů, kde se objevují podivuhodné paralely. „Směřují od sebe a jejich ocasy se vzájemně překrývají," říká Vinther. „Domnívám se, že byli přistiženi při činu.“

Bez dalších příkladů Vinther uznává, že tato teorie je velmi spekulativní a zatím jde jen o myšlenku. Nicméně pokud jsou zvířata skutečně uvězněna v dávném objetí, řeklo by nám to něco o jistém měkkém orgánu, který zatím nikdo nenašel zkamenělý. Je možné, že dinosauři, včetně slavného včetně T-Rexe, měli penisy.

Pozoruhodné pozadí papouščího ještěra

Existuje však ještě jeden, méně dvojznačný zdroj faktů o sexu dinosaurů. Fosilie, která zaujala svět svým pozadím. Jedná se o psittacosaura, takzvaného papouščího ještěra.

Profesor Vinther tak reportérce BBC barvitě vypráví i příběh o jednom dávném zadku. „Je období rané křídy ve starobylém ekosystému v severovýchodní Číně. Řekněme, že je v této mírné krajině krásný slunečný den a malý psittacosaurus se rozhodne opustit svůj hustě zalesněný domov a jít se napít do jednoho z mnoha jezer v oblasti. Od hlavy až k ocasu měří asi tři stopy (91 cm) - připomíná neobvykle statného labradora, je téměř dospělý, ale ještě nezkušený.

Žádný člověk by jim neutekl, ani Usain Bolt. Vědci ví, jak rychlí byli dinosauři

Psittacosaurus se hrne k okraji vody po dvou nohách, s přibývajícím věkem totiž přestává chodit po čtyřech, ale pak dojde k tragédii. Zrovna když se sklání pro doušek svým papouščím zobákem, uklouzne, spadne do vody a utopí se. Když klesne na dno jezera, skončí neelegantně rozplácnutý na zádech a nešťastnou náhodou si tak uchrání genitálie pro budoucí generace.“

Co nám tedy říká zadní část těla tohoto malého dinosaura?

Za prvé, stejně jako nejbližší příbuzní dinosaurů, ptáci a krokodýli, má tento jedinec kloaku. Tyto víceúčelové otvory jsou běžné u všech suchozemských obratlovců kromě savců a zahrnují jediný otvor, kterým se vyprazdňují, močí, souloží a rodí. Tento objev nebyl neočekávaný, ale je to nový poznatek, nikdo totiž nikdy nepotvrdil, že by dinosauři měli stejnou anatomii jako jejich evoluční příbuzní. 

Na zkamenělině je také dobře rozeznatelné velké množství pigmentu. „Jde o melanin, který může být částečně zodpovědný za mimořádnou úroveň zachovalosti tohoto exempláře,“ vysvětluje profesor.

Ačkoli si melanin obvykle představujeme jako tmavou sloučeninu, která dodává barvu naší kůži, v přírodě má všemožné využití, od jeho použití jako pigmentu v inkoustu chobotnic až po jeho funkci ochranné vrstvy na zadní straně našich očí. Je také silným antimikrobiálním prostředkem, u obojživelníků a plazů se běžně vyskytuje ve vysokých koncentracích v játrech, kde zabraňuje růstu potenciálně škodlivých mikrobů. Bývá však užitečný i v mnoha dalších situacích.

„Například hmyz používá melanin jako druh imunitního systému na ochranu před infekcí. Takže když například do můry uděláte díru jehlou (to se nedoporučuje, pozn. red.), pak oblast kolem místa, kde jste díru udělali, bude vylučovat melanin,“ říká Vinther.

Reklama na kloaku

Z tohoto důvodu má mnoho zvířat, včetně lidí, vyšší koncentraci melaninu, a tedy tmavší kůži, v okolí genitálií. A to platí stejně pro dinosaury jako pro lidi. Taková intimní podobnost mezi těmito dvěma druhy je překvapující.

„Ale jsou tu i další zajímavé nálezy,“ pronáší nadšeně Vinther a vysvětluje mnoho dalších rysů psitakosauřího pozadí, a to s úchvatnou úrovní detailů.

„Nyní můžeme rekonstruovat morfologii kloaky a můžeme vidět, že měl jakoby dva druhy pysků, které se rozšiřovaly do písmene V. Na vnější straně byly pigmentované, což je velmi překvapivé, a vypadá to tedy na to, že byly jejich genitálie tmavší barvy, aby na sebe upoutaly pozornost,“ říká Vinther.

