Libreto muzikálu se inspirovalo v první knize spisovatelky a badatelky Václavy Jandečkové Kámen, vydané v roce 2013. Jandečková se v posledních deseti letech k tématu estébáckého provokačního projektu opakovaně vracela dalšími knihami a od roku 2018 začala na toto téma pořádat i putovní naučné výstavy. Při jejím zájmu ji vedly i osobní důvody: je totiž vnučkou vedoucího úředníka kdyňských přádelen Oty Tulačky, který po únoru 1948 a nástupu komunistů k moci zorganizoval významnou převaděčskou síť – v roce 1949 byl zatčen, odsouzen na doživotí a amnestován až roku 1964.

Estébáci na to šli metodicky

„Ačkoli se dnes všem provokacím Státní bezpečnosti spojeným s falešnou hranicí říká akce Kámen, je třeba mít na paměti, že to byl souhrnný název metody, kterou StB používala. Jinak měla každá jednotlivá operativní akce svůj vlastní název: Akce Barnabáš, Akce Anna, Akce Jonny a podobně. Každá byla provokací zaměřenou na konkrétní vytipované lidi, které chtěla StB tímto způsobem vytěžit,“ řekla Deníku Jandečková.

Zmiňovaná metoda byla v posledních letech popsána mnohokrát: Státní bezpečnost vyznačila v blízkosti tehdejší západní hranice falešnou hranici, za níž vytvořila – stále na československém území – iluzi amerického sektoru na německé straně, a to i s úřadovnami americké vojenské kontrarozvědky CIC.

Josef Hasil se snoubenkou Marií Vávrovou
Příběh Krále Šumavy: Převaděč Josef Hasil byl jako stín, uměl se dostat z léček

Poté za pomoci nepravých převaděčů provokatérů vylákala do tohoto prostoru potenciální exulanty, které ve falešné úřadovně vyslechl „důstojník CIC“, ve skutečnosti člen nebo spolupracovník StB, jehož úkolem bylo zejména vytáhnout z nich co nejvíce kontaktů na jejich další protikomunisticky smýšlející přátele a známé žijící v Československu.

Po výslechu byli uprchlíci posíláni do údajné ubytovny nebo na nádraží směr „utečenecký tábor“, ale po cestě je už přepadla a zatkla hlídka SNB, buď s legendou, že „zabloudili“ zpátky na československé území, nebo že je „unesla“ z území německého. Doma pak byli odsouzeni k mnohaletým trestům, zatímco jimi poskytnuté kontakty sloužily Státní bezpečnosti ke sledování a pronásledování dalších osob, případně k odhalování skutečných agentů-chodců pracujících pro CIC.

Nešťastný velitel

Rodiny Václavy Jandečkové se osobně týkal hned první případ, v úvodu zmíněná léčka nalíčená na bývalého majitele firmy ESA (pozdější ETA) Jana Prošvice. Jejím tragickým, ale nikoli záporným aktérem byl velitel stanice SNB ze Všerub Stanislav Liška.

„I když to byl velitel SNB, byl to současně skutečný převaděč, který ve spolupráci s mým dědečkem Otou Tulačkou opravdu spolutvořil převaděčskou skupinu a pomáhal lidem za hranice,“ uvedla pro Deník Jandečková. Liška, jenž navíc od poloviny roku 1946 spolupracoval se CIC, tak hrál ve Všerubech podobnou roli jako na jiném místě třeba legendární „Král Šumavy“ Josef Hasil – který převáděl lidi coby příslušník Pohraniční stráže. Sám Liška dostal za hranice podle svých vzpomínek asi 113 lidí.

V onu osudnou noc z 23. na 24. dubna se jeho osud bohužel nešťastně proťal s příběhem Prošvice a jeho rodiny.

Zdroj: Youtube

Jan Prošvic, oběť první estébácké provokace s falešnou hranicí, pojmenované jako „Akce Jonny“, se po znárodnění svých továren na elektrospotřebiče v Libni a Hlinsku komunisty ocitl po únorovém převratu v nezáviděníhodné situaci a nesmírném nervovém vypětí. Opakovaně mu vyhrožovali i naznačovali, že mu hrozí zatčení. V té době ho kontaktoval Josef Janoušek z ilegální skupiny Československé strany národně socialistické, který mu nabídl, že ho i s rodinou převede za hranice. Janoušek bohužel nevěděl, že je na něj napojený agent ministerstva vnitra František Hejný, krycím jménem „Jonny“, což měl být zřejmě „Johny“.

