Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

V případu Aničky rodině věřím, říká Anna Šabatová

Rozhovor se ženou, která zná příběh zmizelé dívky

20.5.2007
SDÍLEJ:

Anna ŠabatováFoto: Ludvík Hradilek, Aktuálně.cz

Praha - Někdejší zástupkyně ombudsmana Anna Šabatová promluvila výrazně do případu, který začal už téměř přede dvěma týdny. Nejprve byla v Kuřimi zatčena Klára Mauerová, která podle obvinění týrala osmiletého syna, krátce poté zmizelo z azylového zařízení Klokánek jedno z dětí, které tato žena vychovávala. Třináctiletá Anička je od té doby nezvěstná.

Anna Šabatová nyní prozradila, že byla v kontaktu s rodinou Mauerových od loňského října. Radila, jak postupovat, aby se Aničku, dítě bez jakýchkoli dokladů, podařilo rodině získat.

Aktuálně.cz poskytla Anna Šabatová o případu následující rozhovor.

A: Jak vy jste se k tomu případu dostala?

V říjnu loňského roku se na mne obrátila Kateřina Mauerová  jako na zástupkyni veřejného ochránce práv. Vyprávěla mi příběh o osudu Aničky, kterému nemám důvod nevěřit.

A: Co jste o té rodině dozvěděla?

Kromě toho, že Aničce poskytli veškerou péči, roky hledali možnost, jak ten stav legalizovat. Navštívili celou řadu institucí, hovořili dokonce i s nějakou sociální pracovnicí, která jim druhý den zavolala, že s tím nechce mít nic společného, že nechce být zavřená… Dokonce činili nějaké zjišťovací dotazy i na Fondu ohrožených dětí. Reakce byla všude stejná dá se očekávat, že dítě půjde určitě alespoň na čas do ústavu. Uvědomovali si, jak je Anička zranitelná, a že by odloučení pro ni mohlo mít fatální důsledky. Je tam opravdu velmi silná vazba na Kláru Mauerovou. Rodina dlouhodobě žila ve velkém napětí a strachu, které se přenášelo i na Aničku.

A: Proč jste se rozhodla jim pomoci?

Uvědomila jsem si, že když jim nedodám já naději, že se to dá vyřešit, nebudou to dál řešit, neseberou samy odvahu. A v zájmu dítěte to bylo řešit, aby Anička mohla začít žít běžným životem. Samozřejmě že se to mělo udělat daleko dřív, ale já jsem se s tím setkala až tehdy. Klasické ombudsmanské řešení jsme nevedli, nebylo proti komu.

A:Nebojíte se trestního stíhání, které naznačili právníci v médiích?

Nebojím. Dokonce ani příslušníci rodiny podle mě nespáchali žádný trestný čin, v souvislosti s Aničkou.

Stát jako nepřítel

A: Selhaly tedy úřady v období, kdy Anička neměla identitu?

Nedá se hovořit o konkrétním selhání. Ale je to velká ukázka nedůvěry k systému. Současný systém sociální práce je třeba změnit, ale ne k větší represi nebo kontrole. Pořád zaznívá otázka, jak je možné, že tak dlouho na to nikdo nepřišel, a  v tom se vidí největší problém. Spíše bychom se měli ptát, proč měla ta rodina tak málo důvěry ve státní instituce.

A:Jakými změnami by tedy měl projít?

Ukázalo se na tomto případu, že způsob, jakým se provádí sociální šetření, je neefektivní. Umí rozpoznat, zda má rodina doma pořádek, ale neumí rozpoznat vztahy v rodině, a tak se z šetření nemohou dozvědět, jaké problémy  lidi mají. Sociální pracovníci by měli procházet jiným typem vzdělávání, sebezkušenostními výcviky, učit se vést motivační rozhovory. Měla by se také oddělit pomoc od represe. Sociální pracovníci by měli vědět, co klient zažívá, a posuzovat a podporovat rodinu, jako celek Je třeba nabídnout vlídné služby, aby rodina, která má nějaké problémy, dokázala vyhledat pomoc, která ji neohrozí. To je základní.

A: V čem by to v tomto případě pomohlo?

Kdyby tato rodina pociťovala, že najde pochopení a pomoc nikoliv represi, když se na státní instituce obrátí. Pak by začala řešit tento stav již před lety. Řada týrání vzniká z nezvládnuté výchovy, ne tak, že se jednoho dne rozhodnu, že budu své dítě týrat. Někdy nemusí jít přímo o týrání, například některé úplně normální ženy po rozvodu nebo po úmrtí manžela v přechodné depresivní fázi zanedbávají své děti, nezvládají situaci. Kdyby byly rozvinuté sociální služby, byla by statisticky nižší pravděpodobnost, že by docházelo k takovýmto věcem.

A: Jak si tedy vysvětlit záběry svázaného dítěte, které jsme viděli?

