Z HISTORIE OSTRAVY

Z ministerstva vnitra telefonovali už za půl hodiny po výbuchu na krajský výbor KSČ v Ostravě o informaci co se vlastně stalo, hlavně chtěli vědět, zda nešlo o nastraženou nálož.

Do všech médií byl odeslán striktní zákaz cokoliv o zničeném mostě uveřejnit.

K výbuchu došlo 25. listopadu 1976. Most sám byl dostavěn a dán do provozu v roce 1959 za velké komunistické slávy, u které asistovali také pionýři s rudými šátky. Museli tam být, když most dostal jejich jméno.

Amatérský snímek zachycuje hasiče na zříceném mostě, kdy ještě všude kolem šlehaly plameny.
Amatérský snímek zachycuje hasiče na zříceném mostě, kdy ještě všude kolem šlehaly plameny. Foto: Archiv města Ostravy

Ono listopadové ráno bylo obyčejné, lidé jeli do práce. Na mostě Pionýrů byl sice cítit podivný zápach. Jenže tehdy smrděly v Ostravě koksovny, chemičky, hutě a nakonec i znečištěná voda Ostravice. Někteří účastníci neštěstí později vyprávěli, že si chtěli zapálit cigaretu, ale „něco je od toho odradilo" a podobně, jak už tomu v takových případech bývá.

Kde se vzal plyn?

Pravda je, že v betonových dutinách pod mostovkou bylo mimo jiné potrubí pro transport plynu z koksovny Karolina do koksovny Vítězný únor. Kvůli poddolování došlo k poklesu jednoho okraje mostu a k poškození potrubí. Plyn pronikl do mostních dutin a odtud nad most.

Samotná příčina exploze není dodnes přesně zjištěna, existují dvě verze. Podle té první způsobil zažehnutí plynu trolejbus zajiskřením pantografu, podle druhé stoupal plyn dutinami stožárů pouličního osvětlení vzhůru až k osvětlovacím tělesům, a tam v důsledku zajiskření došlo ke vzplanutí. Svědci totiž potvrdili, že ještě před výbuchem viděli hořet výbojkové osvětlení, ze kterého odpadávaly hořící kousky krytů z umělé hmoty.

Jak to viděl hasič

Václav Vašíček patřil mezi ty hasiče, kteří v roce 1976 na mostě Pionýrů zasahovali. „My jsme vlastně byli v pohotovosti ještě dřív, než přišel rozkaz, kam máme vlastně jet," vzpomínal na ten tragický den. „Byli jsme totiž ve středisku na Fifejdách, když se ozvala obrovská detonace."

Když dorazili k mostu Pionýrů, všude šlehaly plameny. Dokonce se plyn dostal do půdy a v trávě kolem pomníku s tankem, který je dnes umístěn u Sýkorova mostu, probleskovaly malé plamínky, což bylo skoro přízračné. Na straně blíž ke Slezské Ostravě byl rozbitý trolejbus, vedle něho stál nějaký muž a volal, že uvnitř jsou lidé. U paty mostu na moravské straně bylo převrácené osobní auto.

Vašíček se domníval, že výbuch způsobilo pouliční osvětlení. Požárníci okamžitě volali do koksovny Karolina, aby uzavřeli plyn, takže největší plameny zmizely. Menší požáry uhasily stříkačky vodou, některé hasičské sbory, a také sanitky, se mohly ke zřícenému mostu na slezské straně dostat jen oklikou přes Sýkorův most. Zraněných bylo mnoho, vedle sanitek musel některé z nich do nemocnice odvézt i autobus.

Devítileté čekání

Ocelová konstrukce mostu byla uprostřed prolomena. Poškozeny byly potrubní plynové rozvody a také elektrické kabely. Epicentrum výbuchu bylo uvnitř levé střední části mostu, tedy v betonové dutině. Skutečností je, že jak tehdejší stranické orgány, tak vedení města uvalily na veškeré informace embargo. Došlo tak k paradoxní situaci, že lidé z jižní Moravy volali příbuzným do Ostravy co se stalo, protože v rakouské televizi viděli hrůzostrašné záběry zničeného mostu.

V Ostravě kolovaly nejdivočejší fámy, nikdo ale nevěděl nic přesného. Most Pionýrů se pak po rekonstrukci stal součástí mimoúrovňové křižovatky, přičemž devět let – až do roku 1985 – sloužilo pro autobusy a trolejbusy mostní provizorium od ulice Matiční. Postavili ho vojáci.