„Prošvic nabídku dvakrát odmítl, domníval se, že bude moci pokračovat i v novém režimu v práci, kterou miloval. Prošvicovi také nechtěli rozdělit rodinu, přičemž Janoušek odmítal převést přes hranice mladší děti. Napotřetí se však nechali přesvědčit, souhlasili s tím, že vezmou pouze dvě starší, mladší se měly dostat na Západ později,“ uvedl o této akci projekt Paměť národa.

Rozkaz převést Prošvicovy přes falešnou hranici do pasti přitom dostal od StB právě nešťastný Liška – estébáci přitom netušili, že o tuto „službu“ žádají skutečného převaděče. Vybrali si Lišku kvůli jeho dobrým pracovním výsledkům a zdánlivé spolehlivosti v plnění úkolů a podle Liškových vzpomínek ho jednou v neděli překvapili s tím, že se stal součástí státního tajemství - má pronajmout poslední dům v obci Myslív u Všerub nejblíže ke státním hranicím a pomoci při realizaci celé akce tak, že bude hrát roli převaděče a předstírat, že pracuje pro ilegální skupinu a převádí lidi přes hranice. Dostal také za úkol vytvořit z domu podle instrukcí německou celnici s falešnou úřadovnou CIC a poté coby převaděč čekat na první lidi, které mu StB „přihraje“.

Cyril Musil v Kanadě
Vzdoroval nacistům, utekl komunistům. Musila zlomila až invaze, zemřel záhadně

Pro policistu znamenala celá věc podle jeho vzpomínek obrovské trauma. „To bude můj nejhorší okamžik, až spatřím ty ubohé oběti. Velmi těžko jsem vystupoval po schodech do prvého poschodí. Cítil jsem, že se chvěji na celém těle. Musel jsem býti celý bledý v obličeji, ale nic naplat. Přistoupím ku dveřím, za nimiž byl slyšet hlasitý hovor, ba i smích. Zaklepu. Uvnitř nastalo okamžitě hrobové ticho. Věřím, že těžko některý z uvnitř sedících polkl slinu,“ popsal Liška o řadu let později ve svých pamětech tento okamžik. V té době už žil v emigraci v Kanadě, kde ještě později, až po jeho smrti, objevila sepsané paměti u jeho potomků Václava Jandečková.

Liška podle svých slov sice zvažoval, zda nemá Prošvicovy nějak varovat, jenže současně věděl, že je pod neustálým dohledem StB. V obavě o vlastní rodinu proto nakonec továrníka s jeho ženou i oběma staršími dětmi obětoval a dopravil je na údajnou hranici na hrázi myslívského rybníka podle instrukcí. Tajně doufal, že si pak rodina všimne alespoň malého neodpovídajícího detailu, který zanechal v údajné úřadovně CIC: v připevněných nápisech „Wachzimmer“ a „Kommandant“ udělal v obou slovech stejnou úmyslnou chybu, jen jedno písmeno m namísto zdvojeného, tedy „Wachzimer“ a „Komandant“. Místnost také nevyvětral, aby bylo patrné, že domek se běžně nepoužívá.

Druhé setkání

Veliteli SNB jeho naděje bohužel nevyšla. Estébáci po Liškovi místnost ještě patřičně dozdobili, takže rodina žádné podezření neměla. Zvlášť, když děti dostaly hned po příchodu švýcarskou čokoládu a laskavý důstojník CIC Prošvicovy vlídně uvítal a trpělivě vyslechl.

„Každý si dokáže představit úlevu rodiny, která si myslela, že to nejhorší má za sebou. Poté však přišel šok, když následovalo zatčení,“ píše se na stránkách Paměti národa.

Jan Prošvic byl poté odsouzen k nuceným pracem, ale krátce po svém odsouzení dokázal uprchnout z lágru a v dubnu 1949 přejít do Německa a poté do Velké Británie.

