Semínkovna je iniciativa, se kterou jste přišla před šesti lety. Zdánlivě jednoduchá úvaha, že když mi z úrody přebývají semínka, může je využít jiný zahrádkář a až sklidí, zase je vrátí a dá k dispozici dalším zájemcům, zafungovala skvěle. Co vás k té myšlence přivedlo?
Myšlenka vznikla v době, kdy jsem i s rodinou žila ve Francii. Velice mne tehdy nadchnul tamní ekologický aktivismus. Na jedné z akcí jsem se seznámila s projektem Grainothèque, tedy semínkových knihoven, který ve Francii již nějaký čas fungoval. Díky němu jsem se začala hlouběji zajímat o problematiku osiv, o původní odrůdy a semenaření. Zaráželo mne, jak málo se o těchto tématech mluví v České republice. Přestože i u nás je řada lokálních odrůd, které je potřeba zachovat pro další generace, jen málokterý zahradník se o podobné odrůdy zajímal, pěstoval je, natož aby znal postup jejich semenaření. Velmi mne mrzelo, že podobná iniciativa dosud v ČR chyběla, a tak jsem se to rozhodla změnit. Chtěla jsem, aby i u nás vznikla síť míst, kde si lidé semínka mohou nejen svobodně vyměňovat, ale zároveň tu i načerpají potřebné informace, setkávají se na přednáškách či workshopech, sdílejí své znalosti a zkušenosti. Dodnes to považuji za správnou cestu, jak rozšířit povědomí o této problematice u široké veřejnosti.

Co je hlavním cílem semínkoven?
Semínkovna je především svobodná iniciativa, do které se může zapojit kdokoliv od malých dětí až po seniory. Základním posláním je sdílení přebytků semínek z našich zahrádek. Dále je to motivace k zahradničení bez zbytečné chemie a pěstování plodin od semínka k semínku, tedy včetně správného postupu domácího semenaření. Spolu s tím jde ruku v ruce také osvěta o našich lokálních nehybridních odrůdách, o aktuální situaci na trhu s osivem či alarmujícího úbytku agrobiodiverzity.

Semínkovnu může založit a propagovat ji ve svém okolí kdokoli. Kolik takových míst po republice už v současné době je?
V současnosti je na území České republiky již více než 150 takových míst a několik dalších funguje i na Slovensku. Neustále se hlásí další a další zájemci, kteří chtějí semínkovnu založit dokonce i v této složité době a z toho má velkou radost.

Na jakých místech semínkovny najdeme nejčastěji?
Nejčastěji semínkovny vznikají ve veřejných knihovnách, ale najdeme je i v restauracích, obchodech, komunitních zahradách, ekocentrech, muzejích a řadě dalších podobných míst. Často se stanou součástí knihobudek, jejichž počet také roste. Jsou i takové, které jejich zřizovatelé umisťují na ploty nebo jinam do veřejného prostoru, aby byly přístupné kolemjdoucím. Semínkovny ale vznikají i ve školách a školkách, což je dle mého názoru nesmírně důležité. Díky tomu se u dětí daří budovat vztah k zahradním plodinám a semínkům, učí je chápat, jak vlastně vzniká jídlo a získat základy semenaření. Nutno říci, že každá semínkovna je jiná a má svůj jedinečný příběh, některé jsou i krásně výtvarně zpracované. Vždy se v nich odráží nadšení a povaha toho, kdo ji zřizuje. Což se mi na tomto projektu velmi líbí.

Na mapě semínkoven si mohou zájemci najít tu, kterou mají nejblíž. Pokud se chystají k první návštěvě a chtějí přijít i se semínky ze své sklizně, kolik jich mají přinést, v čem a jak správně popsat a označit?
Množství darovaných semínek není podstatné. Záleží spíše na konkrétních možnostech dárce a případně na dohodě s danou semínkovnou. Veškeré potřebné informace zájemci najdou na našem webu, kde jsou uvedena i pravidla, která je potřeba dodržet. Samozřejmě je nutné semínka řádně označit a popsat, což velmi pomůže dalším zájemcům.

Co musí nabízené osivo splňovat a jsou zakázána semena nějakých rostlin?
Důležité je, aby šlo o semínka ze zdravých, chemicky neošetřovaných nehybridních rostlin. Dále je samozřejmě potřeba respektovat postup semenaření dané plodiny. Potřebné informace zájemci získají v doporučované literatuře, které je na našem trhu v současnosti již velké množství. Některé semínkovny organizují pro zájemce i kurzy semenaření pro začátečníky. Semínka by měla být výsledkem domácího semenaření, tedy nikoliv získaná ze zakoupených plodů či z komerčně prodávaného osiva a registrovaných odrůd.

Semínka jakých rostlin jsou v nabídce semínkoven nejčastěji zastoupena a po čem je největší poptávka?
Nejčastěji jsou zastoupené běžné zahradní bylinky, například měsíček lékařský. Objevují se i snadno množitelné okrasné rostliny (hrachory a opletníky, černucha a další). Kde do semínkovny přispívají zkušenější pěstitelé, tam je možné narazit i na zahradní plodiny jako je hrách, fazole, rajčata, papriky, okurky a další. Objevují se takové plodiny či odrůdy, které se v běžné obchodní síti zakoupit nedají. Často jde o osvědčené původní, lokální či rodinné odrůdy, pěstované právě v okolí dané semínkovny. Ty také nejlépe vyhovují přírodnímu způsobu zahradničení, jelikož ke zdárnému růstu nevyžadují postřiky a chemická hnojiva. Po semínkách takových odrůd je i největší poptávka.

Nosí lidé i nějaká neobvyklá nebo exotická semena?
Ano, objevují se i semínka neobvyklých plodin či odrůd. Oblíbená je například ačokča. Setkala jsem se ale i s rýžovými fazolemi z Paraguaye.

Semínkovny nejsou jen místem, kde můžete získat zdarma osivo. Scházejí se tu lidé, kteří mají stejné zájmy, mohou si předávat cenné rady a zkušenosti s pěstováním rostlin. K tomu se ideálně hodí doprovodné akce typu přednášek a kurzů. Co všechno už jste pořádali?
Je toho spousta. V souvislosti se semínkovnami se pořádají přednášky, besedy, filmové projekce, burzy, workshopy či kurzy semenaření atd. Nezapomíná se ani na aktivity pro děti. Například v rámci programu Menu pro změnu vzniklo několik moc zajímavých projektů na českých školách. Iniciativa Semínkovna spolupracuje i s dalšími projekty jako například Záhony pro školy. Iniciativu Semínkovna jsem měla možnost prezentovat i na mezinárodním setkání EVVO učitelů v Praze nebo na setkání zástupců ekologických iniciativ v Polsku.

Označila jste Semínkovnu za své „třetí dítě“. Z čeho máte největší radost?
Pro mne osobně je obrovským úspěchem, že se semínkovny podařilo rozšířit po celé republice a myšlenka se ujala také na sousedním Slovensku. Těší mne, že i po těch šesti letech zájem o tuto iniciativu neustal, právě naopak, stále roste. Zároveň vnímám i to, že se lidé daleko více zajímají o naše původní odrůdy a o domácí semenaření. Okolo některých semínkoven vznikají opravdu silné komunity, kde si lidé navzájem pomáhají, podporují a předávají si své zkušenosti. A samozřejmě velkou radost mám z každé semínkovny, která vznikne ve škole, školce, v dětském klubu či ekocentru, protože osvěta u nejmladší generace budoucích zahrádkářů a spotřebitelů je nesmírně důležitá.