Zvýšit vzdělanost a morálku národa. Tato myšlenka se táhla celým rozhovorem jako červená nit.

Kromě jiného jste světově uznávaný vizionář. První otázka tedy zní: Před jakou úlohou české vzdělávání stojí?
Potřebujeme úroveň vzdělanosti dostat co nejrychleji na úroveň současné doby. Současná úroveň vzdělanosti je nižší, než byla před dvaceti a více lety. Střední škola bývala základem české vzdělanosti, skálou, na které bylo možné budovat. Lidé s maturitou tehdy převládali, měli obšírné znalosti, měli rozhled a mohli na tom dále stavět. Klíčovou potřebou tedy je věnovat vzdělávání co nejméně času a dosahovat co největšího výsledku. A vrátit se k uznávání základních morálních hodnot. Nejde jen „o něco víc“, ale o brutální zvednutí morální a znalostní schopnosti. A to přiměřeně po celý život.

Kterým směrem by se tedy vzdělávání mělo ubírat?
Rozhodně bychom potřebovali, aby se ubíralo především technickým směrem. Bohužel, na technické obory se hlásí stále málo studentů, protože není snadné takovou školu vystudovat. A lidé dnes chtějí snadné vzdělání, neboť rychlé peníze jsou považovány za úspěch. Vytvořila se zkratka, že úspěch rovná se bohatství. To dává tušit, že tady nejsou normální poměry. Kdyby totiž byly, říkalo by se: úspěšný člověk je vzdělaný, má široké znalosti, dá se dobře použít, je flexibilní… Ale to v Čechách neplatí.

Jak se v nejbližších letech bude vyvíjet rozložení profesí na trhu práce? Které obory by si mladí lidé měli vybrat, aby po ukončení studia neskončili na pracovních úřadech?
Řada oborů zanikne a vzniknou obory nové. Bohužel nyní zanikají především technické obory, které potřebujeme. Také jiné obory budou zapotřebí. Avšak z průmyslové revoluce jsme vyšli jako společnost technicky nadaná. Nestali jsme se společností filozofickou, historickou, informatickou, etickou… To potřebujeme dohnat, ale stali jsme se vyspělými řemeslníky a techniky… Budoucnost ovšem nebude vyřešena technikou. Klíčem k budoucnosti jsou překonání nadměrných rozdílů v příjmech a majetku, zapojení přírody do ekonomiky, nejen „ochrana přírody“, a solidarita mezi národy.

Znamená to, že požadavky na dělníky budou podstatně vyšší? Budeme se tomuto trendu umět přizpůsobit?
Způsobili jsme nárůst takzvaných montoven, tedy továren požadujících poměrně nízkou kvalifikaci a jednoduchou práci. Tím se zdevastovalo všechno, co jsme uměli. Byli jsme zemí rafinovanou, schopnou velkých výkonů. Byli jsme zemí, která si byla schopna postavit největší atomovou elektrárnu v Temelíně. Provést technickou revoluci textilního strojírenství – tryskové stavy. Zavést mezi prvními počítače do strojů – CMC stroje. Vynalézt oční gely a jiné. V mnoha oborech jsme byli vpředu, například umělecké sklo a porcelán, vojenské nákladní automobily, kluzáky, transplantace srdce a řada dalších. A to v době, kdy tisíce výrobků, o něž bychom měli zájem, byly pro nás embargovány. Dnes už bychom na velké inovace nestačili, museli bychom mnohé koupit. Češi jsou schopni se přizpůsobit, pokud to není moc náročné. Ne, že bychom to nezvládali duševně. Ale ono se to nevyplatí.

Jaké další obory se dostanou do popředí?
Především si povšimněte, že mezi vědami, které tvoří základ vzdělanosti, prorážejí do popředí biologické vědy. Je to biologie a genetika. Zaujímají místo, které dříve okupovala fyzika. Biologie a genetika vnášejí do vědeckého života nejenom nové poznatky, ale také svůj pohyb. Je to evoluční, bohatá věda. Věda, která se stále vyvíjí. Rovněž postupně vstupujeme do nové fyziky – nanofyziky. V tomto oboru se počítá s přesností na miliontinu milimetru, tím tedy vstupujeme i do nových rozměrů. K perspektivním vědeckotechnickým úlohám náleží vyhledávání a využívání nových energií. V dohledné době by měly mizet ruční práce na linkách, k tomu je třeba rozvíjet automatiku a robotiku. Máme příliš mnoho malých podniků, které nemohou zaměstnávat význačné odborníky a kupovat vyšší techniku. Je načase je spojovat (klastry) a zapojovat do znalostních přeměn.

Doporučil byste investovat více finančních prostředků do vzdělávání?
Já bych už dávno dával do vzdělanosti více peněz. Bohužel je reálný předpoklad, že finančních prostředků bude v našem rozpočtu méně a méně. Než ale jakékoliv peníze do oblasti vzdělávání dáme, je třeba školství změnit. Máme více než 40 vysokých škol. Ty bychom měli pospojovat, pak by mohly být lépe vybaveny. Je ale třeba především změnit obsah, náplň výuky. Jinak se ve školství peníze utopí bez reálného výsledku. Je nutné zaostřit pohled na to, co ve školství dělat, ne na to, kolik mu dávat. Modernizovat proces učení. Potřebujeme myslet v souvislostech. Potřebujeme jisté penzum znalostí, abychom mohli sami kombinovat.

Zlepšit úroveň školství tedy znamená sloučení některých oborů? Vyučovat méně předmětů?
Je třeba, aby se přestalo se štěpením oborů. Vzdělanost je tím vyšší, čím více čerpá z prostředí. A informace musí být zdarma. A my bychom potřebovali, aby vzdělanost a získávání znalostí byly zdarma. Pro každého. Měli bychom mít zálibu, úctu k získávání znalostí a chuť do velkých novinek. A též potřebujeme naše školství otevřít světu a Evropě.

Jak si takové otevření se světu a Evropě představujete?
Potřebujeme vyvinout evropský přístup. Jsme malý národ, je nás všeho všudy deset milionů. Když chcete dělat velké věci, nemůžete se uzavírat do národních hranic. Potřebujeme, aby naši lidé spolupracovali s Evropany, se světem. Nejméně třetina peněz na školství by měla jít na obstarání těchto zvláštních znalostí, které mají jinde. Měli bychom mít peníze na to, abychom studenty mohli posílat do světa. Uzavřenost našeho školství je nebezpečná.
Myslím, že už je načase, aby mladý člověk, toužící po vzdělání, po státní maturitě, strávil dva semestry na střední škole někde ve světě. Aby se stával skutečným Evropanem.

Kam tato země půjde, nepodaří-li se zvýšit vzdělanost a morálku?
Pokud se to nepodaří, tak budeme jednou z průměrných zemí.

Vizitka:
Prof. Ing. Jaroslav A. Jirásek,DrSc.
- Je absolventem ČVUT v Praze.
- Titul doktora věd obhájil na VŠE, rovněž v Praze.
- Pracoval v řadě strojírenských podniků, založil a několik let řídil Institut řízení.
- Působil ve Filozofickém ústavu ČSAV a v Mezinárodním ústavu aplikované systémové analýzy v Laxenburgu.
- Byl profesorem strategického řízení na Univerzitě v Pittsburghu.
- Je čestným členem České manažerské asociace a autorem mnoha odborných publikací.
Vzdělání jako radost
Kdo pojednávají o vzdělání, mívají na zřeteli vzdělání jako propustku k výnosnější práci. Hlavně si kladou otázku, jaký obor, která škola, za jakých podmínek umožní dostat do rukou vysvědčení, kterým se prokážou při hledání pracovního místa. Vzdělání má pro ně ekonomický význam. Je to tržní fakt. Neustále však shledáváme pozoruhodné lidi, kteří studují, aby si zjednali vzdělání, protože jim to přináší uspokojení. Nepotřebují to pro vykázání své účelné kvalifikace, ale pro potěšení z větší znalosti.
Kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem. Znalost jazyka zde není jen pro komunikaci, nýbrž i jako klíč k další kultuře, k porozumění jiným přístupům, k novým podnětům, příkladům, k obohacení své osobnosti. Po celém světě se lidé povzbuzují ke znalosti. Rusové říkají, že znalost je světlo a neznalost tma. Američané bezohledně nazvou neznalost ignorancí jako konečným důvodem, proč se něco nedaří. Kdo je znalý, lépe se v životě orientuje.
Nyní se začíná „vyšší práce mozku“. Klade se důraz netoliko na zlepšování, ale na vědecké chápání inovací. Vyšší námaha ovšem potřebuje i dobré poměry, součinnost, radost z práce a jejích plodů. Tvůrčí týmy začleňují radost do svých pracovních pravidel. Radost zušlechťuje a je produktivní.
Jaroslav A. Jirásek

Komerční příloha