Podle statistik překračuje rozvodovost v Česku až padesátiprocentní hranici. Bohužel se ukazuje, že většina rozvodových řízení je provázena nejenom bojem o majetek, ale také válkou o dítě a jeho další výchovu. Do povědomí laické veřejnosti se stále více dostává termín "syndrom zavrženého rodiče" (SZR). Ten lze definovat jako poruchu, kdy u dítěte dojde k vypěstování bez výhrad kladného postoje k jednomu rodiči, kterého pak vidí jako toho hodného a jediného milujícího, přičemž k druhému rodiči má dítě stejně nekompromisní postoj, ovšem negativní: dítě ho zcela zavrhuje, až nenávidí, a to bez objektivního důvodu. Tento zásadně negativní postoj dítě zaujímá na základě manipulace jednoho rodiče, který si tímto způsobem s tím druhým často vyřizuje účty.

Čtěte také:Rozvodů je moc, více žádostí dávají ženy

SZR je však třeba odlišit od syndromu "odcizeného rodiče", kdy je odcizení mezi rodičem a dítětem vzájemné a je způsobené nedostatečnou komunikací a kontaktem. Od obou uvedených syndromů je ovšem třeba zásadně odlišit situaci, kdy postoj dítěte k druhému rodiči je utvořen na základě skutečného zneužití či selhání.

Dokážete ze své praxe říci, jaké důsledky si s sebou dítě vystavené SZR v budoucnosti nese?
Domnívám se, že dítě vystavené manipulujícímu rodiči je fakticky týráno. Zásadním problémem je, že dítě vystavené takovéto manipulaci je kvůli svému věku fakticky bezbranné: dříve nebo později jí podlehne a druhého rodiče zavrhne. Vinou toho si s sebou do života nese zásadní ztrátu v podobě blízkého vztahu s druhým rodičem a jeho rodinou a samo je tímto emočně deformováno. Hrozí také, že bude v budoucnu jednat obdobným způsobem, neboť si praktiky manipulujícího rodiče osvojí. Tyto děti mají také zcela narušený pohled na přijetí a rozvinutí mužské a ženské role, v dospělosti často trpí pocity nízkého sebevědomí a sebehodnocení, častěji upadají do úzkostí i depresí.

Manipulující praktiky vůči druhému rodiči pozorovat častěji u otců či matek?
Stejnou schopnost manipulovat dítě vůči druhému rodiči mají podle mých zkušeností z praxe jak matky, tak otcové. Pokud se v médiích častěji hovoří o tom, že tímto způsobem s dětmi jednají výhradně matky, které se tak mstí svým bývalým partnerům, je to způsobeno pouze skutečností, že u nás jsou děti stále ještě častěji svěřovány do výlučné péče matek, nikoli otců. Avšak neznamená to, že by matky měly větší sklon s dětmi manipulovat.

Prokazování manipulace

Jde podle vašeho názoru právně možné nějak zabránit situaci, kdy je s dítětem manipulováno a hrozí rozvinutí SZR?
Situace ohledně prokazování manipulace s dítětem je poměrně složitá, neboť rodič, který je zdatný manipulátor, své dítě vystavuje tlaku dlouhodobě a postupně, takže i projevy dítěte nejsou vůči druhému rodiči hned od počátku snadno identifikovatelné. Často se tedy tento problém začne řešit až ve chvíli, kdy je SZR již plně rozvinut. Právně lze tuto situaci řešit jak přes orgán sociálně právní ochrany dětí (OSPOD), tak přes soud, kde lze žádat o nařízení znaleckých posudků, které by SZR měly bezpečně odhalit. Rodiči, který má na SZR podezření, bych doporučila s řešením příliš neotálet a obrátit se nejprve na OSPOD s žádostí o prošetření situace a případně na soud.

Jaký to může mít dopad na život dítěte v budoucnosti, když bude vyrůstat jen s jedním, manipulujícím rodičem?
Nejsem odborníkem na psychologii, vycházím pouze ze své praxe, kdy jsem se s tímto negativním jevem osobně opakovaně také setkala. Jako příklad mohu uvést osobu, u které se SZR zcela rozvinul a kterou jsem měla možnost v průběhu několika let pozorovat. Tato osoba vyrůstající zcela bez otce, který boj o dítě vzdal, byla vystavená úmyslné manipulaci své matky. Dnes se tato již dospělá osoba chová naprosto stejným způsobem, a to přesto, že na jednání své matky dokonce měla a stále má kritický náhled a odsuzuje jej. Sama z tohoto vzorce však bohužel není schopná vystoupit, praktiky manipulace ještě zdokonalila a dnes již zdatně manipuluje nikoli pouze svými dětmi, ale také celým svým okolím. napíšu ti, až to tam

Jak by se tedy podle vašeho názoru situace, kdy je dítě manipulaci jednoho rodiče vůči druhému zřejmě vystaveno, měly řešit?
Zavrhovaný rodič by neměl situaci podcenit a měl by se bez prodlení obrátit s podezřením na OSPOD a žádat prošetření situace za pomoci psychologa, který s OSPOD spolupracuje. Dále se může se svým podezřením obrátit na soud a žádat vypracování znaleckých posudků na odhalení SZR. Situaci lze řešit také v rámci takzvaných mediací či rodinných terapií. Ty ovšem předpokládají ochotu manipulujícího rodiče spolupracovat, která je ale logicky minimální, neboť si chce nad dítětem zachovat absolutní moc a plně mu vyhovuje stav, kterého docílil, tedy že dítě druhého rodiče zcela zavrhuje. Takový rodič odmítá uznat odpovědnost za svůj ničivý vliv na dítě. Mediace či rodinné terapie tuto situaci ovšem vyřeší jen v případě, kdy si manipulující rodič situaci reflektuje a chce ji napravit. V úvahu dále připadá takzvaný asistovaný styk, kdy se zavržený rodič s dítětem setkává na neutrální půdě za asistence sociálního pracovníka či psychologa, který se snaží s dítětem pracovat na změně postoje vůči zavrženému rodiči.

Čtěte také:V 80 procentech domácností, kde je násilí pravidlem, žijí děti

Co byste označila za největší problém při řešení těchto situací?
Podcenění situace jak ze strany zavrhovaných rodičů, tak ze strany OSPOD, kdy se ve své praxi bohužel někdy setkávám s neochotou příslušných pracovníků řešit tyto situace rychle a důsledně tak, aby se mohlo plnému rozvinutí SZR předejít. Často je situace řešena až u soudu v rámci znaleckých posudků. A samozřejmě největším problémem je manipulující rodič, který se často snaží situaci znepřehlednit, snaží se manipulovat jak s dítětem, tak ostatními na případu zúčastněnými a vymýšlí jakékoli možné překážky, jak řešení situace ve skutečnosti zabránit.

Kolik peněz může taková „klasická soudní tahanice o dítě" oba rodiče stát?
Nelze říci přesnou sumu, neboť je vždy otázkou, zda jsou rodiče zastoupeni advokátem či nikoliv, jak vysokou odměnu mají s advokátem za zastupování v takovémto sporu sjednanou, zda jsou vypracovávány znalecké posudky, kolik jednání u soudu v takovém sporu proběhne, než je vydáno konečné pravomocné a vykonatelné rozhodnutí. Ale rodiče, kteří do takového „boje o dítě" vstupují, mohou, v případě sporů trvajících několik let, počítat náklady v řádu přesahující klidně i sto tisíc tisíc korun.