Pracuje totiž pro humanitární organizaci Samari, na jejímž založení se sama před dvěma lety podílela a se kterou už rozjela rozsáhlý projekt v asijské zemi Bangladéš. A nejen tam. Se svou pomocí přispěchalo Samari už na řadu dalších míst v Česku a dokonce i na Ukrajinu.
V Bangladéši žijí nejšťastnější lidé na světě
I když Petra Nováková studovala management a marketing na zlínské Univerzitě Tomáše Bati, pomáhat druhým chtěla vždy. Proto si pro svou povinnou školní praxi vybrala zlínskou pobočku humanitární organizace ADRA. Zalíbilo se jí v ní natolik, že začala docházet pravidelně a později spolu s dalšími nadšenci založili vlastní dobročinnou organizaci Samari.
V ní se Petra Nováková věnuje zejména projektu Paprsky naděje, který zajišťuje adopci na dálku pro chudé bengálské děti. „Je to neuvěřitelně chudá země, pomoc je tam rozhodně potřeba. Ale podle jednoho vědeckého výzkumu jsou tam lidé nejšťastnější na světě,“ popsala Nováková. Nyní je v databázi Samari asi pětistovka dětí, které potřebují pomoc, z toho asi sto třicet ještě nemá sponzora, jenž by jim zajistil peníze na školné, oblečení, jídlo a pomůcky do školy. Jsou mezi nimi děti, jejichž životní cesta byla doposud obzvláště těžká. „Máme tam například jednoho klučinu, jehož rodiče se rozvedli, tatínek si vzal jinou ženu, tu však jeho maminka zabila. Skončila ve vězení a tatínek se chlapce zřekl, tak zůstal opuštěný. Nebo holčička, která kvůli malomocenství přišla o prsty na nohou, přesto chodí denně čtyři kilometry pěšky do školy, protože se chce moc učit,“ popsala dobrovolnice.
Životní optimismus
Přesto jsou podle ní děti v Bangladéši stále usměvavé a dokážou se radovat ze života. Tento pro nás nepochopitelný životní optimismus měla možnost Petra Nováková zažít na vlastní kůži, protože v Bangladéši se už byla dvakrát podívat, aby si sama ověřila, že peníze rodičů pomáhají tam, kde mají. „Lidé k sobě mají blízko, hodně si pomáhají. Jedna rodina například neměla co jíst, tak dostala pytlík rýže. Tu rýži ale podělili a donesli i sousedům. Ta chudoba podle mě lidi spojuje, oni si ani nedokážou představit, že by mohli mít něco víc,“ popsala Nováková, která si sama jednu šestiletou holčičku z Bangladéše adoptovala.
Bangladéš je podle ní velmi okouzlující země, i když poněkud nebezpečná. „Když jsme tam byli letos, tak zuřil v zemi ozbrojený konflikt mezi policií a celníky, který nám cestu trochu zkomplikoval. Bydleli jsme ve městě, kde se přímo bojovalo a byla tam základna jedné vojenské strany. Museli jsme měnit hotel, protože hrozilo, že by nás mohli unést,“ vzpomněla Nováková.
Byla jsem pro místní velká atrakce
Jako Evropanka byla v zemi se sto padesáti miliony obyvatel velkou atrakcí. „Člověk tam musí chodit hrozně rychle, protože když se zastaví, tak se kolem něj shlukne celá vesnice a pozoruje ho. Na jednom místě na jihu země do mě i dloubali prstem, jako bych byla nějaká atrakce. Muže obstoupili muži, nás zase ženy, a ty mě začaly dokonce tahat za vlasy,“ popsala se smíchem kuriózní situace dobrovolnice a dodala, že několikrát ji obyvatelé zastavovali a fotografovali si ji na mobily.
Při svých cestách do Bangladéše ale vždy potkala jen vstřícnost. „Děti vás chytnou za ruce, všechno vám chtějí ukázat, stejně tak jejich maminky. Pořád si chtějí povídat, i když mi vůbec nerozumějí,“ řekla Petra, která si rovněž zamilovala tamní kuchyni. „Jedí tam především rýži, ovoce a zeleninu. Zajímavostí je, že maso je tam natolik vzácné, že ho jedí i s kostmi,“ připomněla. Dodala, že se při kontaktu s Asijci snaží naučit bengálsky, protože cesty do Bangladéše za dětmi chtějí organizovat každoročně.
Na Ukrajině opravujeme nemocnici zadarmo
Pomoc dětem v malé zemi vedle Indie však není jediným projektem Samari, na kterém Nováková pracuje. Spolu s dalšími dobrovolníky jezdí pravidelně pomáhat i na Ukrajinu, kde ve městě Vinogradovo renovují bez nároku na odměnu v nemocnici nové kardiologické oddělení. „Na Ukrajině totiž nejsou prostředky na opravy těchto zařízení. Nemocnice, ve které pracujeme, byla postavena Čechy ještě za bývalého Československa, takže dnes už je opravdu v dezolátním stavu. Podlahy se tam loupou, skla jsou přibitá hřebíky, aby držela,“ popsala Nováková.
Při cestě na Ukrajinu dovážejí jídlo a oblečení i tamním Romům. „Kousek od Vinogradova stojí například nedávno objevená vesnička, která se ukrývala v lesích. Přišla však vichřice, která les srovnala se zemí. V této osadě lidé nemají vůbec žádnou práci, maximálně jeden člověk tam vyrábí cihly, které prodává. Ostatní chodí žebrat do města. Nemají elektřinu a bydlí v hliněných domcích,“ vzpomněla nejchudší oblast humanitární pracovnice.
Chceme ještě do Afriky a Rumunska
I když se pohybuje ve velmi chudých státech světa, Petra si ze svých cest vždy přiváží jen pozitivní pocity. „Člověk si váží toho, co má, a pozná, co je důležité. Nestresuje se potom zbytečnostmi,“ přiznala. Cestování však není jedinou náplní její práce. Vlastně je tou minimální. Většinu roku totiž tráví v kanceláři na Burešově, kde Samari sídlí, a vyřizuje podklady pro adopce, shání peníze na projekty, organizuje práci dobrovolníků na Ukrajině a připravuje zahraniční cesty. „Přitom získat peníze na všechny akce a projekty není v dnešní době vůbec jednoduché, ale snažíme se dělat, co se dá,“ dodala Petra. Práce v Samari je podle ní více než dost, takže času na její koníčky jí moc nezbývá. „Pokud se ale nějaké volno najde, tak si ráda něco přečtu nebo se věnuji svým přátelům,“ přiznala. S kolegy nyní chystá další misi do Rumunska, kam chtějí v září dovézt zdravotnický materiál. „Jedná se o oblast, kterou obývají Češi, kteří tento kraj kdysi osídlili. Rádi bychom pak někdy v budoucnosti rozjeli i projekt v Keni v Africe,“ doplnila Nováková.
