Objevují se názory, že klesá zájem o kandidování do zastupitelstev měst a obcí, protože lidé se bojí trestního stíhání v souvislosti s rozhodováním o svěřeném majetku. Jsou to oprávněné obavy?
Jednoznačně ano. Především zastupitelé a radní menších obcí nejsou schopni domyslet všechny souvislosti a důsledky svého jednání.

Můžete to rozvést i v souvislosti s vaší osobní zkušeností dlouholetého zastupitele?
V naší obci navíc není rada, je nás jedenáct zastupitelů a starosta. Pozice starosty v takové vesnici je nejméně záviděníhodná, protože spousta kompetencí je v jeho výlučné pravomoci. V devadesáti procentech případů tak přináší na zastupitelstvo návrhy starosta. Naštěstí už jsou ve většině obcí procedury při nakládání s majetkem zažité. Největší problém je u čerstvých starostů a zcela obměněných zastupitelstev. Všichni se samozřejmě řídí zákonem, Svaz měst a obcí vydává příručku pro začínající zastupitele, je spousta školení, ale nově zvolení lidé mají spíše tendenci rychle začít pracovat, řešit nové projekty a na procedurální záležitosti až tolik nehledět.

Na co by si měli dát největší pozor?
Každému radnímu a starostovi bych doporučoval, aby si vedl osobní archiv svých rozhodnutí a jejich zdůvodnění. Zvláště když ve funkci skončí a nastupující politická garnitura na ně podá trestní oznámení, může se to velmi hodit. Pak totiž oni budou muset dokazovat, že neporušili právní předpisy, a bez podkladů to jde obtížně. Všichni zastupitelé si musí uvědomovat svoji odpovědnost a rozhodovat informovaně.

Kde ale mají ty informace brát a hlavně jak si mají ověřit jejich pravdivost?
Rozhodně by se měli opírat o odborný posudek. Pamatuji si na případ úředníka ministerstva práce a sociálních věcí, který byl stíhán za to, že si objednal znalecký posudek, když to dělat nemusel. Pokud dodržel všechny zásady a finanční kritéria, pak postup policie a žalobce neměl oporu v zákoně, protože za objednání posudku nelze nikoho stíhat kvůli porušení pravidel o hospodárnosti. Starostové by se neměli zejména u větších majetkových transakcí bát objednat si odborný posudek. Doporučoval bych to u všech obchodů nad 50 tisíc korun. Některé obce si dokonce nechají udělat dopředu znalecké ohodnocení majetku, které každoročně aktualizují. To je docela dobrá metoda. U transakcí nad půl milionu korun bych ale striktně trval na novém posudku.

Když mají k dispozici znalecké posudky, jsou právně zcela kryti?
Samotný posudek je „nevyviňuje“. Orgány činné v trestním řízení postupují na základě svých informací a věc prověřují. Znalecký podklad na obecní majetek vždy musí být doprovozen zdůvodněním, proč je daný prodej či koupě v zájmu obce.

Je to logické, protože – jak zdůrazňuje nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman – cena není jediným kritériem. Nejdůležitější je právě aspekt prospěšnosti pro obec a její obyvatele. Berou to starostové a radní v potaz?
U složitějších výběrových řízení je pro zadavatele nejjednodušší se rozhodnout podle nejnižší ceny. Je to pro ně nejbezpečnější. V naprosté většině tak postupují u transakcí financovaných z dotačních titulů. Nejvíc se totiž obávají dotačního přezkumu a vracení již vynaložené částky. U menších zakázek to víc funguje na bázi zkušenosti s dodavateli.

V minulosti se část trestních oznámení týkala právě toho, že radní upřednostnili firmu, v níž měli příbuzné či známé. Dávají si teď na to větší pozor?
Lepší se to. Z mých zkušeností vím, že dodržování pravidel a zákona o zadávání veřejných zakázek je daleko rozšířenější než dříve.

Nestává se, že když jsou starostové na radnici osm a více let, podlehnou pocitu, že si mohou dovolit všechno?
Je pravda, že v menších obcích je starosta jakýmsi vládcem obce. Čím méně jsou aktivní zastupitelé, tím větší pole působnosti má. Občas se stává, že když je starosta ve funkci dlouho, moc ho změní, ztrácí plachost a má tendenci činit rozhodnutí, která by dříve neudělal. Neříkám, že jednají nezákonně, ale méně obezřetně. Podle zákona o obcích, který v tomto bodě právě přijatá novela nemění, může zastupitelstvo řadu pravomocí převzít na sebe. Většinou se to ale neděje, nechávají práci i rozhodování na starostovi, zvláště pokud je uvolněným funkcionářem.

Politici ovšem často mluví o tendenci ke kriminalizaci starostů, což státní zástupci zcela odmítají. Faktem ovšem je, že momentálně je kvůli pozměněným důkazům proti exprimátorovi Prahy Hudečkovi ve věci opencard kárně stíhán soudce Sotolář. Do jaké míry jsou trestní oznámení promyšleným nástrojem opozice?
Posloužím vlastním příkladem, kdy všechna trestní oznámení na mě jako zastupitele byla dána před volbami. Naštěstí jsem jen podával vysvětlení a sami policisté mi říkali, že jsou připraveni na nápor podobných kauz, protože začíná volební kampaň. Umějí odhadnout, kdy je třeba anonymní udání typická šikana a kdy jde o podnět podložený důkazy.

