Pro řadu rodičů je rozmanitá nabídka kroužků velmi lákavá a řeší, co všechno svým potomkům dopřát. Podle psycholožky Lenky Krejčové je tento zájem způsobený i tím, že generace dnešních třicátníků a čtyřicátníků vyrůstala v době, kdy takové možnosti nebyly.

V 80. a v 90. letech chodili na výtvarnou výchovu, dramatický nebo sportovní kroužek. Nyní je ale mnohem více příležitostí, jak dítě zabavit: kroužky jsou přímo v budově školy, v Domě dětí a mládeže nebo je organizují soukromé instituce. Jenže jak si vybrat z pestré nabídky, když chcete, aby se vaše dítě zabavilo a zároveň i něco nového naučilo?

Kapesné dává dětem většina rodičů
Kapesné školákům? Peníze mohou děti motivovat i naučit samostatnosti

Přibývá rodičů, kteří raději zapíšou děti do jednoho kroužku, který ale kombinuje řadu aktivit. A to je zřejmě důvod, proč je v posledních letech enormní zájem o členství v Sokole i ve Skautu. Obě dvě organizace byly znovu obnovené po roce 1989 a dnes mají tisíce členů.

Michal Doležel je ve vedení brněnského Sokola a říká: „Je čím dál víc rodičů, kteří chtějí pro své děti nějakou sportovní aktivitu, ale není pro ně důležité, aby šlo primárně o výkony. U nás se můžete přihlásit do oddílu všestrannosti, kde si vyzkoušíte od každého sportu něco, máme ale i specializované oddíly, od florbalu přes gymnastiku až po tenis.

Děti v Sokole vedeme nejen ke sportu, ale také k radosti z pohybu a ze života. Vidíme, že mají spoustu povinností ve škole, v jiných kroužcích, u nás po nich žádný dril nepožadujeme. Chceme, aby se k nám těšily.“

Podobnou motivaci zmiňují i rodiče, jejichž děti chodí do Skautu. Ten totiž nabízí nejen hry v klubovně, ale také spoustu výletů a dalších aktivit v přírodě. Za posledních 13 let se počet skautek a skautů v zemi zvýšil ze 40 tisíc na více než 64 tisíc.

Hana Landová říká: „Do skautského oddílu chodí obě naše děti. Učí se samostatnosti, umějí si poradit v situacích, které by dělaly potíže i některým dospělým. Vidíme, jak získávají jistotu a sebevědomí a zároveň smysl pro práci v týmu a opravdu pevné vztahy se svými kamarády.

Zpestření jídelníčku nemusí být alchymie
Zdravé mlsání? Zvládnete to snadno doma

Náš mladší syn potřebuje – vzhledem k narušenému vývoji řeči – speciální přístup. Ale skautink je i v tomto ohledu velmi otevřený a vedoucí se nebáli ho přijmout a umožňují mu již třetí rok posouvat hranice toho, co sám zvládne.“ A o to jde hlavně. Vybrat tak, aby dítě nápor povinností zvládlo v pohodě. 

Vybírat s dětmi

„Nabídky se na rodiče valí ze všech stran a je zřejmě obtížné jim odolat, protože se na internetu i jinde dočtou, že je potřeba dítě rozvíjet od nejútlejšího věku, a to právě prostřednictvím volnočasových aktivit,“ říká psycholožka Lenka Krejčová z pražského DYS-centra, kam chodí děti a dospívající s nejrůznějšími výukovými obtížemi.

Některé děti mají namísto jedné nebo dvou hodin týdně šest i více kroužků. „Do našeho centra přicházejí rodiče, kteří hodně tlačí na výkon a mají naprosto jasno, co chtějí pro své děti. Často se nechávají ovlivnit svým okolím a dají potomky na několik kroužků. Přihlásí je například na hokej a očekávají, že z nich bude další Jágr,“ pokračuje Krejčová. Bohužel příliš nezohledňují, jestli děti daná aktivita baví a jestli by si ji vybraly samy.

Druhý extrém jsou velmi liberální rodiče, kteří věří, že dítě si zvládne samo vybrat. A říkají: Dcera chce chodit na pět kroužků, tak jí to umožníme. Jenže tam šla jen jednou nebo dvakrát a přestalo ji to bavit, takže jsme zkusili zase něco jiného.

„Myslím si, že optimální je kompromis. Začít s kroužky na prvním stupni tím, že si s dítětem popovídáte, co by ho bavilo, a postupně zužovat výběr. Skončit po pár týdnech není vhodné, ať dítě vydrží alespoň půl roku na kroužku a pak případně vyberte jiný,“ říká Krejčová.