Skaut a účastník třetího odboje Karel Kukal na setkání muklů v Českém Šternberku v červnu 2006
I uranové lágry 50. let měly svůj velký útěk. Jedním z aktérů byl skaut Kukal

Jiřinu Prošvicovou soud zprostil viny s tím, že byla k činu vyprovokována a trestného činu opuštění republiky se nedopustila. Zůstala však se čtyřmi dětmi zcela bez prostředků, komunisté zabavili obě rodinné vily i veškerý movitý majetek. Vilu ve Vonoklasech si v září 1949 „koupil“ za směšnou cenu komunista Antonín Zápotocký.

V červenci 1949 se podařilo utéct za otcem ještě nejstarší dceři Prošvicových Věře, zbylé děti však musela Jiřina Prošvicová začít živit nelegálně, protože ji oficiálně nikdo nesměl zaměstnat.

Krátce po útěku Věry, v srpnu 1949, utekl do západního Německa se svou rodinou také Stanislav Liška. I když v případě Prošvicových udělal, co po něm estébáci chtěli, pojala Státní bezpečnost přesto po čase podezření (oprávněné), že tajně převádí lidi přes hranice, a v prosinci 1948 ho zatkla. Strávil několik měsíců ve vazbě, ale estébáci proti němu nenašli důkazy, takže ho nakonec na jaře 1949 pustili. Krátce poté se i s rodinou rozhodl k odchodu.

V září roku 1949 se tak potkal v utečeneckém táboře v Ludwigsburgu podruhé s Prošvicem, který jej měl vzhledem k předchozí zkušenosti za agenta StB a samozřejmě ho nahlásil. Liška byl vyslýchán a ve své výpovědi poskytl západním orgánům první ucelené svědectví o pravé povaze akce Kámen. Skuteční příslušníci CIC pak dosvědčili, že Liška lidi opravdu převáděl.

Miroslav Pich-Tůma
Estébácký vrah Pich-Tůma dokázal člověka umlátit. Svůj život skončil sebevraždou

S Janem Prošvicem už se zřejmě víckrát nesetkal, továrník byl jen informován, že Liška agentem StB nebyl. Liškova rodina poté dostala povolení k vystěhování se do Kanady, kde prožil někdejší velitel stanice SNB zbytek života.

Prošvic přesídlil do Velké Británie, kde začal jako tovární dělník, ale brzy se vrátil ke svým podnikatelským schopnostem a založil společnost RIMA Sunbeam na výrobu elektrospotřebičů (grilů, vysoušečů vlasů, elektrických nožů a podobně). V 60. letech se jeho značka stala světovým pojmem v sortimentu kávovarů. Díky svým schopnostem tak opět zbohatl a snažil se na dálku pomáhat své rodině, která zůstala v Československu. Se svou rodinou se setkal až v roce 1968, kdy společně oslavili svatbu jednoho rodinného člena ve Velké Británii. Revoluce v Československu vedoucí ke svržení komunistického režimu se Prošvic ještě dožil, ale zemřel bohužel ještě v jejím průběhu, v prosinci 1989.

Jedné jeho vily se po jeho odchodu za hranice zmocnila StB, která ji v restitucích předala jeho potomkům naprosto zničenou. Podle databáze Prázdné domy však byla tato stavba nakonec zachráněna a v současnosti ji vlastní Prošvicova vnučka Ivonne Pokorná.

Příběhy obětí i katů

Liškův a Prošvicův případ byl první, ale po něm následovaly desítky dalších. Václava Jandečková zmapovala ve svých knihách mimo jiné provokaci proti poslanci lidové strany Karlu Procházkovi, útěk Jiřího Fikrta z trestaneckého tábora v Jáchymově a poté jeho zadržení na falešné hranici v Aši, tragický příběh matky a dcery Marie a Vlasty Štěrbových, zadržených ve Svatém Kříži u Chebu a řadu dalších. Jako první také zmapovala příběh viceředitele Škodových závodů v Plzni Emanuela Valenty, zadrženého v Pavlově Huti a Jalovém Dvoře na Tachovsku 1. března 1951.