Myslím si, že to byl důsledek dlouhodobého stresu. Rodina se obávala o výsledek soudního  opatrovnického řízení o Aničku.
Tím to neomlouvám, je to nepřípustné jednání. Je správné, že to je řešeno trestně. Orgány činné v trestním řízení by měly zjistit rozsah týrání, ale také spouštěcí mechanismy, které k tomu Kláru Mauerovou vedly, protože taková nebývala. A po jejím propuštění na svobodu by její vztah s Ondřejem měl projít terapií, aby se uzdravil.

Kdo udělal chybu

A: Selhal někdo poté, co bylo odhaleno údajné týrání?

Myslím, že děti neměly být svěřeny do instituce. Oni mají otce, prarodiče, tety. Dodnes není žádná indicie, že by se otec na týrání podílel, nebo o něm věděl. Děti mohly jít i k dědečkovi a babičce, nebo k druhé tetě.

A: Selhalo v něčem zařízení Fondu ohrožených dětí (FOD)?

Nevím, zda sociální pracovnice dostatečně informovala personál Klokánku, v jakém stavu Anička je, a o tom, že potřebuje zvláštní zacházení. Ale každopádně nenaslouchaly varování rodiny, že Anička je na ni velmi citově vázaná a že má rysy autismu. S tím souvisí další selhání, když s odkazem na zřejmě neexistující zákazy návštěv neumožnili v Klokánku příbuzným styk s dětmi. Anička na tetu Kateřinu čekala, protože jí to slíbila…což její krizi prohloubilo. O zákazu návštěv může rozhodnout jen soud, a to jen z velmi závažných důvodů. Například ve Francii i rodiče, kteří své děti týrali, mají právo na styk s nimi. Jde jen o to zajistit bezpečné prostředí, to znamená, že návštěvy probíhají za přítomnosti odborných pracovníků. Pracovnice Klokánku nedomyslely, jakou reakci zákazem návštěv u Aničky způsobí.

A: Ukazuje to na nějaké systémové selhání?

Ukazuje to přinejmenším, že nemají dostatečný respekt k právu na rodinný život. Neberou rodiče jako partnery, neuvědomují si, že tím nakonec trpí nejvíc děti. Jejich zařízení sice mají nové a hezké vybavení, ale převzali některé špatné praktiky státních institucí, nezměnili metodiku, nepodporují rodinu. Snaží se separovat děti od rodičů. 

A: Co si myslíte o tom, že Aničku někdo unesl?

Myslím si, že to není pravda a není odpovědné vést v tomto směru dohady pro média. Tím méně se smí spekulovat, kdo to udělal. Všímala jsem si také celý týden bezostyšného nakládání s údaji klientů, jak dětí, tak rodičů. Lidskou tragédii není možné zneužívat, cítím za tím snahu přesvědčit svět, že oni v Klokánku neudělali žádnou chybu, a proto šíří spekulace.

A: Co se podle vás s Aničkou stalo?

Že jí někdo pomohl ven z Klokánku by byla, dnes viděno, paradoxně ta lepší varianta. Ale bojím se, aby neodešla sama a někde se neschovala před světem… Bojím se, že už ji neuvidím.

 

20.5.2007 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

U Trojského zámku v Praze se 2. prosince odpoledne zřítila do Vltavy betonová lávka pro pěší. Podle informací záchranářů se při pádu zranili čtyři lidé. Snímek je ze 3. prosince.
18

Příčinou pádu trojské lávky nejspíš byla systémová konstrukční chyba

Vteřiny dne 13. prosince 2017

Vteřiny dne. Rychlý přehled pro ty, kteří nemají čas číst

Fosfáty v kebabu nejsou problém, rozhodli europoslanci

Evropský parlament neschválil námitku proti používání fosfátů v kebabech, které navrhla povolit Evropská komise (EK). Výrobci tohoto pokrmu tím získali souhlas europoslanců, aby do masa přimíchávali látky, které údajně zlepšují chuť masa.

Lidé nejsou otroci. Papež kritizoval práci v neděli

Podle papeže Františka je poslední den v týdnu pro církev dnem radosti a bez práce. Hlava církve tak dnes na generální audienci obhajovala právo na nedělní odpočinek. Zprávu přinesla agentura AFP.

Babišovi ministři převzali jmenovací dekrety a začali pracovat

/ON-LINE PŘENOS, INFOGRAFIKA/ Čtrnáct mužů a žen z hnutí ANO nebo nestraníků převzalo z rukou prezidenta Miloše Zemana jmenovací ministerské dekrety.

DOTYK.CZ

Po stopách zvířecích emocí. Rozumíme jim vůbec?

Zvířata jsou nám daleko bližší, než jsme ochotní si připustit. Prožívají si svá malá i velká citová dobrodružství. Nejsou jim cizí radost, smutek, strach ani láska. Fakt, že kohout umí svým slepicím lhát, že zvířata dokáží jednat nezištně a že veverky jsou vychytralé zlodějky, by ještě před několika lety lidé považovali za fantazírování. Zkušený německý lesník Peter Wohlleben, milovník přírody, se vydává po stopách zvířecích emocí, jež utvářejí jejich pestrý svět.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT