Vědci z univerzity v japonském městě Kanazawa zaznamenali významný objev. Podařilo se jim zaslechnout elektromagnetické vlny u Merkuru, o kterých se dosud pouze domnívali, že by se v jeho magnetosféře mohly nacházet.

Již dřív se takzvané vlny v hvizdovém módu podařilo zachytit u Země, Jupiteru, Saturnu, Uranu a Neptunu. Tyto planety však mají bujnou atmosféru a trvalé radiační pásy, kde se sluneční částice zachytávají v magnetickém poli, čímž dochází k tvorbě vln, které je možné pomocí technologií převést na zvuk připomínající cvrlikání ptactva či hvízdání. To se mění v závislosti na tom, jak a kde se energetické elektrony pohybují.

Elektromagnetické vlny zachycené v magnetickém poli Země:

| Video: Youtube

Jenže Merkur je pustý kus skály s prakticky neexistující atmosférou a mnohem menším magnetickým polem. A jelikož se nachází nejblíž ke Slunci, je neustále vystavený slunečnímu větru a záření. Proto vědce nedávná zjištění zveřejněná ve studii v časopisu Nature Astronomy překvapila. V návaznosti na to se domnívají, že objev pomůže lépe pochopit magnetické prostředí Merkuru i to, jak se obecně u planet tento jev formuje slunečním větrem.

Překvapivý objev

Průzkum Merkuru byl mnoho let spíš sporadický, a tak znalosti o něm jsou mnohem menší než například o Marsu. Vědci proto zatím pouze hádali, že by se v plazmatickém prostředí magnetosféry mohly vyskytovat elektromagnetické vlny, které se spirálovitě pohybují podél siločar magnetického pole, o kterém se ví od 70. let 20. století, kdy ho pozorovala americká sonda Mariner 10 agentury NASA. V posledních letech se astronomové snaží své znalosti o planetě zvýšit, a tak v roce 2018 zahájili misi BepiColombo, která měla jedním z cílů i studii magnetosféry.

Pro výzkum speciálně vytvořená družice zvaná MIO mezi lety 2021 až 2022 uskutečnila průlety kolem Merkuru a při nich zaznamenala pozorování magnetického pole. Právě v těchto datech se astronomům podařilo najít důkazy o existenci elektromagnetických vln. Zvláštní však bylo, že se objevily pouze v malé části magnetosféry, a to v klínu známém jako sektor svítání.

Elektromagnetické vlny zachycené v magnetickém poli Jupiteru:

| Video: Youtube

To naznačilo, že existuje fyzikální mechanismus, který buď podporuje výskyt jevu v této oblasti, nebo naopak potlačuje všude jinde. Následným modelováním a simulací tým francouzských a japonských vědců zjistil, že přenos energie je právě v sektoru účinnější, což vede ke vzniku hvízdání.

Výzkum pokračuje

Odborníci jsou s výzkumem teprve na začátku, další pochopení a charakterizace vln bude vyžadovat více pozorování a analýz. „Dosud třeba nevíme, zda Země a Merkur mají podobné časoprostorové vlastnosti svých elektronově řízených vln,“ uvedli ve studii.

Dodali, že se tímto otevřela cesta k podobným náročným výzkumům, které odhalí, jak sluneční větry utváří magnetická prostředí planet. „Zkušenosti by se pak mohly využít i při studiích exoplanet a jejich interakce s hvězdným větrem,“ uvedli astronomové.

Další výzkumná mise družice MIO se plánuje na rok 2025, kdy má být vynesena na oběžnou dráhu.