Na stejném místě se 9. září 1951 odehrála také zatím poslední doložená provokace v rámci akce Kámen; její obětí se stali Jaroslav Hakr a Miroslav Hájek, jejichž útěk se snažila zorganizovat ilegální skupina v čele s Ukrajincem Vasilem Kostěm, patřícím mezi ukrajinské nacionalisty. I tam svedl uprchlíky na falešnou hranici nasazený agent plzeňské StB, údajný Kosťův přítel Viktor Choulík, krycím jménem „Petr“. Celkový počet dosud známých obětí provokací v rámci akce Kámen činí 40 lidí.

Zdroj: Youtube

Badatelka také zmapovala sedm lokalit, kde byla vyznačena falešná hranice: Aš, Háj/Stará Voda u Lázní Kynžvart (právě touto lokalitou prošlo zřejmě nejvíce obětí, celkem devatenáct), Kamenec/Tři Sekery u Mariánských Lázní, rybník Kajetán u obce Tři Sekery, Pavlova Huť/Jalový Dvůr u Tachova, Svatý Kříž/Cheb a Myslív/Všeruby u Domažlic. „Několik lokalit se mi podařilo i nově najít a myslím, že mám docela slušně zmapovány falešné hranice od Všerub na sever, ale zatím nemám dost materiálu na odhalení příběhů od Všerub na jih,“ řekla Deníku Jandečková.

Vedle příběhů obětí se ovšem spisovatelka zabývala také osudy jejich „katů“, tedy příslušníků StB, kteří celou akci organizovali, řídili nebo prováděli. I ty byly často dramatické.

„Třeba v případě viceředitele Škodovky Valenty hrál amerického důstojníka CIC muž, který se narodil skutečně v Německu, ale českým rodičům. Jmenoval se Karel Svoboda a v Německu až do druhé poloviny 40. let skutečně žil, takže samozřejmě uměl výborně německy. Po válce však začal pracovat ve Škodových závodech a po roce 1948 se však dal do služeb StB, která ho na Valentu nasadila. V roce 1953 byl převelen do Domažlic, kde se stal náčelníkem Okresní správy ministerstva vnitra a předsedou Svazu československo-sovětského přátelství, a jak jsem zjistila, jeho snacha mě na domažlickém gymnáziu učila ruštinu. Tak je to v mém životě propletené,“ uvedla Jandečková.

František Fajtl ve stíhacím La-5 na frontě SNP a na východě 1944-1945
Létal na dvou frontách, přežil sestřel. Před 110 lety se narodil František Fajtl

Hrůznost akce Kámen ilustruje i příběh německého renegáta Horsta Baumgartena, který původně v Německu pro CIC skutečně pracoval a tlumočil jí při rozhovorech s uprchlíky, přičemž později některé tyto rozhovory i sám vedl. „Nechal se slyšet, že mu neplatí dost, takže přeběhl, tajně překročil hranici do Čech, přihlásil se StB a začal dělat na české straně v Aši vlastně totéž, co dělal v Německu, jenže tentokrát pracoval pro druhou stranu,“ popsala badatelka. Protože Baumgarten znal dokonale rutinu skutečných výslechů CIC, byl jako falešný důstojník této kontrarozvědky velmi přesvědčivý.

V roce 2016 podala badatelka na Baumgartena trestní oznámení. Úřad pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu se jeho kauzou krátce zabýval a o spolupráci byly v případu žijící oběti Jiřího Fikrta požádány i organizace Europol a Interpol. Podařilo se však pouze ověřit, že Baumgarten již zemřel, a to v Německu. „I tam mohl jako agent StB ještě napáchat škody, ale tím už se bohužel nikdo nezabýval,“ upozorňuje Václava Jandečková.

Melou boží mlýny?

Nikdo z příslušníků a spolupracovníků StB podílejících se na akci Kámen nebyl podle badatelky nikdy skutečně potrestán. Jeden z organizátorů této několikaleté provokace Evžen Abrahamovič se stal ředitelem Domu módy v Praze a dožil se dokonce 92 let. Zemřel bez trestu v roce 2014. Vysoký důstojník StB Kamil Pixa, který dával k jednotlivým akcím souhlas, se stal ředitelem Krátkého filmu. Jeden z hlavních aktérů a pozdější velitel StB Antonín Prchal se stal spisovatelem a scenáristou publikujícím pod svým někdejším krycím jménem „Ivan Gariš“.

