Prakticky každý den prochází florentskou Galerií Accademia tisíce návštěvníků. Láká je především pohled na šest tun vážící sochu z carrarského mramoru.

I proto si dává správa muzea záležet, aby přes pět metrů vysoký David, kterého tehdy devětadvacetiletý Michelangelo dokončil před 520 lety, vypadal co nejlépe. Na jedno z pravidelných čistění sochy se nyní mohli výjimečně přijít podívat i novináři.

Zdroj: Youtube

„Znáte to. Když uklízíte koupelnu, čistíte a čistíte a máte dojem, jak bezvadnou práci jste odvedli. V tu chvíli si všimnete nějakého prachu a divíte se, kde se tam vzal. Tak to vypadá i tady. Prach je úplně všude,“ vysvětlila britskému Guardianu důvod pravidelného oprašování ředitelka galerie Cecilie Hollbergová.

Se slavným dílem, které se nachází v italské Florencii, se pojí řada zajímavostí:

Na náměstí Piazza della Signoria, přesně v místě, kde kdysi stál originál, se nyní nachází dokonalá kopie sochy Davida od legendárního Michelangela. Originál byl přemístěn do vnitřních prostor galerie.
Davidem porušil Michelangelo pravidla. Přirození sochy si vyžádalo zvláštní péči

Zdůraznila, že restaurátorka musí pracovat velmi jemně a pečlivě. Celá práce zabere nejméně půl dne a nejsložitější je setřít prach a pavučiny, které se schovávají v Davidových kudrlinách. Pro tuhle část úklidu slouží vysavač s měkkými štětinami různých velikostí. Důkladně vyčistit je potřeba i Davidovu tvář. „S naprostou jistotou můžeme říct, že David se těší dobrému zdraví a k jeho zachovaní je potřebné i pravidelné čištění,“ uvedla ředitelka.

Aby mramor nezešedl

Součástí každého čištění je totiž podrobná kontrola sochy, zda se na ní neukázaly praskliny nebo jiné změny.

Pro italskou La Repubblicu ředitelka dodala, že pravidelné čištění pomáhá odstranit nánosy vlhkosti, prachu a důsledků vysoké návštěvnosti muzea. „Má příznivý dopad nejen pro samotný vzhled sochy, protože díky pravidelné péči bílý mramor nešedne, ale také pro ochranu samotného kamene,“ popsala.

Michelangelo Buonarroti byl geniálním umělcem již jako dvanáctileté dítě: 

Nejstarší dochovaná kresba Michelangela Buonarrotiho. Autor ji vytvořil ve věku zhruba 12 let
Geniální už ve 12 letech. Vědci našli Michelangelovo nejstarší dílo

Pravidelné oprašování Hollberogá zavedla po svém nástupu do funkce a stalo se rutinní součástí chodu galerie. Když ovšem Florencie před dvaceti lety slavila 500 let od dokončení Michelangelova díla, provázely tehdejší restaurátorskou práci značné spory, které tehdy popsaly The New York Times. Práce trvaly osm měsíců, stály půl milionu dolarů a kvůli zvolené metodě vlhkého čištění rezignovala původně vybraná kurátorka a skupina mezinárodních kunsthistoriků psala protestní petici. „Bylo to neviditelné čištění, jako když omýváte tvář dítěte,“ ujišťoval tehdy superintendant florentského umění Antonio Paolocci.

Zdroj: Youtube

Tehdejší šéfka Accademie Franca Falletiová naproti tomu na srovnávacích fotkách ukazovala, kolik starých skvrn ze sochy zmizelo. Restaurátorka Cinzia Parnigoniová svou práci hodnotila skromně. „Výsledek bych označila za méně šedý, jen doufám, že není příliš bílý,“ řekla tehdy NYT.

Michelangelova sochu Davida.Michelangelova sochu DavidaZdroj: ShutterstockPříběh Michelangelova Davida

Dnes pětitunovou sochu začal mladý Michelangelo tesat na objednávku správy florentské katedrály v roce 1501, dokončil ji ve svých devětadvaceti letech roku 1504.

Socha měla původně stát na římse střechy katedrály. Když ale Florenťané viděli, o jak mistrovské dílo jde, rozhodli se je vystavit v centru města na Piazza della Signoria. Dnes tam stojí kopie.

Pod otevřeným nebem stál renesanční klenot až do roku 1873, kdy byl pro lepší ochranu přemístěn do Accademie. Dnešní galerie vznikla o osm let později a její bohaté sbírky mistrovských děl jsou svým způsobem celé postavené kolem Michelangelova mistrovského díla.

Často se debatuje také o tom, co vlastně David drží v pravé ruce. „V pravé ruce s naběhnutými žílami David drží část hrozivé zbraně používané od starověku až do 17. století," uvedli historici umění Sergio Risaliti a Francesco Vossilla v knize „L’Altro David“ (Jiný David, pozn. red.). Podle nich mělo jít o část nástroje, který sloužil k vystřelování kamenů, jakousi zmenšeninu katapultu.

V devatenáctém století zažil David několik pokusů o výraznější restaurátorské zásahy. V roce 1810 sochu pokryla ochranná vrstva vosku. O třiatřicet let později byl vosk i s původní Michelangelovou patinou katastrofálně sejmut kyselinou chlorovodíkovou.

V roce 1991 dílo poškodil vyšinutý italský umělec. Kladivem poničil prst na levé noze sochy.