Menu podle Tita Elijáše
Menu podle Tita Eliáše. I na školní jídelny lze vzpomínat s láskou

Ve své praxi se setkává s tím, že se její malí klienti zhorší ve škole nebo se mění celkově jejich chování. A důvod? Stres z přetížení, který známe u dospělých. Buď jsou děti apatické a rezignované, anebo začnou být agresivní vůči sobě nebo svému okolí.

Už od školky?

Rodiče si s touto změnou nevědí rady a většinou je nenapadne, že by příčinou mohlo být právě přílišné zatížení dětí, které tráví spoustu hodin ve škole, po škole jdou na kroužek a pak se večer ještě učí. V tomto rytmu fungují šestileté i desetileté děti a ve finále mají možná stejný nebo i větší zápřah než jejich rodiče.

Vlasta je moderní časopis plný inspirace a zajímavého čtení. V pravidelných rubrikách rozebírá aktuální ženská témata, zabývá se partnerskými i mezilidskými vztahy, současnými trendy v kosmetice, módě, jídle i cestování. Přináší zajímavé rozhovory s osobnostmi, názory odborníků a nechybí ani televizní program. Týdeník Vlasta znamená rozmazlování, které si může dovolit každá žena.

„Během prvních setkání si povídáme o aktuální situaci. Rodiče vyjmenují, co vše jejich potomkům nejde. Já se naopak ptám dítěte, co ho baví a co ho těší. Někdy se ukáže, že se věnuje takovému množství aktivit, že ani není možné něco dělat pořádně.

Tak se pak s rodiči snažíme dobrat toho, zda by nebylo vhodné nějaký ten kroužek oželet. Dítě totiž potřebuje i nějaký čas a prostor, kdy bude jen samo se sebou. To se ale nebavíme o tom, že by sedělo hodiny u počítače nebo s mobilem.

Speciálně pro „výkonové“ rodiče je tohle těžké pochopit. Pracují mnoho hodin denně a připadá jim normální, že takhle budou fungovat i jejich potomci. Jenže děti nejsou zmenšeniny dospělých,“ říká psycholožka.

„Je potřeba posuzovat individuálně, na co se které hodí. Řada rodičů přihlásí už ve školce své potomky na několik kroužků, ale je dobré myslet na to, že samotný nástup do školky je pro děti dost velká změna: najednou mají jiný režim, musí si zvykat na odloučení od rodičů a také na svoji roli v kolektivu. Jsou děti, kterým trvá, než změnu přijmou, a bohužel jim moc nepřidá, když k tomu mají ještě další novinky v podobě kroužků.

Jiným ale naopak vyhovuje, když se neustále učí něco nového. Co bych ale spíše nedoporučila je výuka cizích jazyků ve školkách, a to pokud dítě ještě nemá dobře osvojenou mateřštinu. Učení dalšího jazyka mu zbytečně zatěžuje mozek,“ říká Lenka Krejčová.

A žádné opisování!
Taháky v novém hávu. Kouzelné sluchátko bývá neodhaleno

Podobný názor má i klinická logopedka Irena Cudlínová z havířovské logopedické ambulance: „Chodí ke mně rodiče s dětmi, které mají nejrůznější typy poruch komunikace a mnohdy jsou právě způsobené tím, že je toho na ně moc. Leckdy je to totiž kombinace více faktorů, které mu způsobí problémy s řečí. Například se dítě zadrhává, mluví překotně, má opožděný nebo narušený vývoj řeči. A takových případů velmi přibývá.

Zkuste si to představit od začátku: tříleté dítě každý den používá mobil nebo tablet. Kouká na postavičky v televizi nebo na YouTube, které mluví jen v citoslovcích, a dítě tento způsob mluvy napodobuje. Rodiče si s ním nečtou a nepovídají tak, jak by bylo vhodné v tomto věku.

Když pak dítě dochází do školky, tak by si mělo postupně osvojovat a upevňovat znalosti češtiny. Jenže přesně v tomto rozhodujícím období ho rodiče zapíšou ještě na ,hravou‘ angličtinu. Ano, říká se, že se učí anglická slovíčka formou hry, ale i tak je to náročné pro jejich mozek, aby zpracoval souběžně mateřštinu a ještě cizí jazyk. Výsledek potom může být ten, že dítě neumí pořádně česky, má špatný slovosled a chabou slovní zásobu.“

Pokud má tedy dítě problém s mateřštinou, radí odborníci, počkat s výukou dalšího jazyka, nejčastěji angličtiny, až nastoupí do první třídy. „V té době už by měl být téměř dokončený vývoj mateřštiny a mohlo by zvládnout cizí jazyk,“ zdůrazňuje Cudlínová. Děti, které mluví bez problémů, naopak výuka v raném věku zvýhodňuje. Když přijdou na základní školu, mají náskok a v jazyce mohou pokračovat i v dalších mimoškolních kurzech.

