Vesmírná loď, která byla vypuštěna 24. listopadu 2021, má otestovat techniku, která by mohla být v budoucnu použita k vychýlení všech asteroidů, jež se ocitnou na kolizní dráze se Zemí. Jejím cílem byla dvojice asteroidů obíhajících kolem sebe navzájem, jež se nacházejí 11 milionů kilometrů od Země.

Přímý přenos ze zamýšlené srážky pozemské lodi s těmito obřími vesmírnými kameny vysílala NASA živě na svém youtube kanále.

Podívat se na srážku můžete zde (desetkrát zrychleno):

Zdroj: Youtube

Větší z obou asteroidů, nazvaný Didymos, má průměr 780 metrů. Menší, pojmenovaný jako Dimorphos, pouhých 160 metrů. Oba se vzájemně obíhají ve vzdálenosti 1,18 kilometru a doba jednoho oběhu činí téměř 12 hodin. 

Srážku posoudí astronomové

Ani jeden z nich nepředstavuje pro Zemi žádné riziko, což byl také jeden z důvodů, proč byly vybrány za cíl výpravy DART. Dalším důvodem byla skutečnost, že představují binární pár, takže umožňují astronomům posoudit výsledky srážky. 

Jak totiž tělesa obíhají kolem sebe, střídavě zastiňují sluneční svit, jenž se od nich odráží, a jeho pokles a vzestup se mění v průběhu dvanáctihodinového oběžního cyklu systematicky. Astronomové tak mohli za pomoci výkonných teleskopů sledovat tuto variaci ze Země a posoudit, jak se po srážce s vesmírnou lodí změnila oproti době před srážkou.

Umělecká představa vesmírné sondy přibližující se k asteroidu
NASA vypustila důležitou sondu. Má odklonit asteroid velký jako fotbalové hřiště

Kromě měření za pomoci pozemských dalekohledů samotný dopad detailně sledovala a fotografovala italská vesmírná sonda CubeSat (malý typ satelitu) s názvem LICIACube, která cestovala spolu s vesmírnou lodí a v noci na 12. září byla odpojena z vypouštěcího boxu pomocí stlačených pružin, jež ji vymrštily ven.

Ačkoli celý test vychází z poměrně jednoduchého fyzikálního zákona akce a reakce, byla realizace celé mise velmi komplikovaná. Cesta k oběma asteroidům trvala 10 měsíců a vesmírná loď na ní musela urazit 11 milionů kilometrů. Ke konečnému přiblížení k oběma tělesům pak byla použita autonomní zaměřování pomocí snímkování asteroidů, které bylo zahájeno, až byly asteroidy dostatečně blízko.

„DART musí sám rozpoznat asteroidy, automaticky se zaměřit na Dimorphos a upravit svou trajektorii, aby jej zasáhl. To vše při rychlosti téměř 24 tisíc kilometrů za hodinu,“ popsal průběh mise pro web Science Alert astronom Steven Tingay z Curtinovy univerzity.

Výsledky dopadu bylo ještě včera obtížné předvídat, záleželo na tom, kam přesně DART asteroid Dimorphos zasáhne a s jakou razancí, a pak také na tom, jaké bude mít asteroid v daném místě složení. Výsledek samozřejmě ovlivňuje také jeho velikost a tvar. Všechny tyto faktory byly až do poslední chvíle nejisté. 

Pokusu samozřejmě předcházely komplexní počítačové simulace dopadu, jejichž porovnání s naměřenými výsledky ze skutečné srážky bude hlavním výsledkem mise DART. Zjištěná data by nám měla prozradit mnohé o povaze asteroidů a o naší schopnosti změnit jejich pohyb.

Co kolem nás létá a co nás může zničit?

V budoucnu by tyto znalosti mohly sloužit k plánování obranných misí, chránících naši planetu tím, že vychýlí z kolizní dráhy asteroidy považované za hrozbu pro Zemi. Přitom platí, že ohrožení pro lidské zdraví a životy představují už asteroidy o průměru zhruba 25 metrů, pokud zasáhnou naši atmosféru nad obydlenou oblastí.

Odhaduje se, že takových objektů existuje v naší Sluneční soustavě asi pět milionů, přičemž víme jen přibližně o 0,4 procenta z nich. K zásahu naší planety podobným typem vesmírného tělesa dochází asi jednou za sto let. To je sice relativně často, přesto je však celkové riziko nízké.

První vesmírná loď NASA určená k vychýlení vesmírné dráhy asteroidu zamíří ke kamennému asteroidu pojmenovanému jako Dimorphos. Loď by do něj měla přímo narazit, a tím změnit jeho trajektorii
NASA plánuje vesmírnou lodí narazit do asteroidu a vychýlit ho

Objektů velikosti odpovídající měsíčku Dimorphos může být ve Sluneční soustavě podle odhadů asi 25 tisíc, přičemž známe zhruba 39 procent z nich. Taková tělesa zasahují Zemi podle odhadů každých 20 tisíc let a způsobené škody mohou být již mnohonásobně vyšší: v případě zasažení obydlené oblasti by dopad takového asteroidu znamenal hromadné ztráty na lidských životech.

Asteroidy, jež by mohly při dopadu úplně zničit lidskou civilizaci, dosahují průměrné velikosti kilometr a víc. Ve Sluneční soustavě je jich méně než tisíc a Zemi mohou zasáhnout pouze každých 500 tisíc let. V současnosti víme o 95 procentech takovýchto těles.

Přímý přenos z youtube kanálu NASA:

Zdroj: Youtube

„Pokud bude DART úspěšný, může připravit půdu budoucím výpravám k asteroidům, majícím za cíl odstrčit je z dráhy směřující ke srážce se Zemí. Čím dále od Země asteroid odstrčíme, tím menší postrčení stačí k tomu, abychom ho dostali z cesty. Proto platí, že je dobré identifikovat asteroidy představující potenciální hrozbu co nejdříve. Vypadá to, že v blízké budoucnosti se otřepané filmové klišé – letí na nás asteroid, musíme ho odklonit – může stát realitou,“ uzavřel Tingay.