Působil jste coby europoslanec od začátku členství ČR v EU deset let. Jak se podle vás v průběhu let EU měnila?
V Evropském parlamentu jsem působil mezi lety 2004 – 2014. V těchto letech prošla EU zásadní proměnou, protože byla schválena Lisabonská smlouva. Ta skokově oslabila hlas malých a středně velkých členských států EU, urychlila proces centralizace moci do rukou evropských elit v Bruselu a zaručením sociálních a lidských práv nové generace nebývalého rozsahu otevřela dveře masové migraci do EU.

Vše proběhlo kvapně, pod tlakem a způsoby, které bylo možno jen obtížně nazývat demokratickými. Tehdejší český prezident Václav Klaus do poslední chvíle odmítal pod tento dokument připojit svůj ratifikační podpis, neboť správně věděl, o jak revoluční změnu v EU jde. Že ho v tom česká domácí politika zcela opustila, to je na jinou debatu, ale i to bychom měli připomínat.

Jak vnímáte EU dnes? Myslíte si, že je většině obyvatel ku prospěchu? Viz zákazy, příkazy, směrnice, které vláda či úředníci ve snaze být papežštější než papež dotahují k „dokonalosti“?
Dnešní EU je politickým uspořádáním, které vědomě ničí naše demokratické instituce a národní stát považuje za svého nepřítele. Zastánci EU dělají vše proto, aby skrze unijní instituce dokončili stvoření revolučního sociálně-inženýrského projektu gigantického nadnárodního státu. V Bruselu se rodí všechny ty zákazy a příkazy, takže už i osolit si polévku bude podle euroúředníků málem trestným činem.

Je pařeništěm ideologií, které z podstaty rozkládají evropskou civilizaci s jejími tradičními hodnotami. Agresivní ideologie genderismu, feminismu, zeleného šílenství či lidských práv „na všechno“ mění náš svět tradičních hodnot v ruiny. Evropská politika multikulturalismu otevřela dveře nejnebezpečnějšímu fenoménu dneška: masové migraci. Ten, kdo se na svět kolem sebe dívá očima zdravého rozumu, ne přepočítáváním, kolik z toho „kápne“ na „evropských“ dotacích, ten už to musí vidět.

Jaký máte názor na brexit – myslíte si, že pokud k němu dojde, naplní se černé scénáře o tom, jak to Velkou Británii ekonomicky zničí?
Opustit EU bylo svobodné rozhodnutí občanů Velké Británie. Kdyby pro ně byla EU rajskou zahradou, nikdy by tento spolek netoužili opustit. Jejich trpělivost s bruselským diktátem už ovšem byla u konce a oni se jasně rozhodli vzít si vládu nad svojí zemí zpátky do vlastních rukou. Vyjednávání o „rozvodové“ smlouvě s nimi Brusel nehrál v rukavičkách a dělal všechno pro to, aby Britům odchod co nejvíc znepříjemnil.

Že i sami Britové byli váhaví a neuměli si s tím vším moc poradit, to je samozřejmě pravda. A černé scénáře? Británie zůstane velkou a významnou zemí na ostrově vedle kontinentu. Nikam neodpluje, bude v jejím zájmu obchodovat a žít se svým okolím přátelsky a smírně. Krátkodobé problémy asi nastanou, ale lidské aktivity si své cesty v nové realitě rychle najdou. Dlouhodobé důsledky brexitu budou pouze pozitivní, tím jsem si zcela jist.

Může podle vás ve stávajícím formátu EU fungovat i nadále? 28 zemí není prvotních šest, nejsou na stejné úrovni hospodářsky, politicky i společensky, navíc vedoucí tandem Německo-Francie ve smyslu, jak to nyní v těchto zemích vypadá, příliš optimismu neskýtá.
Jsme svědky vytváření „unie uvnitř unie“. Německo a Francie fakticky rezignovaly na dnešní, už tak katastrofálně centralistický model evropské integrace, a rozhodly se jít vlastní cestou vytvářením „franko-německé unie“.

Pokud chtějí mít vlastní společný parlament, jednoho ministra financí, franko-německou armádu mimo rámec NATO, ať tak činí, ČR by měla tyto tendence rezolutně ve vlastním zájmu odmítnout, neúčastnit se jich, nenechat se vtáhnout do nově definovaného „tvrdého jádra“ pod taktovkou Macrona a Merkelové a bedlivě proces sledovat a analyzovat. Česká politická reprezentace se zatím ovšem chová opačně: proces buď podceňuje, nebo zcela ignoruje.

Když ČR vstupovala do EU, předcházelo tomu referendum, i když většina lidí o EU nic nevěděla a hlasovala na základě informací, že bude možné pracovat v zahraničí, cestovat a jednodušeji obchodovat. O snahách postupně nadřadit zákonům států „evropské“ zákony se tehdy (veřejně) nehovořilo.
Vstup do EU brala většina našich občanů jako završení našeho „návratu do Evropy“, i přesto, že zápory členství v tomto spolku již v době našeho vstupu byly viditelné pro každého, kdo je vidět chtěl. Členství v EU nám nepřineslo svobodu cestování nebo jednodušší obchodování, což je jeden z nepravdivých mýtů.

Svobodně cestovat a obchodovat jsme mohli bezprostředně po listopadu 1989 a členství v EU jsme k tomu nepotřebovali. Vstup do EU nám ovšem přinesl podřízení našeho, do té doby svobodného a nezávislého, parlamentu nadnárodním institucím a zákonodárství. Členstvím v EU jsme významnou část státní nezávislosti ztratili a nenechme se opíjet představou o jakýchsi „zázračných evropských penězích“, které ztrátu této svobody „vyváží“.

Jak vnímáte, že ač část obyvatel ČR by referendum o případném setrvání země v EU přivítala, není politická vůle ho uspořádat?
Otázku referenda o setrvání či vystoupení z EU považuji za zbytečnou debatu. Po něčem takovém není v ČR vážně míněná poptávka, není to tématem dne, neexistuje žádná relevantní politická síla, která by to za zásadní téma považovala a uměla jej lidem nabídnout a vysvětlit. Rozhodující politické strany jsou fakticky probruselské a liší se mezi sebou v nevýznamných detailech. Existenci samostatného svobodného českého státu už nehájí žádná z nich.

Pokud by hypoteticky ČR někdy z EU vystoupila, co myslíte, že by to pro ni a pro obyvatele znamenalo?
Myslím, že ČR přestane být členem EU pouze tehdy, až se tento eurospolek sám rozpadne.