Zlatá střední…

Odborníci se shodují, že není možné rodičům direktivně nařizovat, aby změnili své chování, ale snaží se jim vysvětlit, proč nedostatek komunikace a přílišný stres vede k tomu, že dítě tráví hodiny něčím, co ho nebaví, a to pak vede ke změnám v jeho chování.

„Snažím se rodičům opatrně poradit, jak situaci vyřešit, ale leckdy se stává, že je pro ně obtížné akceptovat takovou radu. Pokud má vaše dítě řečové problémy, pak kromě logopedických cvičení rozhodně pomáhá, když ho zapíšete na kroužky, které procvičují správné dýchání, rytmus, mluvidla, a navíc zklidňují. Vhodná je například jóga nebo hraní na flétnu.

Trosky v Českém ráji
Pět výletů za odměnu

Co bych naopak nedoporučila dětem, které mají tyto obtíže, jsou právě aktivity, kdy zažívají trvalý stres. Nesnažte se to překonat silou, tedy tím, že je přihlásíte někam, kde bude tlak na výkon a kde budou mít stres, že nevyhrály, neuspěly před publikem nebo tzv. stojí v poslední řadě. To jejich problém ještě zhorší,“ vysvětluje klinická logopedka Irena Cudlínová.

A všichni odborníci i pedagogové se shodují v tom, že by rodiče měli krotit své vlastní ambice a naslouchat dítěti.

Užitečnější než škola

A co dělat, když dítě výtvarka, dramaťák nebo tenis, kam chodilo rádo, ze dne na den přestane bavit, protože „kamarád chodí jinam a já tam chci taky“ nebo „máme toho ve škole moc, už nic dalšího nestíhám“? Podle Lenky Krejčové je dobré se zamyslet, které kroužky dítě skutečně baví a kam chodilo jen z povinnosti.

„Pokud je to kroužek, který ho dlouhodobě netěší, pak je opravdu namístě, aby ho rodiče odhlásili. Nic se ale nemá dělat bez rozmyslu. Samozřejmě, že je normální, že ke konci školního roku už je dítě přetížené. Důležité ale je vyptat se ho, proč chce odejít. Možná se změnil trenér? Možná šla kamarádka jinam, a proto chce pryč?

Zkuste společně najít řešení, například řekněte: „Fajn, odhlásíme tě, ale nechceš zkusit něco jiného?“ Podstatné je, aby se mladý člověk postupně naučil nejen nějakou dovednost, ale také aby se dozvěděl i něco sám o sobě,“ říká Krejčová, která je zakladatelkou pražské ZŠ Poznání.

Kroužky totiž nejsou „jen“ výplň volného času, ale mohou mít mnohem důležitější funkci. Dítě, kterému něco nejde ve škole, naopak v kroužcích exceluje a má pocit, že alespoň v nějaké oblasti se mu daří. A u řady z nich je to právě místo, kde postupně upevňuje směřování do života.

Výhodou venkovních her ale je, že se v určité formě dají absolvovat i při přísných covidových restrikcích
A co po vyučování? Hurá, bude bojovka

V Česku na základních školách neexistuje systematické kariérové vzdělávání a poradenství, takže se běžně stává, že o tom, kam mladý člověk půjde na střední, rozhodne jednorázová návštěva pedagogicko-psychologické poradny.

„Myslím, že okolo desátého až dvanáctého roku by dítě mělo vědět, který směr mu asi vyhovuje. Jestli spíš humanitní, nebo sportovní a postupně by se díky kroužkům a dalším aktivitám mohlo nasměrovat, aby pak bylo jednodušší rozhodování, kam si podat přihlášku na střední.

Mnoho dětí totiž umí takzvaně „všechno možné“, ale ve finále je na konci základní školy bezradné a pak rodiče rozhodnou: „Půjdeš na gympl!“

Znám spoustu mladých lidí, kterým právě kroužky hodně pomohly najít směr, kudy v životě jít. Mnohdy to pro ně bylo užitečnější než celá docházka do základní školy. Ať už to byl kurz keramiky, nebo kroužek astronomie,“ uzavírá Krejčová.

Září patří dětem
Předplaťte si Deník.cz a čtěte vše bez omezení. Navíc získáte zdarma unikátní e-knihu Hobby s dětmi, plnou rad a tipů, jak kvalitně trávit čas se svými dětmi.