Dinosauři trpěli respiračními infekcemi, zjistili vědci. Měli dokonce i rýmu

Pokud je tohle pravda, bylo by to bezprecedentní, protože u moderních ptáků, potomků ptačích dinosaurů, je toto krajně neobvyklé. „Ptáci používají hodně vizuální signalizace, protože mají vynikající zrak. Ale je zbytečné ukazovat kloaku, když je pokrytá peřím,“ vysvětluje profesor.

Vinther spekuluje, že stejně jako ptáci mohli mít i dinosauři vynikající barevné vidění, a v tom případě je logické, že ti, kterým chybělo peří, mohli využít příležitosti. „Proč si neudělat reklamu na kloaku?", říká s nadsázkou Vinther.

Na ptáka, nebo na krokodýla?

Bohužel není možné zjistit, zda je dotyčný psittacosaurus samec nebo samice, ani jaké přesně pohlavní orgány měl.

Podle dosavadních teorii dinosaurům zbývají dvě možné pářící strategie: třesoucí se, takzvaný „kloakální polibek“, při němž by dva dinosauři postavili své kloaky k sobě, přičemž samec by své semeno vyvrhl přímo do samice (tak jako to dělají ptáci), nebo známější verze, kdy je do aktu zapojen penis (jako to dělají krokodýli).

Bez dalších důkazů a s nulovým počtem dalších zkamenělých dinosauřích kloak zatím zůstává tato otázka otevřená.

Jak vypadalo páření

Kromě genitálií vědce zajímají i další aspekty dinosauřího rozmnožování. Měli pářící rituály, souboje nebo dokonce propracované tance? Vypadali samci a samice jinak? 

Na první pohled by se mohlo zdát, že rozluštit pářící chování dávno vyhynulých živočichů je téměř stejně nemožné jako hledat jejich zadky, ale Rob Knell, evoluční ekolog z Queen Mary University of London, tvrdí, že ve fosilním záznamu se skrývá několik vodítek.

„Součástí dinosauří charismatické přitažlivosti byla rozhodně jejich fyzická stavba těla,“ říká Knell. „Takže ploché destičky u stegosaura, velká plachta u spinosaura, řasnaté rohy u triceratopse a všech ostatních ceratopsů nebo velký hřeben, který měli hadrosauři. To všechno jsou věci, které jsou dobrými kandidáty na to, aby se staly sexuálně zabarevnými znaky.“

Tomuto tématu se blíže věnuje už od roku 2012. Zajímá se zejména o studium výstředních rysů, které se velmi podobají pářícím projevům žijících zvířat. Patří mezi ně obličejové rohy a ozdoby triceratopsů a jejich příbuzných, hřebeny na hlavě dravců, jako je dilophosaurus, který má dva výrazné hřebeny nad každým okem, dlouhé krky obrů, jako je diplodok, a peří u předků ptáků.

Ačkoli neexistuje žádný stoprocentní způsob, jak určit, k čemu tyto podivné anatomické výkvěty sloužily, Knell - spolu s mezinárodním týmem vědců - rychle zjistil, že i u nyní žijících živočichů existují náznaky o jejich účelu.

Další masové vymírání začalo, tvrdí vědci. To poslední ukončilo vládu dinosaurů

Jedním z nich je pohlavní dimorfismus, tedy když samci a samice určitého druhu vypadají jinak. Je vzácné, aby obě pohlaví měla zcela odlišný životní styl a strategii přežití, takže pokud mají odlišné znaky, je to obvykle proto, aby samci mohli přímo přilákat samice (jako například barevné pláště z peří samců pávů) nebo aby spolu soupeřili o právo na páření (jako například parohy jelenů).

Bohužel právě tato nápověda není pro poznání dinosaurů příliš užitečná, protože vědci zatím nedokážou samce a samice od sebe odlišit, a i když objeví rozdíly mezi zkamenělými jedinci, nemají možnost zjistit, zda se dívají na různá pohlaví, nebo na různé druhy.

Nekonečná záhada

Knell naznačuje, že o bizarních detailech většiny dinosauřích pářících rituálů se toho možná nikdy moc nedozvíme. Dokonce i dnes žijící blízce příbuzné druhy, jako jsou různí ptáci rákosníci, mohou mít značně odlišné projevy. „A kdybyste se snažili předpovědět, jaké jsou, daleko byste se nedostali,” říká.

Na druhou stranu jsme v posledních letech získali mnoho dříve nepředstavitelných poznatků o životě dinosaurů, takže kdo ví, třeba se za pár desítek let všichni dozvíme až příliš mnoho o tom, jakými zvrhlými a podivnými způsoby se dvořili a také jaké měli genitálie.