Naproti tomu dva agenti StB zemřeli za podivných okolností ještě v průběhu využívání metody Kámen nebo krátce po jejím skončení – a jejich smrt nebyla nikdy úplně vyjasněna.

Jedním z nich byla mladá půvabná žena, vystupující pod krycím jménem Vanda Roubalová (ve skutečnosti se jmenovala Marie Milena Marková), která zemřela v roce 1949 v cele jihlavské věznice, údajně v důsledku sebevraždy. Ta však byla hodně podivná.

Alois Grebeníček
Trestu unikl. Sadistického vyšetřovatele Grebeníčka uchránila liknavá soudkyně

„Existují obrovské pochybnosti, zda to byla opravdu sebevražda, protože ve výpovědích těch, kdo ji našli, jsou velké rozpory. Byla nalezena na cele při roznášce jídla, kdy ji našli oběšenou na rámu lůžka, jenže jeden vypovídal, že přitom seděla, druhý, že ležela, podle jednoho z vězeňských lékařů se měla oběsit na navázaných kapesnících, podle druhého na šňůře od županu, přičemž z jejích posmrtných fotografií je patrné, že se jí do krku musel zaříznout nějaký drát,“ vyjmenovala zmíněné rozpory Jandečková. Případ ale podle ní vyšetřoval již zmíněný estébák Prchal, který se sám na akci Kámen podílel a její tajný převoz do jihlavské věznice osobně nařídil, takže zřejmě nebyl žádný zájem na tom zjistit skutečný stav věci.

Podle Jandečkové se mohlo agentce stát osudným to, že se snažila pracovat pro všechny strany. „Američané ji dekonspirovali a odhalili, že pracovala zřejmě i pro sovětskou tajnou službu, přitom ale měla anglický pas a za války spolupracovala s nacisty. Pro StB byla zpočátku snadno vydíratelná. Brzy se v tom ale naučila chodit, s jedním ze svých řídících orgánů navázala milostný vztah a zneužívala situace pro svůj prospěch. Spekulovalo se o ní, že mohla vykrádat byty těch, kteří se stali obětí provokace, a také se mluvilo o tom, že nechávala projít na Západ své známé. Když si Státní bezpečnost vytipovala nějaké místo, kde budovala falešnou hranici, dělala někdy i to, že ještě před spuštěním provokační akce dokazovala zdánlivou průchodnost cesty až do Německa tím, že pár lidí pustila. Marková to věděla a posílala k těmto kontrolovaným převodům lidi, které chtěla dostat ven. Na základě toho ji zatkli, a protože věděla příliš mnoho, tak už se z vězení asi neměla vrátit. Věřím, že to byla zinscenovaná sebevražda,“ uvedla badatelka.

Vazební fotografie Miloše Morávka
Krutý konec odbojáře Miloše Morávka: jeho přátelství mu podepsalo rozsudek smrti

Druhým předčasně zesnulým agentem byl Amon Tomašoff vystupující pod krycím jménem „Tony“ nebo „Vlachov“, který zemřel v roce 1953 ve věku pouhých 33 let. V jeho případě ale byla zřejmě na vině nemoc. „Byl výjimečně inteligentní, znal spoustu jazyků. Někdy se opravdu stane, že tak mimořádně nadaní lidé umírají předčasně na nádor v hlavě. Verze jeho záměrného umlčení je jen spekulace, kterou nelze potvrdit,“ uzavřela badatelka.

Německý muzikál Kalte Freiheit - Spion zwischen den Grenzen, jehož libreto napsala na motivy Jandečkové knihy Kámen Birgit Simmlerová a hudbu složil Ondřej Soukup, bude mít premiéru 14. července 2023 na scéně Luisenburg Festspiele Wunsiedel. Jeho děj vypráví právě příběh Stanislava Lišky, který je hlavním hrdinou muzikálu. Liškův příběh je také hlavním tématem komiksové knihy Akce Kámen, kterou Václava Jandečková vytvořila ve spolupráci s kreslířem Michalem Kociánem. Tento komiks by měl podle badatelky brzy vyjít také v Dánsku a v Německu v němčině a v angličtině.