Září patří dětem
Předplaťte si Deník.cz a čtěte vše bez omezení. Navíc získáte zdarma unikátní e-knihu Hobby s dětmi, plnou rad a tipů, jak kvalitně trávit čas se svými dětmi.

Byl to krok správným směrem?
Ano. Už podle toho, jak školu teď reflektují rodiče. A pak i to ocenění. Ale důležité jsou i negativní zpětné vazby. Každý máme své chyby, a když je člověk na špici, dostává ťafky okamžitě zpět. Když něco nepojmenoval, uhlazeně obešel, pojmenoval jen napůl. Každý den se tím učím a to mě baví.

Ve školství působíte už čtrnáct let. Co se za tu dobu nejvíc změnilo?
Jako velké plus beru inkluzi. Na naší základní škole máme dvanáct tříd a dvanáct asistentů. O tom se nám před deseti lety mohlo jen zdát. Máme velké spektrum dětí včetně nadaných i slabších s nějakým handicapem. Díky tandemovým vyučujícím můžeme dát všem dětem takové podmínky, aby jely na své maximum a zažívaly úspěch. V tom přinesla inkluze obrovský posun.

Nikola Hřebíková, učitelka 4. třídy na Základní škole Žalany
Práce s dětmi je každý den jiná, ale hlavně má smysl, říká mladá učitelka

Co stále zůstává minusem?
V mnoha učitelích stále přetrvává to, že na dětech hledají chyby, masakrují je za ně a nepodporují v nich to dobré. Bohužel jsou tak nastavení systémem, kterým sami prošli. A přecvaknout na pozitivní vnímání je pro mnohé hodně těžké.

Stále učíte?
Jako ředitel musím, pár hodin. Moc se na to těším a užívám si to. Ta práce je velmi pestrá. Od papírování přes zodpovědnost za metodiku a didaktiku až po vytírání záchodů, když nepřijdou uklízečky. Na dětském dnu se nám jednou poprali dva tatínci – do té doby jsem si myslel, že nemám odvahu postavit se mezi dva lidi držící se pod krkem.

Vlasta je moderní časopis plný inspirace a zajímavého čtení. V pravidelných rubrikách rozebírá aktuální ženská témata, zabývá se partnerskými i mezilidskými vztahy, současnými trendy v kosmetice, módě, jídle i cestování. Přináší zajímavé rozhovory s osobnostmi, názory odborníků a nechybí ani televizní program. Týdeník Vlasta znamená rozmazlování, které si může dovolit každá žena.

Jak při tom všem relaxujete?
Prací. Záliby šly hodně stranou, ale to bude za pár let jinak. Teď ještě potřebuju dělat maximum pro školu. Jsem svobodný a bezdětný, v tom je možná moje výhoda. Kdybych byl matkou tří dětí, je moje pozice jiná. A možná je plusem i to, že dle legislativy zatím nemůžu být rodič, takže co nejvíc času můžu věnovat dětem ve škole.

To jste řediteloval i o prázdninách?
Tak snažil jsem se udělat si pauzu a vměstnat tam i cestování.

O své zatím poslední velké cestě, svatojakubské pouti z Porta do Santiaga De Compostela, jste napsal knihu.
Bylo to v červenci 2017 a ušel jsem 250 kilometrů. Rád bych to zopakoval. Je to ten nejlepší výplach hlavy, srovnání myšlenek, posílení sebe sama. Když jste na cestě, hrozně lehce si uvědomíte, kde je váš skutečný domov, jaká je vaše životní cesta a s jakou výzbrojí po ní jdete.

Co jste se tam o sobě dozvěděl?
Že jsem za sebe rád. A také to pro mě byl návrat ke kořenům. Hodně jsem tam myslel na všechny, kteří mě v životě ovlivnili – ať už rodina, nebo lidé, kteří mě inspirují.

Saša školí učitele po celém Česku
Školy potřebují více respektu a spolupráce, tvrdí Saša Dobrovolná

Silným motivem vaší knihy jsou ženy – vztah k mamince a babičce.
Vztah k matce nelze přetrhnout. Otec jako strážce a nositel hodnot je strašně důležitý. Ale matka je bohyně, jejíž součástí jsme byli, a nějak si to neseme celým životem. Já jsem se na té pouti k mamince i babičce vrátil. Ženskou linii jsem tam hodně reflektoval – i poutníky do Compostely chrání Panna Marie. A moje maminka je taky taková moje ochránkyně na cestě životem.

A vaše babička?
Měli jsme k sobě vždycky blízko. Jezdím za ní každý týden, vzájemně si dodáváme energii. Je pro mě velkou inspirací – ta její chuť do života, humor, nadhled a „věčná puberta“ i v devadesáti! Když přestala být schopna delší chůze, nezabalila to. Pořídila si vozítko, říká mu Matouš, a životem pádí dál. Když vedle ní běžím, říkám si, že je to dobrý trénink na půlmaraton. A ona u toho vtipkuje: „Co si tak o mně lidi myslí, když taková mladá sexy kočka musí jet na vozítku?“

Jiří Vymětal (36)

● Narodil se a žije v Olomouci.
● Dvanáct let učil, poté se stal ředitelem komunitní ZŠ a MŠ Svatoplukova v Olomouci.
● Po dvou letech ve funkci získal letos ocenění Ředitel roku. Vyhrál tak první ročník celostátní soutěže.
● Vystudoval učitelství českého jazyka a dějepisu na Ostravské univerzitě a občanské výchovy na Univerzitě Palackého v Olomouci.
● Rád cestuje, hraje volejbal a jezdí na kole, dříve se věnoval izraelským tancům.
● O své pouti do Santiaga de Compostela napsal knihu Cesta polem hvězd.