To potvrzují i závěry analýzy Nejvyššího státního zastupitelství, podle níž bylo v průběhu řízení v letech 2014 až 2017 odloženo 84 procent případů. Jak rychle se s tím policisté a státní zástupce vypořádali ve vašem případě?
Relativně rychle, do tří měsíců. Jen upozorňuji, že státní zástupce má obstarávat důkazy pro soud, a to nejen v neprospěch, ale také ve prospěch podezřelého. Právě na základě jejich vyhodnocení se pak rozhoduje, zda poslat žalobu k soudu, či ne.

Mění nějak zásadně novela zákona o obcích, jež vstoupí v platnost 1. ledna, postavení zastupitelů či starostů?
Tato předloha snižuje odměňování starostů, pokud jsou zároveň poslanci. V legislativním procesu jsou ale další novely zákona o obcích, které se mj. zaměřují na větší transparentnost. Pokud budou schváleny, tak se nově bude muset zveřejňovat celý zápis ze zasedání zastupitelstva. Zásadní novinkou bude možnost vzniku společenství obcí, na něž se bude moci přenášet část působnosti státní správy. Názory na tuto změnu se liší. Někde se na ni těší, protože jim ubude práce, jinde se zlobí, že přijdou o další část kompetencí.

Zveřejňování zápisu z jednání zastupitelstva je jistě krok k vyšší transparentnosti a kontrole ze strany veřejnosti. Zatíží tato povinnost obce?
Mnohé to dělají již dnes, pořizují dokonce videozáznamy, které po nutných úpravách vyvěšují na internet. Pro menší obce je to ale personálně náročné.

Rozhodně to ale bude další ochrana proti nepodloženým obviněním, ne?
To určitě. Zmíněný návrh navíc vylučuje tajné hlasování, respektive ho ponechává jen u některých záležitostí, například v personálních otázkách. Dnes se u mnoha zastupitelstev totiž nedozvíte, jak kdo hlasoval. Zajímavé na tom je, že právě tuto pasáž novely navrhují rovněž Piráti, kteří na jednom hlasování rady hl. města Prahy použili tajné hlasování. Tehdy šlo o klasickou „prevenci“ proti eventuálnímu trestnímu stíhání v budoucnu. V atmosféře strachu z trestního postihu tomu docela rozumím.

Kdybyste měl možnost ovlivnit legislativu, jakou úpravu byste navrhl, aby se zastupitelé, radní a starostové nebáli rozhodovat a zároveň si nepočínali nezodpovědně vůči svěřenému majetku?
Mně se líbí princip, že když zastupitelstvo nebo rada na základě své kompetence něco odhlasují a dodrží při tom pravidla, není možné je za to hnát k odpovědnosti. Mělo by se vycházet z faktu, že voliči dali svým zástupcům důvěru. Pokud se pak kvalifikovaně rozhodnou, že postaví domov důchodců nebo stadion, a dodrží všechny zákonné náležitosti při výběru zhotovitele, tak by do toho dál už nikdo neměl mít právo zasahovat. Není komfortní, když po čtyřech letech nastoupí opozice a řekne, že šlo o mrhání prostředky obce, pročež podá trestní oznámení. Za výsledek mají být zastupitelé odpovědní politicky, nikoli trestněprávně. Taková úprava by pomohla k tomu, aby se tolik neobávali svých rozhodnutí.

Trestní stíhání zastupitelů
V letech 2013 až 2017 se výkonu funkce komunálních a krajských politiků týkalo 438 případů, a to z celkového počtu 1,3 milionu trestních řízení, což je 0,03 procenta. Ze zhruba 60 tisíc zastupitelů, kteří působí v českých obcích, městech a krajích, se tak trestní stíhání dotklo řádově desítek politiků ročně.V nadpoloviční většině případů (56 procent) postihlo starosty, primátory či hejtmany, dále ve 12 procentech zastupitele a v šesti procentech radní. 

Více než tři čtvrtiny z těchto případů začala policie prověřovat na základě podaných trestních oznámení, nikoliv z vlastní iniciativy.

Celkem 84 procent případů skončilo odložením ještě ve fázi prověřování, tedy aniž bylo zahájeno trestní stíhání. „Vysoké procento svědčí o kvalitě přípravného řízení, které dokáže filtrovat nemalé množství případů nezpůsobilých k dalšímu pokračovánív mantinelech trestního procesu,“ tvrdí státní zastupitelství.

Až před soud se v uplynulých pěti letech dostalo 49 případů a pravomocný odsuzující rozsudek padl ve 24 z nich. V 16 případech došlo k úplnému zproštění viny, v 19 k částečnému.
Zdroj: Analýza NSZ