Praha - Česká transplantační společnost chce, aby se změnil způsob, jakým jsou placeny výkony potřebné při transplantacích orgánů.

Podle představitelů transplantační společnosti nejsou oddělení ARO v jednotlivých nemocnicích dostatečně motivována, aby nabízela transplantačním centrům vhodné dárce.

"Chceme, aby byli všichni možní dárci skutečně využiti," říká lékařka Eva Pokorná z Transplantačního centra IKEM, která si myslí, že počet dárců by mohl být vyšší než dnes.

Loni v Česku darovalo své orgány k transplantaci 195 lidí. Pacientů, kteří by darovaný orgán potřebovali, je mnohem více.

Peníze přímo na ARO

Zákon lékařům na odděleních nemocnic ARO sice ukládá povinnost informovat transplantační centra o všech možných dárcích, ale nedává jim k tomu kvalitní podmínky.

Pojišťovny sice za každého dárce nemocnici zaplatí v rámci paušální platby, ta však jde právě na účet celé nemocnice, pracovníků ARO se příliš nedotkne. Česká transplantační společnost usiluje o to, aby za tuto práci byla ohodnocena přímo příslušná oddělení.

Postarat se o dárce a udržet orgány v dobrém stavu je totiž mimořádně náročná práce, která vyžadujíce extrémní nasazení všech lékařů a personálu oddělení.

"Je třeba, aby tito doktoři byli řádně ohodnoceni a oddělení dostalo řádně zaplaceno i za velmi vysoké náklady spojené s diagnostikou smrti, s péčí o zemřelého a uchování orgánů. Každý dárce znamená možnost zachránit několik lidských životů," říká Pokorná.

Od jednoho dárce je totiž možné získat až osm orgánů. "Proto musíme využít každou příležitost," dodává.

Na motivování těchto lékařů by podle Pokorné měla mít zájem i pojišťovna. Je prokázáno, že například transplantace ledviny je pro zdravotnický systém jednoznačně finančně výhodná. Pacient totiž nemusí docházet na extrémně drahou dialýzu.

Složitý, místy dobrý zákon

Podle oslovených pracovníků transplantačních center je transplantační zákon zbytečně složitý a obsahuje řadu velmi odborných lékařských pojmů, má nedostatky i chyby.

"Některé části zákona jsou však pro transplantační medicínu dobré. Zákon třeba udává takzvaný předpokládaný souhlas pacienta, což transplantaci urychluje," říká Pokorná. Znamená to, že lékaři podle zákona nepotřebují souhlas rodiny, přesto možnost odebrání orgánů s rodinou konzultují.

V Česku totiž ze zákona existuje registr osob, do něhož se mohou zapsat lidé, kteří si po smrti nepřejí darovat své orgány. Před každým odběrem lékaři zkontrolují, zda možný dárce není zapsaný v tomto seznamu.

Ministerstvo to neřeší

Ministerstvo zdravotnictví zatím novelu transplantačního zákona ani jinou související normu nechystá. "O těchto problémech víme," tvrdí mluvčí ministerstva zdravotnictví Tomáš Cikrt. "Rázné změny transplantačního zákona však nelze očekávat před rokem 2009," říká.

Podle něj je novela transplantačního zákona mimořádně citlivá záležitost a zákon je třeba napsat po odborných konzultacích zcela jasně a bez chyb. 

Transplantace na dobré úrovni

Nedostatek dárců je celosvětový problém. Lidí, kteří orgán potřebují, je daleko více než použitelných orgánů.

Oslovení odborníci se shodují, že transplantace orgánů je v Česku na velmi dobré úrovni. Srovnatelná je úspěšnost zákroků, navíc čekací doba je kratší než v některých zemích Evropské unie. "Dostupnost transplantace je u nás lepší než třeba v Německu," tvrdí Eva Pokorná z IKEM.

Loni lékaři v Česku provedli 428 transplantací ledvin, 57 transplantací srdce, 98 jater, 25 slinivky břišní a 15 transplantací plic.