Příslušník mocného rodu se narodil v roce 1868 až jako třetí syn a celý život byl spíše dobrodruhem, než snaživým opatrovatelem rodinného statku. Po řadě životních peripetií v roce 1904 kandidoval v doplňovacích volbách na poslance do Říšského sněmu. Prorakouský šlechtic, který v podstatě neuměl česky a řadu let vystupoval proti národním zájmům Čechů, vsadil divokou kartu na venkovské obyvatelstvo Královehradecka.

Úspěšně, přestože tehdejší politici i denní tisk nad jeho tažením jen kroutili hlavou. „O politiku, vzdělání a zásady svých voličů se Sternberg nestará. Získává je praobyčejnými triky,“ popisuje Rovnost, dobové periodikum českých sociálních demokratů.

„Jezdí s automobilem po okresu, jak potká nějakého občana na silnici tak zastaví a volá: Hej kam jdete, sedněte si. A občan si sedne, hrabě se hned představí a odveze ho kus cesty, ne-li až k samému cíli. Občan tak poctěný je do smrti přívržencem Sternbergovým,“ popisuje list.

Volební kampaň si všímá, že Sternberg získával body i zlomyslností. Třeba když svezl jednu postarší ženu asi šest hodin pěší cesty pryč od domova. Proč? Ženy v té době volební právo neměly a hrabě si z ní jednoduše vystřelil. „Když si bába na tento uličnický kousek stěžovala u lidí, dali se do smíchu a hrabě ještě za tento vtip v očích jejich stoupl,“ doplňuje Rovnost.

Vojtěch Sternberg vystupoval jako štědrý pán. Naparoval se po vsích, kde rozdával mužům kvalitní kuřivo, ženám líbal po pansku ruce. Tuhle poslal do stavení lahev kořalky, jindy čokoládu. „Tyto lidi byste mohli rozkrájet a stejně od Sternberga neupustí. Hraběte to přitom skoro nic nestálo, ve Vídni nakoupí od žida bednu laciné rosolky a bednu čokolády po padesáti zlatých a podělí s tím sto voličů. Volič nadosmrti ho tak přijde na korunu,“ shrnuje redakce Rovnosti.

Zaplacení novináři

Zdvižená obočí vyvolával Sternberg nejen u politických protivníků a jejich periodik, ale také v nijak politicky příslušném tisku. Satirický obrázkový týdeník Šípy si v lednu 1904 podnikavého hraběte také všímá. „Viděli jsme v tom našem životě už všelijakých poslaneckých kandidátů, ale takového exempláře povedeného zde naprosto ještě nebylo,“ stojí v tisku. Šípy vypichují i další bod kontaktní kampaně hraběte.

„Vydal se na hon (voličů) nejdříve do Roudnice a přivezl si sebou hned půl tuctu placených vídeňských zpravodajů, aby hlásali jeho znamenitost a slávu žasnoucímu světu. Spásonosné myšlenky svoje napěchoval do dvou brožur a okrášlil svou podobiznou,“ shrnuje týdeník.

Stejného postupu si v dalších částech volebního okrsku všímají i Národní listy, které vypichují aktivitu placené kliky. „Urozený kandidát má sebou stále na všech svých cestách tři novináře a u několika stolů rozestavěné umělé stráže, které bedlivě střeží každý pohyb voličů, v čas zakřikují, upozorňují a vyjadřují souhlas,“

Sternberg, vědomý si povahy oslovovaného elektorátu, se rád přizpůsoboval lidovému veselí a neváhal se ani přitulit k děvečce od krav a vzít jí na tancovačce pořádně do kola. „Sternberg nemluví vznešeně, ale hezky vulgárně, aby se lidu přiblížil s častým důrazem na h.vno a p.del,“ shrnuje Rovnost. Na vesnických tancovačkách měl být údajně často k vidění také nahý hraběcí zadek. Voliči byli uchváceni, hrabě, který se jich nijak neštítí, bude přece dobře hájit jejich zájmy.

Masaryk: Je to ubohost

Úspěch Vojtěcha Václava Sternberga ve volbách roku 1904, kdy získal více než pět tisíc hlasů, českou politickou scénu zaskočil. Zaskočil také inteligenci. Tomáš G. Masaryk osobu hraběte a jeho volební úspěch rozebírá jako redaktor v revue Naše doba, které vyšlo v roce 1904. Kritickým přitom přímo ke Sternbergovi není, selhání vidí v dosavadní reprezentaci českých politiků i v samotných občanech.

„Volební boj na Královehradecku ukázal se typickým příznakem naší politické ubohosti. Tím horším, že jde o jeden z nejprobudilějších okresů a že je jisto, že by volební circenses (hry) dle králvoehradeckého vzoru by našly stejně nadšené diváky i účastníky ve kterémkoli jiném českém okresu,“ soudí redaktor a budoucí prezident. 

„Šlechtický dobrodruh, který mimo smělost a peníze, nemá pražádné způsobilosti pro veřejnou práci, dovedl rozbouřit celý okres, jemuž dosud byl zcela cizí. Dovedl držet v šachu po celou volební kampaň vážené politické strany, vedoucí stranu národa nevyjímaje,“ kritizuje Masaryk.

Přidává také obdivuhodný výčet hraběcích aktivit. Během dvou měsíců uspořádal Sternberg ve svém volebním okrsku 162 schůzí, během nichž navštívil dvě třetiny obcí volebního obvodu. „A osobní styk s jeho voliči působil tím více, čím méně čeští poslanci mezi lid sami chodí a čím více je venkov zůstáván politicky bez rady a poučení. Nevystupoval se širokým programem, naopak se přímo chlubil, že nemá politických zásad. K mandátu ho vyneslo jiné heslo: odpor proti inteligenci, doktorům a žurnalistům,“ hodnotí Masaryk.

Vojtěch Sternberg post říšského poslance obhájil i v roce 1907, dále pravidelně kandidoval i na další různé posty. Stal se politickým bouřlivákem, který se neváhal v parlamentu s politickými oponenty ani poprat. Vedení jeho kampaní se ani po potvrzených úspěších nijak nezměnilo. V roce 1908 Rovnost popisuje, jak se aktivní kampaní trefil i do období masopustního veselí. „V době bláznivého karnevalu pořádá plesy pro své stoupence a ve chvíli nejbujnějšího veselí, o hodině duchů, předstupuje před ně se svou kandidátní řečí,“ stojí v listu. Politická kariéra Vojtěcha Sternberga skončila s první světovou válkou a následným zánikem monarchie. Zemřel ve Vídní v dubnu 1930 ve věku 62 let.

Fakta o volbách
První volby, do kterých skutečně promluvil i prostý lid, mohly v Českých zemích proběhnout až po vydání takzvané Únorové ústavy v roce 1861. Češi v témže roce poprvé volili zástupce do Českého zemského sněmu, který byl rozdělený na čtyři kurie -  velkostatku, měst, živnostenských a obchodních komor a kurii venkovských obcí.  Uvnitř kurií byli voliči omezeni majetkovými cenzy, navíc každé kurie měla jiný počet mandátů. V následujících letech se volební právo v mocnářství dále kodifikovalo. V roce 1904 vznikla pátá kurie a volit nyní mohli všichni muži starší 24 let. Ženy poprvé volily v roce 1919.