Jak připomíná server Science Alert, po letech plánování amerických astronomů jejich vesmírná družice DART (Double Asteroid Redirection Test) úspěšně narazila do asteroidu Dimorfos obíhajícího kolem své mateřské, asi čtyřikrát větší planetky Didymos. Šlo o vůbec první pokus lidstva o přesměrování dráhy obrovského vesmírného objektu.

 Ilustrace kosmické lodi DART přibližující se k asteroidům Dimorphos a Didymos
Vesmírná loď NASA se srazila s asteroidem. A to vše v přímém přenosu

Kolize s asteroidem, který v roce 2003 objevil český astronom Petr Pravec, se odehrála 11 milionů kilometrů od Země v 1.14 středoevropského času. Jak přesně se díky ní podařilo změnit dráhu tělesa, budou vědci teprve zjišťovat.

„DART musel sám rozpoznat asteroidy, automaticky se zaměřit na Dimorfos a upravit svou trajektorii, aby jej zasáhl. To vše při rychlosti téměř 24 tisíc kilometrů za hodinu,“ popsal průběh mise pro web Science Alert astronom Steven Tingay z Curtinovy univerzity.

Zdroj: Youtube

DART podle expertů udeřil přesně proti směru otáčení. Pohled prakticky z předního sedadla na okamžik srážky poskytly záběry přímo ze sondy, která se s asteroidem střetla. Záznam však donutil vesmírné nadšence přemýšlet, jak asi mohl náraz vypadat pro blízkého pozorovatele. A nyní je konečně jasno.

Náraz a oblaka prachu

Na kolizi s asteroidem ve chvíli dopadu dohlížely teleskopy prakticky ze všech kontinentů světa, mimo jiné i Webbův či Hubbleův dalekohled. V neposlední řadě však srážku pozorně sledovala sesterská italská sonda LICIACube (Light Italian CubeSat for Imaging of Asteroids), která byla přímo z útrob družice DART vypuštěna před patnácti dny a náraz díky tomu vyfotografovala ze vzdálenosti 55 kilometrů.

A nutno dodat, že satelit třídy CubeSat Italské vesmírné agentury (ASI), jehož velikost odpovídá zhruba krabici od cereálií, zachytil vskutku dechberoucí snímky. Na fotografiích lze vidět velký jasný objekt, kterým je planetka Didymos. Jemné, pavoučí čáry jsou pak oblaka prachu vycházející z Dimorfosu v důsledku nárazu.

Snímek pořízený satelitem LICIACube Italské vesmírné agentury několik minut po záměrné kolizi mise NASA DART s asteroidem Dimorfos, zachycený 26. září 2022.Snímek pořízený satelitem LICIACube Italské vesmírné agentury několik minut po záměrné kolizi mise NASA DART s asteroidem Dimorfos, zachycený 26. září 2022.Zdroj: ASI/NASA

Snímky a další údaje z družice LICIAcube, která je mimochodem vůbec první čistě italskou autonomní kosmickou lodí v hlubokém vesmíru, by v budoucnu měly pomoci vědcům odhalit, jak velká část asteroidu byla nárazem zničena, a také informace o jeho složení.

Konkrétní vliv srážky sondy NASA s vesmírným objektem na jeho dráhu bude podle odborníků možné vyhodnotit v rámci týdnů či měsíců. Kromě toho plánuje Evropská kosmická agentura v roce 2024 vyslat sondu Hera, která by měla podrobněji zaznamenat následky dopadu.

Věda může začít

Proč je vlastně poslední úspěch astronomů tak důležitý? Trefit vesmírnou lodí asteroid se koneckonců vědci roky nesnažili jen tak. Mise byla navržena proto, aby otestovala schopnost lidstva přesměrovat jakýkoli asteroid, který by se v budoucnu mohl objevit a hrozit kolizí se Zemí, což je něco, co se v historii planety ukázalo jako extrémně nebezpečné pro jakýkoli život.

Raketa Space Launch System s modulem Orion na rampě v Kennedyho vesmírném středisku na Floridě, 2. září 2022
NASA už potřetí odložila start nové rakety k Měsíci. Tentokrát kvůli bouři

Důležité údaje získané díky zásahu asteroidu nyní pomohou vědcům navrhnout budoucí mise přesměrování drah těchto těles a zdokonalit dostupnou technologii. „Nyní může věda konečně začít,“ okomentovala pro server Scimex planetární vědkyně Katarina Miljkovicová z Curtinovy univerzity v Austrálii.

Další fáze nyní zahrnuje sledování změn pohybu zasaženého asteroidu. To je i důvod, proč astronomové za svůj cíl zvolili právě Dimorfos, který při svém průměru 160 metrů obíhá kolem 780 metrů širokého Didymosu zhruba jednou za 12 hodin v jakémsi kolísavém vesmírném tanci.

Zdroj: Youtube

Asteroid uvězněný na dobře známé oběžné dráze by však měl sloužit jako snadný cíl ke studiu. „Z této jediné impaktní události se můžeme dozvědět více o mechanice dopadů do malých těles, přenosu hybnosti a schopnosti používat umělé impaktory k vytlačení asteroidů z jejich oběžných drah," vysvětlila planetární vědkyně.

Planetární obrana

Celá mise je prvním krokem v oblasti planetární ochrany Země. Dimorfos není v kolizní dráze s naší planetou, pokud by ale byl, při nárazu by ve vteřině vymazal z povrchu zemského třeba i celé Česko.

Asteroidy, jež by mohly při dopadu úplně zničit lidskou civilizaci, dosahují průměrné velikosti kilometr a více. Ve Sluneční soustavě je jich méně než tisíc a Zemi mohou podle odhadů zasáhnout pouze každých 500 tisíc let. V současnosti víme o 95 procentech takovýchto těles.

„Nic podobného věda ještě nezkoumala. Potřebovali jsme rozsáhlý experiment, abychom získali ověření se skutečnými daty. To má zajistit, že kdyby Země někdy narazila na nebezpečný asteroid řítící se k nám, věděli bychom, co dělat,“ doplnila Miljkovicová.