V Česku je podle Asociace pro domácí vzdělávání zhruba tři sta rodin, které neposílají děti do školy, ale učí je sami. „Všichni se známe, potkávámese na akcích, kde si doplňujeme pedagogické znalosti. V této komunitě nikdy k týrání dětí nedošlo,“ sdělila Deníku členka asociace Judita Kapicová. Sama má tři syny, které učila doma. Čtrnáctiletý a šestnáctiletý už jsou na gymnáziu, nejmladší je teď v páté třídě.

„Právě děti z domácího vzdělávání jsou na tom v sociální komunikaci hodně dobře, dokážou jednat s dětmi různých věkových skupin i s učiteli,“ míní.

Je přesvědčena, že s týranými žáky si nevědí rady ani školy, kam děti chodí denně. „Pokud paní ministryně soudí, že častější, například měsíční, návštěvy školy odhalí více případů týraných dětí, tak se mýlí. Bylo by to nesystémové řešení. Případ každé rodiny, kde k týrání dojde, je specifický a nelze ho zevšeobecnit,“ uzavřela pro Deník Kapicová.